Švýcarská propagace hospodského ruchu
Jak fungovalo ve švýcarských barech posilování vztahů se zákazníky;
V hospodách až barech je však zajímavé ozvláštnění organizace zaměstnanců, ze kterého by si mohli vzít příklad čeští hospodští. Klasická hospoda v malém švýcarském městě je provozovna s několika stoly po obvodu místnosti, však to hlavní uprostřed je bar tvaru U. Ten je základním lákadlem podniku. Pro obsluhu zde funguje klasická jedna až dvě barmanky, ale co víc! Podnik má zpravidla dvě propagační pracovnice nebo jak to říci, které se starají o rozvíjení vztahů se zákazníky.
Jsou to většinou dobře vypadající dvě blondýny středního věku (viděl jsem mezi 30 a 60 lety, odhadem). Ty mají dar skvělé socializace, jsou nepoměrně vzdělané (asi jako naše gymnazistky s jednou VŠ) a domluví se aspoň třema jazyky. V Švýcarsku je totiž běžné, že vám do hospody dost často kdy přijde nějaký Ital, Francouz, Španěl a občas i někdo z klasických uprchlických národů (jižní slované, balkánci, turci). Tyto dvě pracovnice se starají o skvělou a ležérní náladu v baru či hospodě a jsou tam jenom pro bavení hostů. Jakmile sednete k baru a objednáte si, přijde za vámi tato žena seznámit se a pokecat o životě. Potěší Vás to zejména, když jste nový ve městě a zasedáte tam poprvé.
Nakonec je běžné, že pracovníci podniku osobně znají třeba půl městečka a to dělá pocit party nebo klubu pro všechny zákazníky do této hospody pravidelně chodící. Zjistí si o vás témata, o jakých je možno s Vámi hovořit, pobaví se s vámi tak 10-15 minut a pak se jde posadit k dalšímu hostovi. Není tam jako vyžírka, které musíte objednat pití nebo jí dávat velké zpropitné, vlastně ona se o obsluhu vůbec nestará. Pravděpodobně je placena jenom za tohle a pravidelně se v podniku vždy nachází. No a jak si dále objednáváte pití, za chvíli za vámi přijde druhá. Takto každá během večera obejde všechny hosty a šíří humornou a rodinnou náladu. Švýcarsko je plné osamělých cizinců, kteří tam pracují pro svoje rodiny v zahraničí, těžce a bez nějaké potěchy. Takhle má člověk pocit, že i když se zatím špatně domluví jakýmkoli jedním jazykem, že se o něj někdo zajímá a že by si tam rychle vytvořil partu přátel (v té hospodě). Neznámému cizinci to tak doslova otevírá svět, ve kterém na několik let, půjde-li to dobře, bude osamoceně pracovat ve Švýcarsku. Obě tyto "sociální pracovnice si o Vás pamatují dost. Vědí jakým mluvíte nejlépe jazykem a o čem se s Vámi bavily minule. Mají široké povědomí nejen o aktuálním dění ve světě, v politice a také o průmyslu největších zaměstnavatelů v regionu. Toho se dá využít při navazování vztahů s ostatními hosty, k dohazování melouchů či dávání dohromady lidí podobných zájmů ze stejné lokality, kteří by jinak nikdy neměli šanci se setkat. Ženské rozhodně nejsou otravné, nevnucují se, poznají když o to nestojíte, a především ve vší počestnosti. Zřejmě takto nějak fungují v Japonsku gejšy v nočních barech. Člověk z hospody později vycházející, má narozdíl od Čech nejen pocit, že se dobře napil či najedl, ale ještě rovněž, že se dobře a účinně pobavil, že si to náramně užil a že tento podnik je skvělý a bude tam chodit pátek co pátek, sobotu co sobotu.
Statné blondýny slovanských rysů
Speciálně ceněné jsou statné blondýny slovanského typu, ze kterých jsou všichni románi a germáni na větvi. Švýcarky jsou totiž až příliš praktické (mužsky nezábavné), mají praktický účes (květák) a sportovní oblečení, ve kterém mohou jak pracovat doma, tak na zahrádce v záhonech, popřípadě v něm vyjet na kole do systému horských asfaltek. Celé Švýcarsko je vlastně jeden cyklopark ve třech různých výškových kategoriích. To znamená Švýcarky nejsou nijak nalíčené a nestarají se o to, aby svým vzhledem oslňovaly a poutaly oči kolemjdoucích, to je na ně moc přízemní. No a všichni Švýcaři jsou vesměs spoří horalové, malí, hubení, čiperní a docela tmavšího typu. Rozhodně jsem tam pozoroval v populaci mnohem větší podíl bělochů kavkazského typu, tedy s hnědýma očima, než u nás. Takže když sem přijde statná blondýna se slovanským přízvukem, skvěle namalována a s velkým účesem, rázem ji chtějí poznat všichni chlapi v městečku, kde se to brzy rozkřikne. O navazování případných intimních vztahů nic nevím, ale myslím, že je to zde tabuizováno a jak hosti, tak číšnice vědí, že to časem nepřinese nic dobrého, takže se o to v zájmu dobrých vztahů snad ani nesnaží. Snad proto byly ony bavičky vždy starší ženské nad 45 let, které se netají tím, že mají manžela a rodinu. Švýcarsko je vlastně kult rodiny a matriarchát.
S profesionálními bavičkami je to velmi zajímavý koncept. Zajímalo by mne, jak se oficiálně nazývá pracovní pozice těchto baviček (jestli je to třeba popůrná barmanka či propagátorka). Ono jelikož při té drahotě a pro své asketické evangelické mravy, Švýcaři do hospod moc nechodí, protože to hlavní v životě, je pro ně v jejich rodinách, takže občasný zákazník do hospody zajduvší má lepší pocit, nejen že se tam velmi draze napil, ale ještě že si to užil nějak navíc.
Jako experiment u nás
Zajímavý koncept, ale asi by se v Čechách příliš rozvinout nedal. Ve Švýcarsku totiž jití do hospody platí za docela sváteční společenskou událost. U nás, kde močáci chlastají jedno pivo za druhým, by to asi tak dobře nepracovalo. Ve Švýcarsku v městečku velikosti Chrudimi totiž nebývá více než 3 až 5 restaurací. U nás, kde máte ve stotisícovém městě dokonce i na sídlišti 5 hospod v okruhu dvou set metrů… Teď je však na experimentování s tímto nápadem nejvhodnější doba. Jestliže hospody prořídnou vlivem krize pandemické a posléze ukrajinsko-ruské, doufám, že ony pajzlovské nalévárny, které nebývají často výhodné ani pro jejich majitele, kde hospoda se permanentně po několik let nachází těsně nad likvidačním stavem, ty zřejmě skoro vymizí nebo budou zredukovány na čtvrtinu. Takže ona čtvrtina těch lepších a přeživších by snad mohla nastolit koncept pracovníků, kteří se starají jen o zábavu hostů a vábí je k pravidelnému docházení. V této nové době by se tak česká hospoda mohla posunout od zařízení, kam i pravidelní hosté vlastně chodí neradi, protože je to jenom nouzové útočiště úniku od rodiny, mohla by se posunout k tomuto modelu. Ovšem z politického dění v ČR známe, že i zavádění jiných švýcarských modelů u nás, je zpravidla neproveditelné. Já bych to ale bral. Byla by to lepší alternativa k nejnovějšímu trendu, že hospody jako starožitné instituce zaniknou úplně, protože dnešní člověk mladší 40 let v nich prostě nemá co nalézt. O tom, že budou mileniálové ještě chodit do hospod, kam chodíval v minulém tisíciletí jejich děda, o tom silně pochybuji. Také hospodářská krize zániku hospod nahrává. Na druhou stranu, pokud by ty pajzly zmizely, Češi by mohli začít pozvolna platit za slušnější národ, protože onen fádní nepořádek je v ČR nejvíce viditelný právě kvůli hospodám.