Far Cry 5 Hours of Darkness - tuhost a atmosféra zeleného pekla války ve Vietnamu

Hutná atmosféra

Proslulých vietnamských podzemních tunelů i vodopádů v džungli si užijete do sytosti. Džungle tentokrát není příjemně duhově svítivě žlutozelená, nýbrž brčálově tmavá, ostrá, nepřístupná nepřívětivá. Prostě zelené peklo.

Od začátku až do konce je znát, že tento datadisk měl podat jen a pouze syrovou realitu války v pralese. Vám, jako havarovanému americkému vojákovi jde o kejhák neustále a je to drsnější než FC5, neustálý teror, ani chvilka odpočinku. Nebezpečím jsou hlavně vietnamští váleční psi, kteří jsou v zeleni zcela neohrožení.

To ticho by se nejdřív dalo krájet, pak se strhne vzdálený štěkot psů a ostrá vojácká vietnamština a pár vteřin na to již běžíte úprkem nevida ani pořádně kam. Připadáte si asi jako opravdový tehdejší Američan ve Vietnamu.

Vietnamci vydávají hrůzu nahánějící bojové skřeky snad důvěryhodně vietnamsky, takže jako Čech jim nerozumíte, což úžasně dokresluje atmosféru. Boj je drsný, rychlý při udílení velkého damage a při nízkých healthpointech. Naštěstí jsou Vietnamci také slabí, že stačí jeden dva zásahy kalachem a jdou k zemi.

V klidnějších chvílích průzkumu a postupu krajinou je džungle mrtvolně tichá, což stupňuje atmosféru. Je to jak z výpovědí veteránů z Vietnamu, že ani střízlíček nezahvízdal. Kupodivu další zvěř, se kterou se v lese potkáte, netvoří nic divokého, ale jen domácí prasata a kozy zabydleného pralesa. Občas se strhnou vzdálené zvuky války, jež podbarvují atmosféru na výbornou. Svištění meluzíny a daleký štěkot psů, daleká palba a zvuky střel dopadajících blízko u vás.

Vzpomínám na starého vynikajícího Thiefa 1, takový je to horor. Zde už se opravdu vyplatí střílet nehlučně lukem a mrtvoly odklízet do bažin. Zde však to vřeštění žab u vody je nervy drásající.

Nepřátelé jsou v pralese skvěle maskovaní, takže v té zeleni často nerozeznáte nic než obličej. Nebozí vietnamci se chápou odboje ze všech sil a berou do zbraně i ženy. Z repráků v táborech řinčí propaganda ženským hlasem po způsobu FC4. Divočina a pohyb roštím lesa zase připomíná FC Primal.

Cíl cesty máte po celou dobu jenom jeden a sice dostat se do extraction zóny. K tomuto úkolu se řada vedlejších challenges dále přimíchává. Můžete je plnit náhodně cestou, nebo taky nemusíte vůbec. Je to pravé peklo války, kdy nikdo neví nic, není kontakt s velením a nechcete se raději sám moc angažovat, když vám jde neustále o krk a vězňů k záchraně je málo.

Boj a kooperace s AI

Parťáka pro přežití máte jenom ze ztroskotaných pilotů, já jsem měl tedy vždy pouze jednoho. Když jeden z nich zemře a vy ho nestihnete oživit, než mu vyprší čas, je permanentně mrtev. Žádné hraní na společníky ani rozvoj postavy tu není. Čistý sólismus uprostřed pekla džungle. Konceptuálně by se celá eskapáda FC5 Vietnam dala přirovnat ke spojení všech misí expedice z FC4 nebo FCND. Celé je to jen jedna velká mise a jeden velký zmatek bez jakékoli organizace, takže faktograficky hra zvládá válku ve Vietnamu na výbornou.

AI spolubojovníků i protivníků je skvělá. Když sedíte míříc a vyčkávaje, váš přítel to pochopí a udělá to samé o deset metrů dál, abyste se takto kryli a mohli se střídat v postupu. Potyčky přicházejí ve vlnách. Po většinu misí zachraňujete ojedinělé americké zajatce (POW) a nepřítel Vás poté štve pralesem pomocí psů.

S NPC charaktery se výborně kooperuje. Často když ležíte polomrtvi na zemi a voláte o pomoc, někdo náhle liberuje celou vesnici nebo zabije nepřátelského kapitána, cíl mise. Má to dvě výhody, jednak se vše netočí jen kolem vás a není vše pouze na vás. Dále máte pořád pocit soudržnosti s celkem, který dohromady řeší plán, jehož jste pouhou součástí. Obě herní strany berou pušky od svých zabitých přátel i nepřátel navzájem, takže jako v reálu.

Výzbroj a výstroj

Zbraně jsou dobové a místní. Jste odkázáni na to, co najdete a seberete nepříteli. Většinou nezůstane jen u nějakého luku či bambusu, ale nejčastěji používanou zbraní je Garandu podobná puška, jednoranná poloautomatická a přesná. Dále tu je věhlasná M-16, nejlépe použitá v tříranném módu. Pak tu máte ruský Dragunov a jednu ostřelovačku americkou, jejíž kříž je doslova nitkový. K tomu tu a tam najdete pár nábojů do neudržované pumpovací brokovnice. A samozřejmě nechybí taktický prvek všech Far Cry - vrhací nůž. Tehdejší válečný dalekohled je kupodivu mnohem lepší, než ten v moderním hávu FC5. S oranžovým defoliantem Agent Orange taky přijdete do styku.

Jako v každém FC nechybí ani návnada na šelmy, ale že by se jejich kůže dala někde prodat, o tom dost pochybuji. Spíše návnadu hodíte do hloučku nepřátel, kam na ně vtrhne panter, nebo jsou vhodné na odlákání hlídacího psa, při dobývání lesních táborů.

Žádné lékárničky se nekonají. Sbíráte pouze modré Vraní oko Čtyřlisté, z nichž vždy tři vám dají na jednu sadu rychlejšího doplnění zdraví.

Na základnu Vietkongu se vyplatí vnést zmatek tím, že doprostřed prostě mrsknete hořící dynamit, ten je vyděsí a oni odhalí své pozice, opustí svoje kryté palebné postavení a začnou pobíhat jako stádo splašených guvernantek.

Občas nacházíte crash sites amerických pilotů, jež se poznají podle nesbaleného bílého padáku v džungli. O kus dál je mrtvola pilota a nebo o další kus dál v jeskyni přežívá pilot v tak zbědovaném stavu, že už se mu ani jít s vámi dál a bojovat nechce.

Lesní divá zvěř vyděšená výbuchy dělostřelectva neřeší, kdo je přítel a kdo nepřítel. Proto se také Vietnamu a Indočíně někdy říká, že to byla válka lidí. Na smrt vyděšenému panterovi je úplně jedno, zda skočí na chrbát Vietnamci či Američanovi.

S dunivým praskotem správně vybuchnul správně načasovaný dynamit pod cizím velitelským vozidlem se třemi vojáky, vnímáte, jak je to rajská hudba pro vaše uši více, než v jiných hrách.

Tu a tam airstrike zadáváte dalekohledem, ale chce to opravdu dobře odhadnout kam, protože prales je stále v pohybu.

Úžasné jsou hry stínů a přesvícení, když vylezete z příšeří podzemí do světla zeleně okolo.

Nakonec si to shrňme: Vyhodíte do luftu pár protileteckých kanónů, zničíte pár vozidel, vyčistíte pár bunkrů a vesnic, zabezpečíte významné dokumenty cizích velitelů a koncovou extraction zónu uklidníte natolik, že z ní nakonec můžete být letecky extrahován. Nic víc, nic míň, ale pro příznivce drsnějšího přístupu k realitě first person shooterů to prostě stojí za to.