Pakistán a jeho nukleární zbraně

Ačkoli další obří muslimský stát s pro nás nepochopitelnými pohnutkami, Pákistán v tomto není tak opuštěný jako Írán. Technologicky je na tom mnohem lépe, protože částečně spolupracuje se západem a občas si něco vypůjčí i od svých vlastních rivalů Číny a Indie, se kterými zároveň může okamžitě spadnout do války.

Posledních několik let kolem 2021 Pákistán vidí jako jednoznačného soupeře na světle světa Indii, s níž vede zbrojní závody. Arzenálem Pakistánu schopným nést jaderné hlavice jsou balistické rakety středního doletu, ale začíná do armády zavádět i docela ambiciózní střely s plochou dráhou letu. Pákistán může mít poslední dobou ve zbrojení navrch, protože nenákladně získává zbrojní technologie od Číny. Zároveň několikrát obchodoval se Severní Koreou a s Íránem. Hlavním heslem současné jaderné doktríny Pákistánu je dle jeho vlastních slov možnost kdykoli atakovat kterýkoli bod v Indii.

Jaderná doktrína

Pakistán nevyhlásil žádnou vnější jadernou politiku, pouze si udržuje jakési minimální odstrašující množství jaderných zbraní. Vůči nejaderným mocnostem Pakistán adoptoval doktrínu nepoužít jaderných zbraní jako první, to se ovšem netýká jaderných mocností, které má všude kolem sebe (Indie, Čína, Rusko).

Pákistán poprvé testoval jadernou zbraň až 1988, s čímž byl sedmý na světě. Přesné síly pákistánských hlavic v trinitrotoluenovém ekvivalentu nejsou známy, ale odhadem západních pozorovatelů se jich většina pohybuje mezi 5-12 kilotunami, maximálně mohou u raket s delším doletem dosáhnout 40 kt.

Kolik

Dle odhadů může Pakistán mít do 2025 kolem 230 jaderných hlavic, čímž se řadí k šesté pozici na světě co do velikosti nukleárního arzenálu.

Jakých

Pakistán se jednoznačně soustřeďuje na jaderné odstrašení z moře, tedy z lodí a ponorek. Má však plnou jadernou triádu jaderných zbraní včetně střel odpalovaných ze země i ze vzduchu.

Coby vzdušné platformy nesení nukleární výzbroje mu slouží  několik desítek starších západních víceúčelových letounů, které byly upraveny pro nesení velkých jaderných střel, jsou to stroje F-16, Mirage 3 a Mirage 5. S nimi je schopen nukleárně útočit pomocí svých vysoce přesných střel s plochou dráhou letu Raad.

V moři mu k tomu slouží nové rakety Babur 3, ačkoli 2017 nebyly otestovány na start z ponorky, ale pouze z potopeného k tomu určeného zařízení.

Největší větev jaderné triády Pakistánu je pochopitelně ta suchozemská. Zde má řadu střel krátkého až středního dosahu, mezi nimiž je řada křižujících střel konkurenceschopné kvality se západem. Balistické rakety Pakistánu narozdíl od íránských nesou samostatně řiditelná návratová tělesa. Kromě toho Pákistán experimentuje s taktickými jadernými zbraněmi, za což je dost kritizován jako destabilizační prvek v regionu. Jeho nejmenší střela schopna nést jadernou hlavici má kupříkladu dosah jen 70 km, což by si na západě nikdo netroufl (spouštět si atomovku za humny). Pakistán zřejmě razí politiku "Když už, tak už!"

Zdroje

https://armscontrolcenter.org/wp-content/uploads/2019/08/Pakistan.pdf

https://www.atomicarchive.com/almanac/forces/pakistani-forces.html

https://missilethreat.csis.org/country/pakistan/