Severní Korea nukes

Lidová republika Severní Koreje i přes svoje zápolení se svou nezáviděníhodnou hospodářskou situací, má nashromážděn značný arzenál balistických raket, chce je používat jako nosiče nukleárních zbraní a navzdory podvýživě vlastního obyvatelstva tyto zbraně neustále aktualizuje a zdokonaluje. Dá se bez uzardění říci, že program balistických střel je v Severní Koreji to jediné, co zde opravdu dlouhodobě funguje a nikoli jenom, když má předseda přijet na inspekci.

Severní Korea je vojensky téměř bezvýznamná. Má sice velkou armádu, ale z podvyživených vojáků jedoucích v 60 let starých strojích. Severní Korea si přitom definovala jasného vnějšího nepřítele, jímž není nikdo menší než USA a všichni jeho spojenci. Ideologicky má Severní Korea na světě nejblíže k antizápadním mocnostem, jako Írán a Rusko, se kterými aspoň, co se zbrojních technologií týká, docela čile obchoduje, jinak je Severní Korea naprosto uzavřená, izolovaná od ostatního světa.

Jediným důvodem, proč již po tři generace lidí někdo nezašlápl Severní Koreu jako mravence jsou právě Kimových balistické střely, střely docela svižných výkonů nesoucí zbraně hromadného ničení. Diktátoři Severní Koreje se netají svými úspěchy na poli testování nukleárních zbraní.

Severokorejský raketový program

Severní Korea začala svoje jaderné zbraně pořádně testovat až 2017, ačkoli po celou dobu již vedla rozpravy o denuklearizaci se svým americkým protějškem, dohady však ustrnuly na mrtvém bodě. Severokorejský raketový program se má takto: Od roku 1960 Severní Korea zdokonalovala svoje technologie raket zatím pouze jako zbraní dělostřelectva. Od zhruba 1980 již ve velkém provozuje balistické rakety středního doletu a od 90. let se v Severní Korei dá mluvit o mezikontinentálních balistických nosičích. Za diktátora-dědečka měla Severní Korea na poli zbraní východu obrovskou podporu ze Sovětského Svazu a od Číny. Nicméně Sovětský Svaz se 1992 rozpadl a Čína se se Severní Koreou také poněkud rozkmotřila, protože obě země hrají úplně jinou ligu. Od 1998, kdy Severní Korea učinila pokus vynést vlastní satelit na oběžnou dráhu pomocí vlastní vícestupňové rakety, byl diktátor-syn a je zejména mladičký diktátor-vnuk doslova posedlý vyvinutím mezikontinentální střely schopné zasáhnout USA na jejím vlastním území. Ačkoli ostatní zbytky severokorejské armády doslova tlejí na úbytě, po 2000 Severní Korea zaznamenala zásadní nárůst schopnosti svých balistických technologií a také intenzity výzkumu. Jen v roce 2017 to bylo 23 letových testů. Tím se jí vylouply strategické rakety středního doletu - Hwasong 12 a 14 schopny zasáhnout Hawaí, Aljašku a tedy asi třetinu plochy světa kolem JV Asie. Tím se ovšem Severní Korea stává nepříjemným trnem v patě Číny, s níž rozhodně nebude mít shodné geopolitické zájmy. Severní Korea se tím stává další příslovečnou Sierrou Leone s raketami.

Jaderná doktrína Severní Koreje

Ačkoli USA s Koreou Jižní se vždy snažily o jaderné odzbrojení Korejského poloostrova a odzbrojování se souhlasem Severní Korey vlastně již začínalo, přicházel tužší režim diktátora-syna a tak roku 1992  Jurij Irsenovič Kim Čong-il utnul přístup západním vědcům z Mezinárodní agentury pro atomový výzkum do severokorejských jaderných zařízení a tak si bezpečnostní rada spojených národů domyslela své a odnesla si z toho obrázek o nebezpečnosti dynastie Kimů. Po 2003 proběhlo několik multilaterálních jednání ještě s Ruskem, s Japonskem a Čínou, ale opět bez výsledků.

A tak Severní Korea má zatím možnost pohánět palivem svoje jaderné elektrárny a vyrábět vojenské plutonium a obohacený uran. Kromě toho zřejmě do 2010 dokázala svoje kapacity jaderné výroby ještě rozšířit novými tajnými továrnami, jež jsou Západu zcela skryté (ale asi i Východu).

Kromě toho Severní Korea provedla v letech 2006, 2009, 2013, and 2016 několik podzemních jaderných výbuchů. Ví se, že první test z 2006 byl poháněn plutoniem a měl sílu pod jednu kilotunu, což není vlastně žádný úspěch, pokud má režim ambice ohrožovat svět. Další výbuchy již byly postupně silnější a ten poslední z 2016 byl zřejmě o síle 15 kilotun. Ačkoli severokorejská média tehdy tvrdila, že může tento výbuch kdykoli provést znovu a ze špice balistické rakety, západ se domníval, že to bude Severní Korei ještě nějakou řádku let trvat. Údaje z 2017 však naznačily, že Severní Korea bude mít 100 hlavic hromadného ničení na raketách v roce 2020  tedy biologických, chemických a včetně jaderných.

Mezitím se světové organizace pokouší monitorovat nejpodezřelejší jaderná zařízení Hagap, Taecheon a Geumchang-ri, o kterých se ví aspoň prostřednictvím satelitního snímkování. Severní Korea má bohužel na svém území také několik uranových dolů kolem hory Cheomna.

Zatím je z dlouhodobého pozorování Severní Korey jasné, že se snaží vyvinout arzenál odvetných zbraní a že jako první jimi útočit nehodlá, pokud se něco vysloveně nezvrtne. Ovšem severokorejský režim už leccos zvrtal sám, a šance, že tam něco zahapruje, je u něj vyšší než kdekoli jinde na světě. A tak bude kimovský režim čelit i nadále tlaku mezinárodních jaderných organizací.

Balistické nosiče Severní Koreje

SK nyní má dvě balistické střely nízkého doletu KN-09 (KN-SS-X-9) a KN-02 (Toksa), s nejdelším odhadovaným dosahem 190 km. Ty jsou zřejmě určeny na ostřelování raketových pozic svého jižního souseda.

Kimův stát dále má asi 400 kusů starých sovětských střel Scud - praotců raketového terorismu. K tomu přidává svoje vlastní rakety rodiny KN-2x a nižší zástupce střel rodiny Hwasong, bazírujících na sovětské technologii 70. let. Z nich nejlepší má dosah 500 km a ten byl prodán Íránu a zažehl tak jeho raketové šílenství. 

Ještě pokročilejší rozvinuté Scudy a Hwasongy již mají dolet kolem 1000 km, jsou shopny nést více bojových hlavic, jsou schopny manévrovat v terminální fázi letu a mohou letět po nižší plošší trajektorii. Zde je nejschopnější Hwasong-9 (Scud-D, Scud-ER) vezený na mobilních odpalovačích a schopný zasahovat jižní Koreu a Japonsko.

Významným předělem byly střely Nodong (Nudung) alias Hwasong-7 s doletem 1600 km s bojovou hlavicí hmotnosti 1000 kg a s terminální přesností 2-4 km.

Pak následovaly střely Polaris-2 (Pukguksong-2/KN-15) podobných výkonů a schopnosti vertikálního startu pomocí generátoru plynů, který není součástí rakety, podobně jako u střel západních. Naštěstí zatím Severní Korea nemá na to startovat tyto rakety z ponorek, ale pouze z pozemních odpališť. Po 2021 se zdá, že na tom tlouštík Un pracuje usilovně a tedy již musíme s ponorkami pomalu počítat.

Následují rakety středního doletu Taepodong-1, Musudan a Hwasong-12 s dosahy 2 až 4 000 km, schopny nést bojovou nálož přes 1 tunu těžkou. Tyto rakety teď severokorejský režim nejvíce testuje (ukazuje západu) a má jich v inventáři desítky až stovky.

Výčet završují nejpokročilejší a dosud experimentální rakety Severní Koreje: Taepodong-2, KN-08, KN-14, Hwasong-14 a Hwasong-15 s dolety kolem 10 000 km a dokonce 13 000 km. Nejlepší z nich snad prý dokázaly maximalizovat balistickou křivku, po které létají obřími rychlostmi a dosahují výšky 3700 až 4500 km nad zemským povrchem a tak dokáží doletět do dlouhých mezikontinentálních vzdáleností. Poslední Hwasong-15 již nemá  problém doručit hlavici hromadného ničení kamkoli na celém území USA a ještě s vysokou přesností.

Od 2016 Severní Korea zřejmě disponuje také raketami Pukkuksong-1/Polaris-1/KN-11, které jsou odpalovány z ponorek brázdících moře kolem Japonského Souostroví. K tomu má diktátor-vnuk snad zatím pouze jedinou experimentální ponorku třídy Sinpo, schopnu nést jednu strategickou střelu, jejíž vývoj kulminuje právě dnes po 2021.

K tomu armáda Severní Koreje disponuje protilodními střelami s plochou dráhou letu KN-01 a Kumsong-3. Ty mají dosah do 250 km a jsou vyvíjeny od 1993 a jejich schopnost byla prokázána dvaceti testy. Na nich severokorejští technici experimentují s turbodmychadlovými (tryskovými) pohony střel.

Poznatky

Ačkoli pozemní vojsko lidové "republiky" Severní Korea nepředstavuje větší hrozbu pro nikoho kromě Jižní Korey, jejich raketové jednotky se dají považovat za přímý vyjednávací kapitál rodiny Kimů a jsou jejich tajným esem v rukávu a vlastně jediným důvodem, proč je dávno již někdo nezašlápl jako mravence.

Kim má ponorky a pokouší se je používat jako skryté odpalovače jaderných zbraní. SK má mezikontinentální balistické rakety na rozdíl od třeba Íránu.

Zdroje

https://missiledefenseadvocacy.org/missile-threat-and-proliferation/todays-missile-threat/north-korea/

https://missilethreat.csis.org/country/dprk/