Outlast 2 - rozkošný horůrek

Křesťanští satanisté se tam furt modlí v sektě v Arizoně a já jsem jen bezbranný novinář s videokamerou stále v ruce. Děkuji, to mi stačilo!

Ano, i takto by se to dalo hned uzavřít, ale Outlast své skutečné kvality rozhodně má. Je to horor podobně jako španělský film REC 1, řekl bych subžánru, který se mezi filmy dnes tak mohutně rozmohl a dokonce se řítí už i mezi PC hry! Je nakonec důvodem proč mě Outlast 2 poprvé přivábil, sice vidím, že právě také naposled, ale o tom až na konci. A jaký styl že to je? Nazval bych ho neozbrojeným průzkumem paranormálních aktivit pubertálními novináři vybavenými pouze kamerou a ještě pouze jedinou. Výzbroj ani improvizovaná, žádná!

Přitom jen těch prken, motyk, trubek a bidel co se tam všude válí, stačilo by jen jednu vzít a zkusit vzít spravedlnost do svých rukou. Bohužel hned v úvodu hry se říká, že zbraň se zde nekoná, jedinou zbraní vám je útěk a schovávání se třeba ve skříni.

Úžasná je přímočarost s jakou je hráč do hry vtržen. Všechno ovládání je tak intuitivní, a podání tak sugestivní, jako byste ve svém pokoji u PC skutečně byli tam v tom uchvacujícím dějišti za obrazovkou. Neskutečné!

Hru začínáme ve vrtulníku, kde velice ambiciózní novinářka a také dosti lýtka zapalující Lynn letí se svým kameramanem (s Vámi) natočit nějakou reportáž o kultu satanistů někde in the middle of nowhere v severní Arizoně. Je to území indiánské rezervace, poté je asi vrtulník sestřelen nebo co a v zmatku a křiku padá.

Hra začíná. Probouzíte se i se svou nepoškozenou kamerou kdesi v kaňonu v poušti za úplné tmy. Ještě že je úplněk a tak vám luna slušně osvětluje okolí. Odsunete ze sebe trosky vrtulníku, probíráte se a hledáte Lynn. Ta samozřejmě zmizela. Pilot je buď mrtev nebo nikde. Postava zmatečně hlásí všechno, co vidí a své pocity, což přidává na atmosféře. Uzounkou stezičkou se pouštíte hledat záchranu dolů do kaňonu v naprosté pustině.

Hlavnímu hrdinovi jde jen o záchranu Lynn, musí ji najít pokud možno živou a zachránit jí a všechno ostatní je jedno. To ještě ovšem vůbec netuší, co vše za děsy ho čeká. Uzounkým dnem kaňonu míří vyděšeně dolů, jinudy ho hra hnát ani nemůže. Hned za chvíli naráží na hořící oheň a strom na kterém je někdo přibit a stáhnut z kůže zaživa. Tady si hrdina i hráč poprvé uvědomí, že nepůjde jen o to dohledat se pomoci v poušti ale doslova ještě vyváznout ze spárů zla. Že nepůjde jenom o přežití v poušti, dohledat se civilizace a telefonu, ale že půjde i o to vyváznout neozbrojen a živý lidským satanistům. Nebo jsou to vůbec lidé? Nejde o nějaké znetvořence či indiánské poloduchy?

Nicméně kamenitým dnem kaňonu dojdete dál k první dřevěné chajdě. Jsou to grafické orgie. Tma, mlha, svit měsíce, hra světel a stínů, paráda na moderním herním hardwaru! Zaklepe na dveře a snaží se dovolat pomoci. Dveře jsou zamčené a nikde nikdo, tak postupuje tmoucí polopouštní krajinou dál. To také byly poslední dveře, na které ještě slušně zaklepal. Po nalezení dalších pár prkenných stavení s mrtvolami rozkládajícími se na stolech a nepohřbenou kravou rozkuchanou rýčem je mu jasné, že tady s ohleduplností daleko nedostane.

Kamera má ovšem velkou výhodu a sice v nočním vidění v naprosté tmě. Je tedy dobré běhat s kamerou přilepenou stále na oku. Naštěstí s v Arizoně často zrovna do ní nacházejí volně roztroušeny baterky. Na mnoha místech se nacházejí ručně psané dopisy, které berete do rukou a kamerou fotíte, můžete si je i ve hře dokonce opětovně v kameře prohlížet, geniální! Bohužel se o žádné zásadní indície nejedná, jsou to univerzální satanské kecy.

Dřevěné domečky v poušti a jejich neútulné vybavení, skály, smrky, křoví, borovice a všudypřítomný pouštní prach jsou graficky odvedeny dokonale, řekl bych fotorealisticky. O to vyšší je hráčovo pohlcení hrou.

Jako hlavní hrdina při svých toulkách neznámem neustále přepínáte kameru a vlastní zrak a zkoušíte, jak se bude v dané oblasti dát vidět nejlépe. Většinou je to právě při přepínání v rychlém sledu.

Do hry se nenápadně vkrádá tutoriál, který vás učí jak dveře potichoučku nenápadně pootevřít a jen škvírkou nakouknout dovnitř. Hra vám také umožňuje skrývat se zamykáním petlic za sebou, vlézt do skříně, pod postel atd. Zkoušet jestli jsou okenice otevřené a pak je potichu vysunout nahoru. Poohlížení se, ohmatávání předmětů rukama, tyto bezděčné pohyby, které hráč nemůže ovládat, stále jen stupňují atmosféru k prasknutí. A ta tma by se dala krájet!

Celá hra má zabrat asi pět hodin času, takže je dost dobře možné, že se svítání ani nedočkáme. Že byste si třeba sedli na pařez a počkali čtyři hodinky než vyjde slunce, takto hra bohužel koncipována není.

Všude nalézáte jen znetvořené mrtvoly přivázané ostnatými dráty na stromy a kůly. Co takhle vzít prkno a ovázat ho ostnatým drátem jako improvizovanou zbraň? To bohužel také nejde.

Celou dobu se vám ukazuje v horním rohu ukazatel nabitosti baterie v kameře, takže včas ji musíte prohodit za novou.

Všude se sice nalézají křesťanské kříže a symboly, jenže popsané satanistickými nápisy, ano i tak to u satanských kultů bohužel chodí. Vykládají si holt křesťanství po svém.

Jakmile se ovšem dostanete do hrobky s jakýmsi členitým sklepením, kde narazíte na kolíbku vystlanou krvavou slámou a o pár kroků dále se musíte přebrodit jámou plnou polospálených hnijících nemluvňat, tu je vám jasné, že tady fakt půjde o krk. Z toho by Edgar Alan Poe vyskočil až na strop, kdyby viděl co je dnes v počítačových hororových simulátorech možné! Hrdina slovy vyjadřuje svůj odpor a strachy se zajíká.

Ale postupujete dál. Za houpacím poníkem už se začínají objevovat hlavy naražené na kůlech a jak musíte podlézt drátěné dveře, odsud dále už může dojít k přímé tělesné konfrontaci se zdejšími obyvateli, kteří se rozhodně nebudou divit, že jste trosečník a jak jste se tu ocitl. Zpacifikují vás maximálně třema ranami něčeho hodně ostrého.

Dohasínající ohniště je poslední místo, kde si ještě můžete bezstarostně poskakovat. Jakmile ale zahnete za roh stavení, pustí se do vás snad dva metry vysoká čarodejnice vyzbrojena krumpáčem s čepelemi na všech stranách. Pár máchnutími s vámi skoncuje a vy jen pozorujete násadu ve svém břiše, řinoucí se krev a poslední pohled na svůj zkrvavený rozkrok, pak nastává smrt. No nic, loadnete hru podruhé, potřetí a zkoušíte lsti a taktiky že snad bábu nějak obelstíte, nějak oběhnete či se proplížíte jinudy a že si vás třeba bába zezadu nevšimne. Ne, všechny pokusy končí stejně, pokaždé jste propíchán holí krumpáče v prachu pouště. Tak a dost, říkám si, a zvedám se od hry. Tvůrci radí že jedinou zbraní je zde šílený úprk kdy ani nevíte kam se řítíte a jak daleko za vámi je váš pronásledovatel. Takže konec, tohle hrát dál nemusím.

Narazil jsem na jedno video nekomentovaného průchodu celou hrou.

Z nějž se dále dozvídám, že takto to bude pořád. Tu a tam narazíte na zvráceného dobráka, který vám pomůže ukrýt se, ale brzy na to ho za to ostatní kultisti rozsekají na podlaze a vy to celé sledujete z pod podlahy škvírkou mezi prkny. Hru v tomto duchu hrát odmítám a končím. Ale pro milovníky hororu, nadšence do neozbrojeného investigativního vyšetřování a pro masochisty je to hra asi jak dělaná. Nenechte se zklamat, ta atmosféra je tak reálná a děsivá, že svým zvráceným způsobem je to mistrovské dílo! Kór při té ultrarealistické grafice!

Kdyby tam dali aspoň pistoli nebo kladivo, obušek, sekeru. Ale řešit všechny situace útěkem do ještě většího neznáma, ne to odmítám.

Jedinými vašimi přáteli jsou obvazy a baterie do kamery, které občas nacházíte. Skvělé, ale není to můj šálek čaje. Z videa dalšího hraní je navíc patrný styl, že z nejvypjatějších situací se dostáváte v takovém zmatku že ani nevíte jak a k tomu všemu se nečekaně objevujete v záblescích ve vaší katolické škole, kam jste kdysi jako žák chodil do školy. Je to takový ten zmatečný styl patrný i na moderních nízkorozpočtových filmech, ale kdo se cítí z těchto náznaků nalákán, je to hra právě pro něj a mistrovské umělecké dílo po všech stránkách. To vám kniha ani film nedá, tu interaktivitu s jakou můžete prožívat totiž jen počítačovou hru! A tu se dostávám k věčné otázce: Je tady pojem hra vůbec správný? Neměly by se moderní PC hry hromadně přejmenovat jako simulátory reality?

Z dalšího postupu hrou na videu je jasné že Lynn ještě najdete živou, ale ve víru událostí vás zase bude muset opustit, a že oblast je ovládána sektou kultistů, kterým vládne hierarchie hlavních padouchů. Nejsou ostatně svým způsobem padouši skuteční tvůrci takovýchto filmů a her? Nevím, zvěrstev se v reálných životech snad nedopouštějí, rozkošnickou hrůzu nám u svých strojů nabízejí na výbornou, takže snad ne.

Zdroj

Outlast 2. Red Barrels. Microsoft Windows. PC Game. 2017.

Na Youtube naleznete i dovysvětlující fakta kolem tvorby hry, či snad interaktivního filmu:
https://www.youtube.com/watch?v=KGpE-1eunAo

Nekomentovaný průchod celou hrou:
https://www.youtube.com/watch?v=VhVZrd2eLJ0