Matemafie (2) - Vytváření falešné elity matematických fachidiotů; o nevhodnosti jednovláknového matematického myšlení v informační éře lidstva

O protlačování falešné elity matematických fachidiotů, o nevhodnosti matematického myšlení v digitální éře lidstva

Stalinové českého školství naštěstí snad prý po roce 2010 šli už konečně od válu, ale já jsem je bohužel ještě stihnul. A kdo ví, zda jimi vychovaní pohůnci dál neřádí v českém středním a vysokém školství a zda za ně nelikvidují dobrou třetinu potenciálních budoucích kariér studentů už v zárodcích, té třetiny, která si to ještě nezaslouží, protože jinak je ve všech ostatních předmětech dosti nadprůměrná.

Kam jsme to s matematikou dopracovali víme všichni.

Protlačování matematicky nadaných dementů

Nakonec tím sítem prošli takoví ti matematičtí dementi, kteří nezvládají pořádně ani češtinu, natož jiný jazyk a postrádají vlastní iniciativu a důvtip, protože matematika svým přístupem přesných pravidel a vždy právě jediného řešení, přesně takovéto typy vyhledává a dělá z nich falešnou intelektuální elitu. Pak vidíme inženýry psát zprávy plné pravopisných hrubek a neschopné ani studovat z angličtiny, natož jí hovořit, a podobně. Jakto, že tu vysokou školu vůbec udělali? No právě díky plošnému prosazování matematického fachidiotství! Neboť česká veřejná VŠ propustí sítem nakonec pouze mat-kretény. Všechny ostatní předměty jsou razantně schůdnější. Pamatuji že v prváku a v druháku mi 70% učebního času zabírala jenom matika a v zbylých 30% jsem se učil oněch asi deset předmětů dalších.

Dokonce v jednom Pardubickém online obchodě s nábytkem mi manažer personalistiky řekl, že raději než absolventy univerzity, berou pouze holé gymnazisty, protože mají lepší kulturu projevu a jsou ve všech ohledech tvárnější. Až tam jsme to dopracovali.

Nejlepšími matematičkami vždy holky

Všimli jste si, že nejlepšími matematičkami na gymplu byly vždycky holky? Z mých zkušeností to platilo v Čechách, v Švýcarsku i v Rakousku. Je to proto, že ženský mozek je ustrojen tak, že suverénně, bezchybně a v rekordním čase sešrotuje příklady, které jim učitel předhodí. Dívky jedou jako robotky podle už tisíc let platných matematických pravidel, vědě, že existuje jen jeden správný postup a jediné řešení. A tam jsou ženské doma (jak jsem seznal).

Ustrojení mužského mozku

Jakmile se však později dostanou k algoritmizaci a programování, tu najednou je ze suverénních matematiček jedničkářek smutný hlouček zoufalých dívek, které jsou ochotny udělat vpravdě ledacos, aby jim nějaký kluk, bývalý trojkař z matiky s algoritmizací pomohl. Najednou tam jde o vymýšlení nového pracovního postupu a často i o stanovení nových vlastních pravidel, které dosud neexistují, a k cíli vede vždy více než jedno řešení a dokonce i ten výsledek má při programování více různých podob a všechny zároveň vyhovují zadání. A to vede k zjištění, že problém byl na začátku tázán špatně, a že existuje ještě další oblast řešení dříve netušená a tu kdybychom zvládli, tak dosáhneme nečekaně bombastického efektu a možná s tím budeme první na světě atd. atd... Jak vám nejspíš potvrdí kdekdo ze Silicon Valley. Zkrátka jako v reálném životě, kdy luxus jediného řešení a postupu jen málo kdy existuje. A tam je zase mužský mozek na koni: Izolovat problém reálného světa do nedělitelných součástí, rozpoznat pravidla, která o nich panují, postupně jim dodefinovat pravidla vlastní a postavit virtuální stroj (aplikaci, skript), který je úplně novým, ale přiléhavým postupem vyřeší! O tom je celá algoritmizace a programování. 

Matematické myšlení nevhodné a dnes přímo na škodu

Vzhledem k tomu, že celý svět se počátkem třetího tisíciletí silně digitalizuje, vidím matematický způsob dle předchozího odstavce jako přímo škodlivý modus operandi. Matematika vznikla tak říkajíc v roce raz dva, vrcholila koncem  novověku (Gauss, Leibniz a spol.). Ve 20. století zaznamenáváme velký rozmach chemie, kde již díky dvěma světovým válkám bylo všechno objeveno a dále již chemických vysokoškoláků potřeba nebude. V druhé půli 20. století šla dopředu fyzika, ovšem dnešní zaměstnavatelé už jsou také na pochybách, jak a kde vhodně vysokoškolského fyzika ve firmě vůbec využít. Koncem 20. století jsme slýchali jen a jedině o masivním trendu biologie. 21. století vidím snad v nanotechnologiích, asi v laserech a směsici všeho zmíněného, ale především v sw, sw a softwaru na všechny problémy reálného světa. Informatika je tím pojivem vševědy, která sice přišla až jako poslední, ale všechny předchozí si bez ní neškrtnou. No a samozřejmě jazyk(y), služby a měkké vědy (nevyjádřitelné exaktně matematicky). Tak kde v tom xakru pořád vidíte tu matematiku? Socialističtí dědkové plesniví!

Programování aplikovanou matematikou? Dovolte abych se zasmál!

Dnešní matematičtí dědkové nad důchodem a přesluhující na univerzitách až do smrti často zachraňují svoje ego tvrzením, které jsem na pardubické univerzitě často slýchal - totiž, že prý programování má být jako aplikací matematiky v reálu. Z textů výše uvedených je patrno, že jde o holý nesmysl dále přiživující škodlivost přehnané výuky matematiky v Čechách.

Programování je si s matematikou podobno pouze v tom, že využívá aparát: Funkce, její proměnná a její hodnota. Toť vše. Jinak využijete spíše bystrost, pamět a schopnost tušit souvislosti, tedy schopnosti lidí, kteří byli machry na jazyky. Analytický mozek - rozpitvání problému reálného světa na atomické skutečnosti, a algoritmický mozek - vytváření vlastních pravidel a nových neotřelých pracovních postupů (to je onen program). 

Zde jasně vidíme, jak je jednovláknový matematický mozek k ničemu, protože se do 26 let života učí napasovat všechno do jedněch a těchtýž pravidel tisíc let známých a dospět pomocí nich k jednomu jedinému řešení, což je v přímém rozporu ve vytváření algoritmů, kde podoba řešení je celkem lhostejná a vždy mnoho cest vede k cíli, hlavně jen, aby to fungovalo (jako v biologické evoluci, jako v přirozeném jazyce a denodenních problémech z reálného světa).

Vždyť na samotné fakultě ekonomicko-správní nám vrchní ekonom na úvod říkal: Všechny ty šílenosti, co se tady učíte z matematiky, vám budou k ničemu, protože nejvyšší věc jakou kdy ekonom z matematického aparátu použije, je první derivace.

Z osobních zkušeností bych k tomu přidal velkou násobilku, mocniny čísel do 20, a možná exponenciální rovnice a logaritmy k jejich řešení. Takže učivo výběrové základky nebo první půlky gymnázia, toť bude z matematiky navždy stačit možná 97% vysokoškoláků. A to je z matiky pro celý život vše.

Demotivace matematikou odjakživa

Smutné je na tom to, že jsem dítětem dvou vysokoškoláků technicky-přírodovědného směru, docela úspěšných, pracovali i v záp. evropě, a bohužel přitom od nich odmalička slýchám, že těma matematickýma srágorami si na škole bohužel musím projít, ale pak už je nikdy v životě nevyužiji.

Naopak v rodině známe pouze jediného chlapa, který se kdy opravdu živil matematikou, tedy ne jako učitel. A sice právě ve Švýcarsku jsme potkali Čecha, který sem utekl v roce 68 a zde vystudoval na ETH. Živil se tím, že s využitím diferenciálních rovnic tvořil software pro BMW, software pro roboty, který dokáže vytvářet ladné křivky aut. To je ale široko daleko jediný matematik-neučitel, co znám.