MIRV, návratová tělesa

Multiple Independently-Targeted Reentry Vehicles (MIRV)
Zielbarer Mehrfach-Wiedereintrittskörper
Nezávisle řiditelné návratové těleso,
Maneuverable Reentry Vehicles (MaRV)
Manévrující návratové těleso

U mezikontinentálních jaderných nosičů a obecně u velkých raket se hovoří o hlavicích, návratových tělesech. Známý je např. výrok Zemana z 2017 o tom, že není důležité kolik má Rusko raket, ale že jde o to, kolik bude schopno nakonec zapojit do akce hlavic.

Multiple independently targetable reentry vehicle (MIRV) je těmito hlavicemi myšleno. Jak název napovídá: Samostatně řiditelné návratové těleso je české správné označení. Tato tělesa dovolují balistickým raketám nést vícero "hlavic", kde každá představuje bojovou nálož (nejhůře nukleární) a kdy každá z nich může mířit ke svému vlastnímu odlišnému cíli. Přitom všechna tělesa jsou nesena ve špičce balistické rakety, která je doručuje do místa až tisíce kilometrů vzdáleného a letí tam po balistické křivce, takže největší část letu se odbývá stovky km nad zemskou atmosférou a v sestupné fázi letu se obloukem vrací zpět do atmosféry země blízko zamýšlenému cíli. Většinou při návratu do atmosféry se oddělí špička rakety a rozdělí se jednotlivé hlavice, které si vzápětí letí vlastními směry. Dnešní mezikontinentální balistické rakety mohou nést 2 až 16 návratových těles. Vysokou četností návratových těles v terminální fázi letu se čelí protivzdušné obraně protivníka, aby aspoň jedna z hlavic zasáhla svůj cíl. V ideálním případě tak jedna balistická raketa s patnácti hlavicemi zahladí 15 nepřátelských měst. Je to ten samý princip, jako když jeden vlčák honí skupinku zločinců. Jakmile se skupina rozdělí a každý začne běžet na jinou stranu, vlčák se z toho zblázní a pravděpodobně nesejme ani jednoho z nich.

Nákladnost protiraket

Tímto principem jsou většinou MIRV tělesa používány k nesení nejcennějších a nejničivějších termonukleárních (slučovacích) náloží. Historicky se používal princip, kdy se špice rakety rozdělila na více hlavic samostatně letících k jednomu cíli. V případě úspěšného dopadu tak srovnaly se zemí pouze jediné město, ale zato mnohokrát zvýšily svoji pravděpodobnost, že aspoň jediná cíl zasáhne. To byl moment zvratu v minulé éře, který změnil světový přístup k antibalistické obraně lidstva, protože mocnosti musely vyvíjet daleko více raketových protizbraní, schopny přesným zásahem zneškodnit každou přilétající hlavici zvlášť. Bylo nutno dopředu počítat s více "zasahujícími antitělesy" (interceptory), pro úspěšnou ochranu před (na počet raket stejným) sovětským jaderným arzenálem. Tím byla změněna nákladnost arzenálu v poměr, který zhruba platí dodnes, že zneškodnit jednu raketu nepřítele je daleko dražší, než zasáhnout ho jednou raketou vlastní. Útočník tedy má svoje konání levnější. Tento vztah by časem mohly změnit laserové protivzdušné zbraně po 2020, kdy jeden výstřel laserem je asi 15x levnější, než výroba, přechování a odpal jedné antirakety.

USA, UK, Francie Rusko a Čína již delší dobu (max několik desítek let) disponují hlavicemi schopnými zasáhnout více cílů současně, ale Pákistán, Indie a Izrael usilovně vyvíjejí svoje technologie, aby je v této schopnosti dohnaly.

Tělesa MIRV poprvé spatřila světlo světa v U.S. mezikontinentální raketě Minuteman III v roce 1968. Minuteman III v úvodu nesl tři samostatně naveditelné hlavice W62, každou se silou 170 kilotun (kt). Jelikož hlavice jsou pro celou raketu tou nejklíčovější součástí, jaderné mocnosti neustále vylepšují pouze hlavice, kdežto nosič, balistická raketa sama, je třeba 20 let neaktualizována (pouze pravidelně testována). Mocnosti světa testují bezchybnost letu svých balistických raket s hlavicemi každé dva roky (v USA) nebo jednou za 10 let (Pakistán, Írán).

Jak vývoj pokračuje, trend směřuje ke stále přesnějšímu navedení hlavic na cíl a tudíž ke snižování jejich odstrašivé síly a ke zvyšování jejich počtů. Posledních pár let před 2020 dokonce došlo ke snižování počtu MIRV těles jednou raketou nesených, takže zdá se, že počet 11 až 16 hlavic na raketu, je z nějakého důvodu optimální. 

Méně pečlivé země jako třeba Rusko, Čína, dělají své hlavice obrovsky silné, protože jejich přesnost v zásahu cíleného místa je pomenší. Skoro by se dalo říci, že být usmrcen ve vteřině vypařením se po zásahu přesné rakety americké je příjemnější, než umírat mnoho dní na ozáření vlivem zásahu nepřesné rakety íránské.

Výhody MIRV těles

Plánem při vývoji koncových hlavic tedy je: 

Zvýšit pravděpodobnost prvního úderu.

Doručit nepříteli více ničivé síly, neboli snížit počet odpalovaných raket potřebných na dosažení stejného účinku.

Rozšířit cílové místo do široké plochy nepřítelova území (snížit schopnost Sovětského Svazu ubránit se).

Zvýšit nepřítelovy náklady na úspěšnou obranu. Za Reaganovy éry panovalo na západě přesvědčení, že ve zbrojním závodě Sovětský Svaz nebude stačit držet krok s USA, neufinancuje to a uzbrojí se k vlastnímu rozpadu, což se vlastně nakonec podařilo.

Technologie

Vyčerpávající článek je na anglické Wikipedii. Návratová tělesa jsou silně limitována nedostatkem vlastního paliva (propelantu), takže po separaci od nosné rakety nemohou uletět více, než několik set kilometrů. V moderní době jsou proto vyráběna hypersonická návratová tělesa (letí rychlostí nad Mach 5). Ta snižují možnost svého zachycení důsledkem letu obří rychlostí po celkem rovné trajektorii. To má nižší spotřebu paliva a tedy vyšší dolet, než těleso divoce manévrující. Pro menší předvídatelnost trajektorie však hlavice opravdu manévrují (v rámci možností) a za letu odlučují pasivní klamné cíle nebo i aktivní elektronické rušičky naváděcích soustav. Podle údajů o dosud nejdokonalejším manévrovatelném tělese Advanced Maneuverable Reentry Vehicle společnosti McDonnell Douglas je patrné, že hlavice manévrují pouze v úhlech desítek stupňů a nikdy nebylo publikováno nic o manévru přesahujícím 120°. Ono při té hypersonické rychlosti pomocí klapek to snad ani nelze.

MRV

Velmi účinný je také přístup kombinace ostrých a slepých hlavic ku zmatení nepřítelovy obrany, kdy nepřítel musí postřelovat všechny, protože neví, která je jaderná a která je prázdná. Tato nenaváděná tělesa mají jenom účinek v rozptylu jako u kazetové náplně a jmenují se MRV (multiple re-entry vehicle).

MaRV

Klamné cíle a vábničky jsou další prvky snižující nepřítelovu schopnost intercepce všech dílčích hlavic (MIRV). Samostatně manévrující návratová tělesa (MARV) jsou protiopatřením vůči antiraketám (interceptorům), protože spolu s počtem hlavic dále snižují napřítelovu šanci na intercepci každého návratového tělesa. Ještě účinnější protizbraní by byla zbraň schopna zasáhnout celou balistickou raketu v střední fázi letu, tedy ještě před oddělením hlavic. O to se pokouší např. nejmocnější antibalistické systémy světa (THAAD, S-500 a Arrow), jejichž sofistikovanost a tedy náklady na vývoj a pořízení jsou tak vysoké, že to asi nebude mít nadále budoucnost. Lidstvo směřuje k protizbraním na principu laseru.

Obojí tělesa jsou podmnožinou MaRV (Maneuverable reentry vehicle) z 60. let, které vystupuje v poslední době také jako protizbraň na intercepci, ale hlavně jako hypersonické kluzáky (hypersonic gliding vehicle) Ruska a Číny.

Tyto technologie jsou maximálně utajovány a na tomto poli tak panují pouze dohady. Ví se např. o vztazích mezi hmotností hlavic a zásobou paliva. Zdvojnásobení koncové přesnosti manévrováním snižuje dolet hlavice 4krát a množství jaderné výbušiny 8krát. Takže přesnost prvního směru letu hlavice je daleko zásadnější než cokoli jiného. Někteří autoři se nám dokonce domnívají, že celosvětové šílenství kolem přesného zmapování dna oceánů a satelitního nasnímání planety slouží především přesnému odhadu koncentrace hmoty na zemi a k zjištění gravitačních anomálií, které pokud jimi hlavice proletí, velmi snižují její přesnost. Snad nejpřesnější balistická raketa největší kategorie, americký Trident II, má odchylku v přesnosti snad jen 90 m.

K dalšímu snižování nepřítelovy šance na intercepci je používáno nejdokonalejších ponorek, které slouží jako odpalovače nukleárních balistických střel. Ponorka je víceméně skrytá zbraň a tedy nepřítel nikdy přesně neví, odkud to přijde a je držen v šachu a nervozitě. Prakticky každá nejposlednější ponorka je vyvinuta za tímto účelem. Ponorky, jak víme, jsou vyvíjeny o 106 a budoucnost teprve ukáže, jakých zajímavých řešení se dočkáme. Jen doufejme, že ne naostro.

Zdroje

https://armscontrolcenter.org/multiple-independently-targetable-reentry-vehicle-mirv/

https://fsi.stanford.edu/news/united-states-must-avoid-nuclear-arms-race-china

https://man.fas.org/eprint/leitenberg/mirv.pdf

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

I cihlu naučíte létat, když jí udělíte dost energie.
letečtí konstruktéři