Matemafie (4) - Česká MATEMAFIE k nám páchne z Pardubic

Hadím hnízdem odkud se diktatura matematiky šíří do celé republiky jsou Pardubice.

Sémě zla

Jsem dítětem dvou vysokoškoláků, jsem pardubákem stejně jako moji rodiče i prarodiče a všechny tři generace jsme studovali v Pardubicích. Všechny tyto tři generace by vám mohly vyprávět hororové příběhy o zdejší výuce matematiky, coby o nejděsivějším zabijáku, sítu na studenty a nespravedlivém měřítku všech lidí od prvního stupně ZŠ až do páťáku na univerzitě. Matematika je hrozivým Damoklovým mečem visícím nad hlavami studentů po celý školní život, přitom od reálného využití probíraného matematického aparátu život stále více uniká. Život totiž považuje za geniální ta nejjednodušší řešení. Využitelnost přemrštěného matematického aparátu je tak pouze ve školních příkladech k tomu vymyšlených. Na západě je vidět všudypřítomný odklon od tvrdých věd (exaktně vyjádřitelných), MAT je tam brána pouze jako jeden z mnoha předmětů ostatních a ve srovnání s českými nároky dvoutřetinová, možná poloviční. Více se tam hraje na schopnost improvizace, málo na znalost všech možných matematických vět.

19. 5. 2016 byla na ČT24 opět ona reportáž, stávající se pomalu každoroční tradicí, jak letošní maturity zase dopadly tragicky.

Ilustrace vtipem

Je doloženo, že když se sešel poprvé v životě Karl Gustav Jung se Sigmundem Freudem, hovořili bez ustání 13 hodin. 

V Pardubicích se zas po roce 2000 tradovalo, že dva ředitelé pardubických gymnázií, pánové H a K se scházejí rok co rok s Prachařem v pardubické nekuřácké restauraci Severka, aby tam během pěti minut při dvojdecce limonády jako každoročně prorokovali zvěst o tom, jak budoucnost světa patří matematice.

A nebo: 

Matematik, fyzik a chemik spí v hořícím baráku. Oheň je probudí a tak chemik s fyzikem si udělají pár propočtů, zjistí čím nejlépe a jakým množstvím požár nejrychleji uhasit a začnou hasit. Matematik si spočítá, že řešení existuje a jde si zase lehnout.

Výsostně nepraktické

A přesně takto nepraktická byla celá výuka matematiky v čechách, od ZŠ po VŠ. Až umělecky konstruované, košaté a plnotučné příklady plné chytáků a toho jsem musel za školní život propočítat celé stohy. Zvládnutí těchto příkladů bylo však využitelné jedině v lavicích škol, tj. matematika byla vždy pouze samoúčelná. Připadá mi to jako socialistický dějepis, který aspoň podle jednoho dílu pořadu Václava Moravce také vládne školám dodnes. Na principu: Zadusme žáka tisíckrát opakovanými daty o pračlověcích a francouzských Ludvících tak, aby se nikdy nestihli ve škole učit dějiny 20. století. Což bylo na gymnáziu v Rakousku naopak to jediné, co se z dějepisu detailně probíralo. No a s Bělounovými a Kubátovými sbírkami příkladů je to obdobné.

Začal to nějaký Běloun

Jistý František Běloun, rozený za Rakouska-Uherska v Dašicích 10 km od Pardubic, byl autorem všech těch “učebnic” matematiky, podle kterých jsme se učili po celou základku až do roku 2000. Nedivil bych se, kdyby se to podle nich učilo dodnes. Knihy byly charakteristické nápisem BĚLOUN, který byl znatelně tlustší než nápis Matematika a její dílčí problematika. Kromě toho tam byl jasný styl vysvětlit novou látku jedním souvětím a pár vzorci, jedním grafem, a pak už jen tuny a tuny příkladů. Pamatuji, že na gymplu jsme probírali dokonce i čtyři jeho knížečky za školní rok, plus jeho nebo Kubátovu tlustou sbírku příkladů. Jestli se podle toho učily všechny základní a střední školy v republice, a studenti si to měli nařízeno kupovat, pak Bělounovo potomstvo mělo z matematiky nejspíš zlatý důl, pokud mu ho ovšem komunisté neznárodnili. Ať tak či onak, dědek byl patrně zakladatelem onoho stále aktuálního českého způsobu výuky matiky: Přesytit, zahltit, znechutit nadosmrti. Je zde nedostatečně vysvětlena problematika. Příklady nemají popsané řešení. Jsou zde pouze správné odpovědi. Ano, je to tak. Wikipedie přikládá: Působil od roku 1954 jako metodik na Ústavu pro další vzdělávání učitelů, pozdějším Krajském pedagogickém ústavu v Praze a věnoval se otázkám metodiky vyučování matematiky. Penzionován byl v roce 1976.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_B%C4%9Bloun

A pokračujeme dalším - Kubát

Kubát vévodil za socialistické éry na tehdy jediném pardubickém gymnáziu. Pokud vaši rodičové chodili na gymnázium v Pardubicích, pak je učil matematiku právě Kubát. A možná není náhodou, že jeho gymnázium sídlilo právě ve výpadovce z Pardubic na Dašice. Vlastně se i jmenuje podle Dašické ulice. Je to jeden z celoživotních fanatiků matematiky, který by bez váhání prohlásil, že MAT je nejdůležitějším předmětem na světě (pro vzdělání mladých). Jako všichni matemafiáni si však neuvědomuje, že takto životně důležitá je pouze ta nejzákladnější první třetina z matematiky (tj. to, co se učí na základkách).

Z jeho článku na Idnesu je patrné, jak by matematiku v reakci na propadající maturanty jen a stále přitrvzoval: 

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/kubat-matematika-maturita-pritvrdit.A130612_1939626_pardubice-zpravy_mt.

Pardubická matemafie však pronikla až do celorepublikových struktur

Asi už před deseti lety jsem dědka K viděl na ČT24 zasedat v nějaké školské komisi, která určovala podobu maturit a zřejmě celé matematiky na SŠ v ČR.

K, namísto aby správně takto předimenzovanou matematiku pochopil jako školský teror neblaze ovlivňující osobnost jí stižených žáků na celý život, naopak by ještě více zvyšoval tlak i počet hodin. Dokonce používá slovo “přitvrzovat”, z čehož lze vyvodit, že podvědomě si je vědom nekalé povahy přehnané matematiky. Jako by nestačilo, že český gymnazista má po většinu týdne školu do půl čtvrté (i do půl páté jsem zažil). Dále byl odjakživným propagátorem povinné maturity z matematiky, jako většina těchto nechvalně známých kantorů. Kladl by vyšší nároky také na učitele, jak říká, a zřejmě by z nich nevědomky vytvořil totálně “frustrující komando”.

Zvyšoval by počty hodin, které jsou ve srovnání se z. Evropou už tak neúnosné.

Prachař

Rodák z Ostřešan, které jsou v dosahu pardubické MHD, se kdysi dávno rozhodl působit zkázu (byť by to sám považoval za osvícení, masáž svého ega) na univerzitě právě ve svém rodném městě. Učil již moje rodiče a vehementně přesluhoval, takže dědek stihl učit ještě mě.

Udělal si z matiky zřejmě celoživotně dojnou krávu. Vládl nad matikou pardubické univerzity (odhadem 40-50 let). Jedna matematika, jeden chlap, ale mnoho předmětů z ní utvořených, ještě více autorství učebnic a to vše min. na čtyřech fakultách. Zlověstné byly jeho tři matematiky ve třech semestrech (Matematika I, II, III a Úvod do studia matematiky na Univerzitě Pardubice). Dědek vzbuzoval nenávist (vůči sobě) na fakultě ekonomicko správní, chemické, dopravní a ústavu informatiky, možná ještě na nějaké další, nevím. Takže dědek vlastně učil 4x4=16 předmětů a měl z maření potenciálních kariér mladých zřejmě báječnou živnost. Zmasakrovat musel za svůj život odhadem desetitisíce studentských kariér v zárodku, protože jeho sítem nesmyslně předimenzované matematiky prošlo mým odhadem tak 20% studentů, a tyto vítěze ve třeťáku dále masakrovali Kubanová s Lindou se svými statistikami, takže nás to nakonec udělalo pouhých 13% ze všech do prváku přijatých studentů.

Skripta měl plné chyb zřejmě po desetiletí neopravených, protože každý se bál mu jen ceknout. A jako klasický český matematikář udával vždy pouze každý čtvrtý řádek řešení příkladu, který by správně měl být rozepsán na celou stránku A4. Šance se něco naučit byla nulová. Ten kdo nepodváděl, neměl šanci projít sítem. Byl to studentský koncentrák. Ani cvičící jeho předmětů, kteří nám měli příklady vysvětlit, jejich řešení nerozuměli a slepě nám je opisovali na tabuli z kusu papíru.

Jak takový dědek učí?

Tím že omílá několik stovek příkladů po celý život, už je zná nazpaměť a zdá se mu to stále jednodušší. Jak je starý, už ztrácí soudnost a postupně náročnost látky pořád zvyšuje. Tím že hodně přesluhuje, je už senilní, ztrácí pouto s realitou dneška, ztrácí paměť a schopnost vyučovat. Já jsem ho už zažil jenom jako potrhlého staříka, který v dvouhodinových přednáškách v aule jenom promítal desítky A4 fólií plných příkladů na promítačce a strašně rychle za sebou. Studenti nestíhali opisovat, museli si jeho plátno fotografovat, natož aby stíhali vůbec rozumět tomu, co k tomu říká. Působil zděšení ve studentech a doslova vražednou nenávist vůči své osobě a všech podobných. Nemálo studentů jsem slyšel rozvíjet plány, jak by ho na zdymadle, přes které pěšky chodil, utopili v Labi. Jeho podklady pro cvičení i knihy byly zapsány způsobem každého čtvrtého řádku (jak se mu ty trojné integrály zdály časem směšně jednoduché). Prostě senilní sociopat, co likvidoval potenciální kariéry v zárodku u stovek studentů ročně, a jak už ztratil soudnost, ani si to dědek neuvědomoval. Ničil životy mladých ještě minimálně deset let poté, co mohl jít sám do důchodu, protože nemohl dopustit, aby se MAT na univerzitě v Pardubicích učila bez jeho patronátu, protože jak by to vypadalo, že?

Pardubice o MAT více

Když si prohlíželi moje pardubické matematické sešity můj bratranec z VŠE a moje sestřenice z některého gymnázia pražského, tak jsem viděl, jak v nich hrklo, a sestřenice s odporem vyjekla: Tak tohle jsem v životě neviděla! A ano, dědek považoval pražáky za méněcenné a pražskou matematiku (z VŠE) jim v Pardubicích zásadně neuznával. Neúspěšný student VŠE, který přišel do Pardubic slibuje si, že to tu dodělá snadněji, pak už po 14 dnech prvních přednášek s děsem utíkal zpět do Prahy, jako že to VŠ vzdělání raději vzdá, nebo bude muset někam na soukromou.

Nad fakultou vlál imrvére černý prapor

Jen co jsem sám zažil, jeden student z vedlejší skupiny skutečně na zdymadle spáchal sebevraždu skokem do Labe a na další fakultě, když to policisté vyšetřovali, se povídalo, že skočil z nejvyššího patra fakulty na parkoviště a bylo to bylo právě kvůli matice nebo statistice. Skokem pod vlak ukončil svůj život z mně neznámých důvodů dokonce i jeden ze starších vyučujících matikářů.

Je mi z vás blbě dědkové a stejně tak těm chudákům desetitisícům zmařených kariér a celoživotního ubírání lidí o dvě generace mladších, které jste zadusili nesmyslně předimenzovanou matikou (ala Prachař na pardubické univerzitě). To se říkávalo: Matfyz a Pardubice. Doufám že už je tam po 2010 po odchodu Prachaře situace lepší. Nebo to tam opět mrví nějaký jím vycvičený pohůnek? Zde Vás prosím o zpětnou vazbu, jak to tam dnes vypadá.

Jak k tomu část seriózních Pardubáků přijde?

Jestliže je to v Praze na nejznámějších školách lidštější, pak to chce snížit ještě ve zbytku republiky. Pardubáci a obdobní se totiž na lokálních univerzitách dostávají do rozporu smrti: Studujeme na ne tolik vážených univerzitách, zato je to tady těžší!

V pozdějším životě tady nejsou příležitosti k uchycení a ještě je masakrujete sítem matematiky, kterou jinde než ve školách nikdo nevyužije?