Mikroatomovka

Suitcase nuclear device, mini-nuke, pocket nuke
MiniKernWaffe, KofferAtomBombe

Když už je jaderná výbušina mnohatisíckrát silnější než chemická výbušina, nejednoho člověka v historii napadlo, že malinká taktická zbraň na bázi atomovky by přece postačovala.

Kapesní atomovka je tedy taktická jaderná zbraň, která je přenositelná v zavazadle a to je zároveň způsobem jejího doručení nepříteli, tedy žádná raketa. V 50. a 60. letech se tuto zbraň pokoušeli vyvinout jak USA, tak Sověti. Jejich výsledky však nebyly nikdy veřejně odhaleny.

Jelikož by to muselo být vyrobeno z nejhustších kovů ve vesmíru, jaké jsou vhodné pro výrobu atomové nálože, bylo by to strašně nápadné svojí obrovskou hmotností, vzhledem k tak malým rozměrům. Kdybyste měli batoh plný zlata, byl by třikrát těžší, než ten samý plný železa. Baťoh plný štěpného uranu nebo plutonia by byl více než 3,5 krát těžší než cokoli, s čím se kdo v životě mohl setkat. I obyčejná mrtvola v kufru by nejspíše neušla vaší pozornosti, protože by budila efekt: "Herdek, co v tom máte? Ukažte, otevřeme to. To není možný …".

Ovšem zavazadlo, které má v těžišti kouli velikosti lidské pěsti o váze 13 kg, to by byla taková kuriozita, že by to chtěl hnedka otevřít každý, komu by to jen prošlo rukou.

V 70. letech byly takto skryté jaderné zbraně oběma mocnostmi zavrženy, coby nepraktické k bojovému užití a v dalším vývoji se hledělo na opravdové zbraně jako na nosiče jaderné nálože. Zároveň však obě strany tušily, že nějaká třetí strana bude o takovou zbraň usilovat, na praktičnost použití nehledě a tím vznikla myšlenka a obava z nukleárního terorismu.

Rozměry tyčové nálože

Bylo vypočítáno, že jaderná výbušnina vhodná do kufříku, by měla minimální rozměry 13 cm na 62 cm, tedy tyč schopna lineární imploze obsahující dostatek látky pro dosažení nadkritického množství, aby se reakce vůbec dala zažehnout. Tato tyčová nálož však měla hmotnost 45 kg. Způsobila by jaderný výbuch o mocnosti 0,19 kilotuny. Takové zařízení bylo testováno 1956 na ostrově Yuma při operaci Redwing. Šlo o nejmenší možnou kapesní atomovku, nějaká ještě menší by už jaderně nevybuchla. Nikdy nenašla ani teoretické využití.

Menší atomovky velikosti střely z pušky nejsou fyzikálně možné

Toto využití by našel miniatomový dělostřelecký projektil amerického návrhu W82, který opět vážil 43 kg, byl 15 cm široký a 86 cm dlouhý a způsobil by reakci o síle pod 2 kt. Tím vznikla první low-yield tactical nuclear warhead. Ta by skutečně na místo byla vystřelena normálním 155 mm dělostřelectvem v podobě raketou asistovaného náboje. Jeho vývoj započal 1982 a skončil 1991 koncem studené války.

V sovětském Svazu

Sovětský svaz začal také na jaderném kufříku pracovat a množství jich vyrobil, ovšem 1997 se generál Lebeď přiznal, že 84 takto skrytých kufříkových minináloží prostě zmizelo. Někdo jim to zřejmě sebral a vzal s tím roha. O rok později v televizním interview na CBS dokonce uvedl, že celkem se ze sovětského svazu ztratilo 250 kufříkových miniatomovek. Vedení to samozřejmě popřelo stejně jako Putin dnes. Každá z těchto minibomb však byla určena pro srovnání se zemí stotisícového města. Později jeho kolega Jablokov potvrdil existenci ukradených zařízení, uvedl, že pocházely z roku 1970, že se vyráběly na čtyřech místech a že zloději se je nejspíš pokusí tajně prodat některým zemím v NATO po konci studené války. Aféra se bez výsledku táhla až do Clintonovy doby a ta zařízení vlastně někde leží dodnes. Dokonce se vynořila myšlenka teroristů se stříkacími pistolemi se svěcenou ozářenou vodou.

Dále v USA  tactical nuclear weapon (TNW) 

Američané dělali pokusy se zbraní  Davy Crockett, což byla nukleární taktická střela ráže 120 mm, odpalovaná z bezzákluzové roury podobně, jako protitankové zbraně odpalované z ramene.

Také vyvinuli Special Atomic Demolition Munition (SADM), nálože pro průmyslové využití jaderné výbuš(n)iny. Ty byly přenášeny v kožených zavazadlech s hmotností 23 kg.

Dokonce prý Zelené Barety v jednu chvíli nacvičovali infiltraci zemí Varšavské smlouvy s kufříkovými mikroatomovkami.

Koncem roku 1994 však byly kufříkové zbraně prohlášeny za nezákonné a zmizely z historie. Kromě toho Američané měli vyvinuto několik dělostřeleckých projektilů s jadernou náloží (artillery fired atomic projectile) W25, W33, W54, W76, W82 a jiné.

Bylo objeveno, že v 70. letech je vyvíjel také Izrael.

V Evropě hned po válce vznikl M65 “atomic cannon”, schopný vystřelovat podkilotunovou nálož do vzdálenost. 3,6 km.

Dodneška je situace jaderných zbraní nedořešena. Vyšetřování a stíhání je skoro nemožné. Likvidace je obtížně prokazatelná. Na to, že jaderné zbraně by nikdy neměly být použity, budou s nimi vlády světa mít ještě hodně zbytečných nákladů.

Zdroje

https://www.thenation.com/article/archive/mini-nukes-nuclear-weapons-trump-war/

https://www.smithsonianmag.com/smart-news/25-years-us-special-forces-carried-miniature-nukes-their-backs-180949700/

https://www.politico.com/agenda/story/2017/03/huge-risk-small-nuclear-weapons-000350/

https://armyhistory.org/the-m28m29-davy-crockett-nuclear-weapon-system/

https://www.heritage.org/missile-defense/commentary/russias-small-nukes-are-big-problem

https://www.defenseone.com/technology/2017/08/us-military-eyes-new-mini-nukes-21st-century-deterrence/139997/

Wikipedia, množství článků