LOCAAS, věc až příliš geniální

Low Cost Autonomous Attack System
U.S. řízená střela víceúčelová ad absurdum!

Locaas byl vyvíjen americkým Lockheed Martin počátkem 90. let jako součást programu  Small Diameter Bomb (SDB) amerického letectva. Jeho cílem mělo být vytvořit víceúčelovou levnou vyčkávací plachtící pumu. Víceúčelovost se projevovala ve třech oblastech:

1 Mohla být shazována ze všech letadel USAF: jak z bombardérů od B-2, B-1, B-52 počínaje, tak z víceúčelových letounů jako JSF (F-35), F-16, F-15, až po stíhačky F-22.

2 Na všechny typy cílů: jak na pancéřované, tak na měkké cíle plošnějšího charakteru, na pohyblivé i statické.

3 Navíc byl vybaven víceúčelovou hlavicí: Ta se mohla projevovat jako kinetický průbojník (long penetrator rod) nebo také jako tříštivá hlavice mrštící okolo submunici v podobě střepin ze sebe sama.

Na Locaas se dá pohlížet jako na malý drůnek klouzající vzduchem z velké výšky, hnán proudovým motorem, schopen prohledávat oblast pod sebou, rozlišovat cíle podle důležitosti. V přibližovací nebo slepé fázi letu se navigoval klasickou kombinací GPS a inerciálně. Trup byl vybaven křídly pro vlastní manévrování a terminálním naváděcím zařízením na principu LADAR (radar na bázi laseru), jímž pátral v terénu a mapoval si jej. Dokonce měl schopnost Autonomous Target Recognition (ATR) sám si rozlišovat cíle na měkké a tvrdé a podle toho volit výbuch nebo průbojnost hlavice (!) Podle požadavků mělo mít také schopnost rozlišovat vlastní a cizí jednotky pod sebou. Těleso Locaas mělo na toto plachtění 30 minut, po které vydržela zásoba paliva motoru. Tímto mapováním a výběrem cílů pokryl oblast 60 čtverečních km.

Existovala varianta bez motoru (LOCAAS) a s výše popsaným motorem, powered (P-LOCAAS). Již podle popisu je jasné, že zbraň by byla naprostým technologickým supermanem. Od všech prvků byla nakonec předvedena pokročilá technologická demonstrace (ATD), vývoj byl pečlivě rozfázován do třech fází a nakonec mělo být vyrobeno 12000 kusů munice LOCAAS.

Nakonec 1997 byla opuštěna varianta nepoháněného LOCAAS. Dále 2001 předvedli těleso, které doplachtí 160 km daleko, tam bude kroužit ve výšce 230 m rychlostí 370 km/h, kde začne sledovat onu 60 km2 oblast s cíli po půlhodinovou dobu, vybere cíl s definovanou signaturou a na něj spadne. 2003 byla představena ještě třetí varianta s bojovou náplní EFP - zformování projektilu tvořeného explozí nad cílem (jako dnešní Javelin nebo NLAW). Ta byla odpalovaná z pozemních odpalovačů a byla větší a se silnější náloží. Doba tehdy příliš nenahrávala zcela autonomní munici, to bylo něco ze science fiction. Proto byl zpětně vytvořen systém se satelitním datalinkem, kde by operátor aspoň potvrzoval cíle (vnesení lidského prvku do hry).

2003 byl program z nepochopitelných důvodů zrušen (tak božské a přece z neznámého důvodu zrušeno). Já si myslím, že ho zrušili, protože byl příliš dobrý a nakonec asi drahý a také ne zrovna miniaturní, což bylo požadováno. U geniálních řešení které předbíhají svoji dobu o třetinu století to tak bývá, že nakonec nějaký generál řekne, že něco tak dokonalého vlastně ani nepotřebují. Generálové, nejen američtí, vůbec nejsou nakloněni technologickým novinkám. A právě za 20-30 let se výdobytek znovu vynoří pod jiným názvem u jiné firmy, ale již to není on, pouze jsou technologie jím získané lépe přizpůsobeny novým požadavkům své doby. A tak LOCAAS dopadl podobně jako revoluční RAH-66 nebo Crusader a NLOS-C. Bohužel. V 2020 se dají za realizaci LOCAASu považovat třeba izraelské inteligentní létající bomby HERO. Bohužel stačilo pouze počkat 20 let a úspěch za tuto koncepci nakonec shrábnou Izraelci.

Zdroje

https://man.fas.org/dod-101/sys/smart/locaas.htm

https://www.designation-systems.net/dusrm/app4/locaas.html

https://www.globalsecurity.org/military/systems/munitions/locaas.htm