Outward DE - multiplayerovsky zkažený Gothic aneb simulátor trvalého skomírání

Něco pro sebemrskače

Gothic a Elder Scrolls patří ke hrám, které rok co rok hledám, jestli aktuálně nemají nějakého aspoň trochu vážně hratelného nového náhradníka. No a s Outward Definitive Edition jsem se nechal nalákat do pasti. Jde o simulátor toho, jak: "Dostat přes držku a být vyplaven mořem ještě chudší a ubožejší na jiné pláži, tisíckrát za sebou a stále znovu".

Gothic pouze grafikou a ovládáním

Hrám Gothic se to totiž podobá jako vejce vejci, bohužel jen svojí grafikou. Pojetí světa, mapa, questy a souboje, to je však jasný multiplayer. Hra je zcela výjimečná tím, že 20 let po NFS3 nabízí dokonce splitscreen! Jinak ale o nějakém dobrodružném dějovém singleplayerově se tvářícím RPGéčku  nemůže být ani řeči. Gothicovsky se hra tváří pouze v úvodu, než se octnete v prvním městě. Posléze Vám hořce dochází, oč tu vlastně běží.

Připomíná to také neskutečně atmosférický Conan Exiled trochu veselejšího a méně divokého ražení, a především je to hardcore simulátor žití s baťohem na cestách. Dalo by se to označit titulem "Trosečníkem v divočině bez peněz a bos". Ještě řadou jiných nelichotivých podtitulů by se dal tento titul označit, jako třeba: Simulátor dostání přes držku při každém setkání; simulátor věčného začínání; simulátor věčné chudoby či permanentního skomírání ve světě bez prostředků; Simulátor věčného přehrabování inventáře: "Kterou věc odhodit na ulehčenou? Všechno je zátěž; Neb:"Jak dostat přes držku a být vyplaven mořem ještě chudší a ubožejší na jiné pláži světa tisíckrát za sebou a stále znovu". Je to nehratelná příšernost. 

Hardcore survival

Především je to hardcore survival simulátor nejtužší, co jsem kdy hrál. Vaše postava ve hře má biologické potřeby a ty musíte uspokojovat, jinak se nehnete z místa, doslova! Každou chvíli se postava potřebuje napít, najíst, vyspat, opravit vybavení. K tomu musíte mít neustále inventář narvaný posbíranými surovinami, jako různá jídla, flakóny, měchy s vodou, kůže, plátno, kov a dříví. Po každém souboji si postava stěžuje, že je otřesena soubojem a musíte se jít vyspat; v zimě jí je zima, v létě vedro a ze všeho vám plynou postihy. Ještě, že nepotřebujete kadit; škoda že to do hry nedali jako vtipnou karikaturu sebe sama! 

Když vaše potřeby dlouho strádají, omdlíte a jste vyplaven na jiné pláži o poznání chudší. Nevím, koho tohle bude bavit.

Hardcore přetížení inventáře

Děs. Hra je koncipována schválně tak, abyste měl permanentně všeho pořád nedostatek a každou chvíli si musel stavět stan, ohniště, opékat někde maso a nabírat vodu do měchů. Inventář je tak malý, že kromě dvaceti nejzákladnějších surovin a nástrojů se vám tam nevejde nic. Přetížená postava se pohybuje nenormálně pomalu a tak se stále polomrtvý a přetížený věčně plazíte pouští kilometry od města. Tohle snad nemůže nikoho dlouho bavit. 

Při tom, jak pořád chcípáte vlivem nestvůr nebo i sám od sebe, všechno to draze nakoupené vybavení je navíc prchavé povahy. Nikdy žádnou zbraň a převlek nemáte dlouho, každou chvíli o to přicházíte a je to v čudu. Věčně improvizujete a melete z posledního.

Hardcore peníze

Aby tomu nebylo dost, nejvíce těžké jsou peníze! Ano, když si nasyslíte několik stovek na koupení výzbroje nebo naučení dovedností, ty stovky mincí jsou tak těžké, že postava s nimi jen stojí a nemůže se vůbec hýbat. Takže cestičky ve městech jsou dlážděné vyhozeným vybavením a dokonce vyházenými hromádkami stříbrňáků, zlatými cihličkami a prostě penězi! Tak tohle jsem v životě neviděl, trochu snad v 1995 v Diablu 1.

Příklad z hraní: Pomalinku se doploužíte do města s baťohem plným lupu. Doploužíte se k obchodníkovi, kde všechno vytouženě prodáte za stovky mincí. Chcete od obchodníka přejít k dalšímu, kde si za to chcete nakoupit brnění, a ono to nejde. Postava ztěžklá dvěma stovkami mincí toporně stojí a ani se nehne, dokonce už nemůžete ani znovu zavést dialog s obchodníkem, u nějž právě stojíte. To si snad dělají srandu, ale už opravdickou! Musíte vyhodit svoje těžce vydělané peníze a ingoty zlata, abyste se mohli posunout dál!

Ve hře je sice systém kapes, baťohů a zavazadel v ruce, ale není to řešení, jen se tím prodlužuje utrpení. I když máte obchodnickou bagáž se stovkovou nosností, problém pořád přetrvává. Je to nehratelné. Leda, že byste jako Svatý František bez peněz a bos cestoval od vesnice k vesnici.

Hardcore chcípání

Hra vůbec není dělaná na pravidelné souboje s nepřáteli a vylepšování dovedností. Každý souboj je událost ve které často přijdete o život a objevíte se na jiném místě, o některé předměty chudší. Po každém souboji se musíte napájet, rozbalit stan a schrupnout si. Ne, singleplayerově myšlené RPG to opravdu není. Je to simulátor trvalého skomírání.

Nejlepší cheatovací služby

Také proto má hra nejdokonalejší vestavěné čítovací funkce, jaké jsem kdy viděl. Ono občas bez té nesmrtelnosti nebo bez těch přidaných peněz vás to nebude bavit déle než den. A ani s nesmrtelností překvapení nepolevují! Pokud si zapnete trvalou nesmrtelnost, postava v soubojích stále umdlévá, sekat nemůže, takže pořád padáte na zem, že ani bojovat nelze. Tím máme až při nesmrtelnosti odhaleno, že hra pro souboje vůbec není dělána, souboj je zde nežádoucím jevem, který má vždy zkončit ve prospěch nestvůr! To je kus snad jen pro flagelanty.

Je to větší hardcore chcípání než Conan Exiled, ovšem v grafice Gothicu 1 (tedy totální propadák). Svět je gothicovsky živý jen na oko. O žádné questy a děj se v pravém smyslu nejedná. Je to hra na deset minut denně, když přijdete podnapilí v noci z hospody, a hrajete do prvního chcípnutí a zkoušíte, jestli se vám dneska už konečně nepodaří zabít toho zatraceného loupežníka, který vám dal na prdel již dvacetkrát.

Vysoce nenormální hra, anomálie mezi PC hrami současnosti. Něco pro sebemrskače, ovšem v úplně jiném duchu než Dark Souls!