Executive Assault 2 - Mohl to být perfektní hybrid mezi RTS a FPS, kdyby tomu dokončili ovládání
Obstojný hybrid mezi RTS a FPS.
Ano byl to Command & Conquer: Renegade, kde jste mohli v RTS vybudovanou vojenskou základnu proběhnout a projet v tancích ze first-person pohledu. To byla první a jedinečná hra v roce 2002, která předznamenala, že jednou budou existovat mixy mezi strategií a first-person shooterem. Byla to jediná hra a celých dvacet let bylo v tomto žánru ticho po pěšině. On ten Renegade byl také dost nepovedený, spíše náznak než hra a trpěl tím, že jsme tenkrát měli maximálně 256 až 1024 MB operační paměti a vůbec výkon hardwaru v porovnání s dneškem byl slabý. Takže hra byla tenkrát nehratelná, protože rozdíl v požadavcích na hardware pro FPS a pro RTS byl ohromný a tak dva žánry nebylo možné zkloubit dohromady do skutečně smysluplného celku. Renegade byl spíše takovým podíváním se do světa slavného C&C Tiberian sun z pohledu vlastní osoby. Spíše virtuální exkurze do světa strategie, než že by to kdo vážně hrál.
No a o dvacet let později tu máme Executive Assault 2, což je hra, kde už se tvůrcům podařilo zkloubit dva hlavní žánry her dohromady a ač blbě, skutečně se to dá hrát. Jistě za ty roky byli i jiní zástupci tohoto hybridního žánru, ale nic, co by stálo za řeč, až právě Executive Assault 2.
Executive Assault 2 znovu trpí nezdařilým pokusem o mix mezi realtime strategií a first-person shooterem. Hra tedy vypadá dobře nebo aspoň na svoji dobu obstojně, má vynikajicí hudbu v podobě soundtracku vážné hudby a opravdu se to dá hrát a člověka baví.
Hlavní neduh, kterým hra trpí, je právě ono ovládání něčeho dosud nezvladatelného. 3D hra svým ovládáním připomíná spíše nějaký kancelářský editor databází proveden navíc se zářivou 3D grafikou, laserovými efekty a slušnými texturami. Je to prostě nedodělané po stránce grafického a ovládacího rozhraní.
Ačkoli hra má dobře vymyšlená pravidla, tři herní strany, každou s vlastní posloupností budov, jednotek a technologií pro research. Strategické části se v podstatě nedá nic vytknout. Když to hrajete po celou dobu jako RTS z horního pohledu, je to fakt dobré. Bohužel ovládání je šité horkou jehlou a označil bych to možná za nějakou alfa verzi. Tak třeba zdlouhavě zde pořád zoomujete mezi RTS strategickým a taktickým pohledem, rozsah dvou zoomlevelů je obrovský. Přitom ikony a baráčky na mapě jsou titěrné, doslova bodové a nelze je označit jinak, než přesným kliknutím na pár pixelů široký objekt.
Svět je sice z několika map, ale vždy je to pohled na povrch kamenného asteroidu a prázdný vesmír s mlhovinami. Po většinu hry tak koukáte jedině na měsíční krajinu, když na ní stavíte základnu. Teprve když máte hru po stránce RTS vlastně vyhránu, přepnete se do pohledu z výsadku svých pěších robotů a mechanoidů a s lasery v ruce jdete rozstřílet základnu nepřítele.
Většinu hry řídíte se shora coby strategii, stavíte základnu, vynalézáte zbraně, staráte se o prosperitu základny a teprve v poslední řadě nakupujete a vyrábíte svoje jednotky a teprve nakonec s nimi bojujete. Hlavní činností hry je těžení asi pěti druhů minerálů a plynů z asteroidů, z nich vyrábíte civilní výrobky ve svých továrnách. A jednou za čas k vám přiletí neutrální obchodní loď, které to všechno prodáte za hromadu peněz a pak teprve můžete vyrábět roboty a laserové věže. Nejdříve si na to musíte vydělat něčím jiným, což je velmi zajímavé pojetí, ale nijak zvlášť dobré. Surovin je tu až moc, každá chce vlastní těžební základnu a z nich teprve vozíte transportními loděmi vytěžené suroviny a z nich teprve vyrábíte televize… Bohužel je zde velkým problémem hospodaření s elektrickou energií. Postavíte jedinou elektrárnu a pak vypínáte a zapínáte přívod elektriky do jednotlivých budov podle toho, která je zrovna nejvíce potřeba. To je nejvíce omezující buzerací v celé hře.
Další je pomalost. Animace přistávajících a nakládajících lodí jsou sice krásně plynulé a efektní. Jenže všechno je to strašně zpomalené a zrychlit to bohužel nelze. To je proto, abyste se ze všeho v střední fázi hry nezbláznili, ale na začátku by to chtělo zrychlit. Netrpělivě čekáte na postavení každé budovy, nedočkavě sledujete každý rostoucí bod researche.
No a problém je také s nedostatečným nastavením mapy před hrou, žádný Stellaris to teda není. Můžete hrát maximálně ve třech hráčích, přitom zajímavé by to bylo až při pěti hráčích ve dvou týmech na vyšší obtížnost.
Problém je také pochopení herních principů, které nemá žádný tutoriál. Je zde pouze nedostatečná guide a přitom herní principy kolem stavění základen a posloupnosti budov rozhodně nejsou jednoduché, dá to člověku zamyslet a bohužel ani na internetu se nedá najít žádný průvodce hrou lepší než videa na youtůbu. Takže nedostatečnost na více úrovních je hlavním problémem hry.
Druhá podoba hry, tedy FPS část samozřejmě nejsou žádné akční ani grafické orgie, je to prostě náznak, ale zdařilý.
Nebýt toho nedotaženého ovládání, bylo by to vlastně skoro perfektní. Obec svých nadšených hráčů si to jistě najde. Ale kdyby tomu jednou někdo dal více options, lepší klikání na budovy, více hráčů a nastavení mapy, mohlo by to jednou být v podstatě perfektní hrou.
Zdroj
Executive Assault 2. Hesketh Studios. Microsoft Windows. PC game. 2019.
