Ničení tanků dělostřelectvem a projekty skupiny C-DAEM
Myšlenka na ničení obrněné techniky dělostřelectvem nedá vojenským vědcům spát minimálně od poloviny studené války. Na tomto poli se dosáhlo nejvyšší perfekce nakonec v západní Evropě, kdy přesně naváděné střelivo např. švédské (Strix a Bonus155), německé (Smart155) a posléze britské a další, dokáže zničit i jedoucí lehčí vozidla a těžce pancéřované tanky dokáže zničit sekundárně, třeba vyvoláním požáru. Jeho možnosti navést se na rychle jedoucí vozidlo jsou lepší, než bychom kdy čekali, ale nejsou samospásné. Pokud je to navíc vozidlo těžce pancéřované, je pravděpodobnost zničení ještě více limitována. No a vojáci chtějí v této oblasti dosáhnout naprosté perfekce.
Principy
Americké řešení, které předběhlo dobu minimálně o jednu generaci byl LOCAAS. Byla to vyčkávací munice v podobě dronu s bojovou náloží, který kroužil nad bojištěm a sledoval jej svým lidarem. Zde dokonce počítačově rozeznával cíle na základě lidarem získaných popisů a porovnával je s databází a ještě vyhodnocoval, který z nich představuje nejvyšší hrozbu a na něj posléze řízeně spadnul a explodoval (sám zahájil útok). Řešení to bylo tak průkopnické a geniální, že nakonec zůstalo neuskutečněno jako příliš dobré a drahé. Ale o dvacet let později začíná jeho doba opět pomalu přicházet.
Američané také vyvinuli inteligentní munici na bázi granátů 155 mm dělostřelectva, např. náboje Copperhead, Excalibur, Sadarm a kazetové náboje se submunicí DPICM, které plošně zasahují celou cílovou oblast. A právě na ně navazuje další projekt C-DAEM (Cannon Delivered Area Effects Munition), které by prodloužily vzdálenost, na níž je možno obrněný tank zničit plošným účinkem.
Experimentuje se s množstvím kusů samostatně naváděné submunice. Experimentuje se také se submunicí ničící cíl zformováním projektilu tvořeného explozí, jak to v mnoha zbraních vyvinuli Švédové. No a jako s nejpokročilejším řešením se experimentuje s přístupem hit-to-kill, kdy střela ničí cíl přesným zásahem (snad tyčovým průbojníkem z hustého kovu jako u tankových nábojů APFSDS).
Nová munice zatím má využívat těla nábojů Excalibur a jeho mechanismy řízení sestupu. Navedení má být kombinované přes senzory radarové, infračervené a laserové, tedy hlavně nezávisle na GPS, protože se ví, že rusáci vyvíjejí technologie na rušení GPS signálu pro jím naváděné střelivo protivníka. Snad by se časem mohlo podařit vytvořit střelivo zcela podléhající přístupu fire-and-forget.
První fázi, tedy prodloužení účinného dostřelu na 60 km, již američané dosáhli a právě tohle řešení vpolují. Dosáhli toho prodloužením hlavně houfnic Paladin na 58 ráží (jménem ERCA) a použitím ramjetem poháněných nábojů (ERAP). Vyvinuty již mají sady navádění granátů a zbývá to už jen zakomponovat do uceleného řešení s jedním názvem.
Zastřešující projekt
Americká komise Office for Armaments and Ammunition udává, že cílem C-DAEM je vytvořit obojí, munici pro ničení tanků i měkkých cílů ze 155 mm hlavní dělostřelectva a dosáhnout tak předstihu před protivníky. C-DAEM je kolem 2021 zatím ve své nekonkrétní podobě návrh čistě ekonomický, jež má za úkol pozvednout finance a maximalizovat příval nejnovějších a budoucích technologií, svést americké technologické firmy na společnou kolej do zatím otevřené architektury, jejíž konkrétní technologie se teprve časem vytříbí. Zatím uvedla, že bude požadovat vývoj smrtící síly na pohyblivé manévrující objekty, která bude umět rozlišovat mezi vlastními a cizími jednotkami. Do toho je očekáváno zapojení řady firem z civilního sektoru. Čeká se, že třeba jednotlivé firmy přijdou s dosud netušenými možnostmi v návrzích. Jak ale o amerických technologiích již nějakou dobu píši, odhaduji, že dodefinování standardu stihnou američané do dvou let a nakonec to zase vyhraje Raytheon s řešením, které pokud příliš předběhne dobu, bude zase zrušeno pro dramatické škrty v rozpočtu. Největším neduhem přesně naváděných dalekonosných projektilů je právě jejich nepoměrná drahost, se kterou zpravidla končí všechny geniální nápady.
Vývoj této technologie od DPICM k C-DAEM nesjednoceně pod hlavičkou jednoho projektu se vlastně táhne už minimálně 20 let. Druhým největším problémem kazetové munice je vysoký podíl zmetků v submunici, které se potom válí na polích civilistů v podobě nevybuchlé munice. Na tom se již usnesli, že počet zmetků by němel překročit jedno procento, což už samo představuje požadavek téměř likvidační (odhaduji).
Ze skupiny projektů C-DAEM se nakonec vylouply dvě sady projektů na ničení pancéřované hrozby a personálu, přičemž první je upřednostňována jako důležitější. Kritici z NATO však již uvádějí, že švédské řešení jako Bonus a Strix bude nakonec zvoleno jako postačující a levnější a celý program nejspíš z finančních důvodů zanikne. Projekt byl naposled roku 2018 ve fázi "Příležitosti pro federální kontrakt".
Takže po shrnutí celé problematiky zjišťujeme, že úkol je to nejednoznačný a v praxi se vlastně o nic konkrétního nejedná. A kdo ví, jestli kdy bude.
Zdroj
https://www.army.mil/article/224986/c_daem_program_maximizes_industry_innovation_to_expedite_capability_to_the_warfighter
Dosavadní vývoj znění požadavků lze přečíst zde:
https://govtribe.com/opportunity/federal-contract-opportunity/155mm-cannon-delivered-area-effects-munition-c-daem-anti-armor-projectile-w15qkn18x0270
