Endless Legend v roce 2022 - turn based fantasy bez výhrad

Vyjít tohle před čtvrt stoletím pod názvem HOMAM, tak by si Heroes of Might and Magic nikdy ani neškrtli.

Vyjít tohle před čtvrt stoletím pod názvem HOMAM, tak by si praví Heroes nikdy ani neškrtli! S velkým množstvím datadisků, po mnoha community patchích a dokonce s jedním modem z množství dalších,  je to už opravdu jedna z nejlepších fantasy kolových strategií dneška.

Jak se k tomu došlo?

Při prvním pohledu na Endless Legend a také vzhledem k době jejího vydání, jsem si stejně jako mnoho dalších řekl: Hle, další pokus přebít Civilization (5 a 6)! Ale ono ne. Čím déle EL hrajete, tím méně připodobnění k Civilizacím spatřujete, až ho nakonec nevidíte vůbec a tušíte jasnou souvislost s Endless Space a spíše s Master of Orion než s pozemní strategií.

Jako v nich, také v Endless Legend se nachází řada herních civilizací, které spolu soupeří o místo na slunci na mapě vygenerovaného světa. Civilizací je zde opravdu mnoho vlivem datadisků a vzhledem k pokročilé fázi životního cyklu softwaru. Některé z nich mají podstatně vyšší pravděpodobnost výhry, pokud za ně budete hrát (rád, rath, ne jinak). Jiné jsou na tom hůře a některé jsou tak zvláštní a jejich podmínka vítězství je tak ojedinělá, že jste za ně ani nikdy nehrál. Takže variabilita fakcí ve stylu vesmírných strategií, to je dobré.

Celá Endless Legend budí po celou dobu hraní dojem férovosti, kde se nikdy žádné podrazy nekonají. Všechny faktory hru ovlivňující jsou dokonale vyváženy a hráč s nimi včas obeznámen. Takže se s vervou pustíte do řešení prosperity vaší strany a žádný podvod na hráče vás nepřekvapí. Dodává to velký pocit stability, kde když prostě svojí říši dobře vedete po dlouhou dobu, nemůže se vám jinak než dařit. Tím se vlastně může pyšnit jen málokterá hra.

Časem, zhruba od střední fáze hraní dál, vám začíná být jasné, že ke konci budou mít navrch ty strany, které mají posílen výzkum, jako např. Vaulters, takže všechno běží jako na drátkách.

Bohužel až po týdnu hraní, kdy už jsem měl naučené herní principy nazpaměť, jsem si uvědomil, že ona ta stabilita  neplyne z  dokonale vymyšlených zákonitostí herního světa, ale že to spočívá spíše v pasivitě počítačem řízených protivníků.

Ti vás totiž  ani na střední obtížnost nikdy ničím nepřekvapí a ani na vás sami neútočí a nevyhlašují vám válku sami od sebe. Prakticky jediný kdo  začínal války jsem byl vždy já sám a zpravidla jsem nikdy nemohl najít vhodnou záminku k válce, jak to dělaly opravdové říše v Evropě dřívějška.

Pohádková idyla

Barevný fantasy svět je v podstatě idyla. Na  tehdejší dobu velmi krásná a povedená grafika, vaše jednotky prozkoumávají mapu světa, sbírají předměty, tu a tam postaví město a vaše říše těží suroviny a staví vylepšení měst. Dalším cílem je navýšení produkce jednotek, jenomže v tomto tempu to pokračuje do nekonečna. Můžete 100 herních kol rozvíjet svoji prosperující říši a už jste na vysokém technologickém levelu a už máte silné bojové jednotky, máte vycvičeného a kouzelnými předměty nabitého hrdinu, jenže on na konci je tam vždycky ještě další technologický stupeň. A nebýt neutrálních akcí pirátů, pohybujíce se volně po mapě, prakticky byste ani neměl příležitost na někom vaše luky, kuše a meče vyzkoušet.

Ano jeden neoficiální komunitní patch dolaďuje většinu nedomyšleností a dělá hru asi o 20 % lepší. Jeden oficiální patch a dva nové datadisky si berou  na starost i ono málo nepřátelské prostředí herního světa. Pořád to ale není ono.  Pokud se vám bez problémů podaří založit prvních pět herních měst, můžete počkat ještě klidně dalších 70 kol  a vždy byste hru vyhráli a všech sedm soupeřů jenom umlátili turbanama v posledních 20-ti kolech, kdy se super silnou družinou hrdinů a jejich početnými armádami jenom berete křížem krážem celou mapu a zahlazujete všechno živé.  

Jenže ono to člověka tolik nebaví, když nad ním neustále nevisí nějaký Damoklův meč, například v podobě Velmi silných sousedů -  nepřátel, kteří na vás mohou kdykoli zaútočit a tím  zpomalit váš rozvoj a pěknou řádku let (kol). A nehledě na to, ve fázi vědy a výzkumu se nacházíte po většinu herní doby.

New game setup

Obrovské jsou možnosti nastavení parametrů, na jejichž základě se bude vaše nová hra generovat. To je opravdu úžasné.  Bohužel tam nechybí ani takové kraviny jako ustavičné střídání léta a zimy, které mají hru ozvláštňovat, ale jsou zbytečné a jenom otravují. Některé věci zkrátka vypnout nelze i když u většiny parametrů to lze a nastavování new game parametrů je v Endless Legend lepší, než jsme kde jinde zažili. Snad pouze Galactic Civilizations jsou v tom ještě lepší. Kéž by něco takového bylo možné třeba v nově výchozí chudince hře Humanity. Endless Legend se v podstatě dá považovat za předchůdce Humanity  s dobově horší grafikou.

Ano, nechybí tu takové děje, jako podplacení nepřátel, aby přešli na vaši stranu, nebo postupné vylepšování hrdinů až na supermany ve stylu Heroes Of Might and Magic. Například neutrální armády v první polovině hraní pořádně ztrpčují život, neboť v okolí měst již nelze v pohodě stavět doly surovin.

Vítězství a diplomacie

Diplomacie a podmínky vítězství jsou rovněž skvělé, dynamické a detailně volitelné. Škoda jen, že počítačoví hráči jsou málo agresivní a prakticky přístupy ke zvítězení ve hře vůbec nevyužívají. Dokonce i s posledním patchem, který má zvyšovat jejich obtížnost, dochází spíše ke konstantnímu zvýšení civilizačního výkonu, ale ne k zvýšení jejich umělé inteligence ani agresivity.  Nepřátelé sice více vynalézají, vyrábí a vydělávají, takže utišit jejich snahy vám trvá o čtvrtinu déle, ale jsou pořád stejní a stejně předvídatelní. Kdyby takto předvídatelní byly lidé v našich životech, byli bychom všichni už po gymplu prezidenti světa. 

Hra budí množstvím herních surovin a faktorů a dějů dojem něčeho super složitého, ale není to tak, křivka učení se hře je, řekl bych, ještě nižší než u Endless Space 2.  Navíc pokud si řeknete, že to vlastně Endless Space 2 je, akorát na zemi a ve středověku, budete to mít naučené ihned.

Krize z nadvýroby

Při rozvoji říše a jednotlivých měst je zde akorát jeden jediný problém:  Nepostavit toho moc, protože každá budova v každém městě stojí nějakou sumu údržby a navíc pokud máte měst víc, než v daném kole hra pokládá za zdravé, pak platíte slušné penále. Takže v závěru máte dvojnásobek měst, ale výnosů z nich polovinu, tedy vlastně čtvrtinu z toho dvojnásobku!

Naštěstí hrdinové i jednotky mají dost příležitosti k navýšení pohybu po mapě, takže pohyb armády po mapě s nabušeným hrdinou je obrovský. Na čtyři tahy přejdete klidně celou mapu světa, pokud si jednotky předáváte způsobem štafety a pokud jste ve výzkumu a vybavení hrdiny aspoň dvakrát zvolili možnost, která zvyšuje pohyblivost.

A tím se blížím ke konci své analýzy

V podstatě Endless Legend opravdu je geniální hrou, totiž geniálně dotažená do všech detailů, vybalancovaná tak, že  ničeho nikde nepřebývá a ničeho není po dlouhou dobu nedostatek, takže zpravidla do pěti kol zvládnete v herním světě jakoukoli akci,  kterou si zamanete. Vaše možnosti jsou vedle toho pomocně rozvíjeny ještě systémem  nahodilých událostí a questů pro hrdiny, ale ruku na srdce: Nikdy za celou dobu jsem žádný quest nesplnil, leda, že jeho řešení bylo v tu chvíli shodné s vyřešením mých vyšších  rozpínajících se cílů. 

Skvělá je posádka měst převzatá z Endless Space, která je vlastně automatická a o posádku na obranu měst se tudíž celou dobu nemusíte vůbec starat.

Bitvy lze přehrávat automaticky nebo je rozhodovat okamžitě nebo je celé hrát ručně, ale opět: Kdo by to a proč dělal, když si to můžete přehrát zrychleně automaticky? EL naštěstí není tím typem hry, kde byste třesouce se viseli na každém souboji, čemuž jedině tleskám.

Para HOMAM

Význam hrdinů je zde, řekl bych, dokonce vyšší než v Heroes of Might and Magic, ono totiž, kdyby Endless Legend vyšla o 20 let dříve s názvem Heroes Of Might and Magic, pak by nejspíš zaujala navždy jejich místo a již bychom byli svědky nejednoho pokračování této vcelku skvělé hry a pitomí HOMAM by se mohli jít vycpat. Ano, další vhodný příměr - oproti dokonalé domyšlenosti EL jsou dvacet pět let staří HOMAM úplně nefunkční debilitou. Je zde například skvělé, že tahat po mapě můžete i samotné jednotky bez hrdinů a jenom jimi doplňovat armády stylem štafety. Tak přesunete během jediného kola nové jednotky na frontu, kde si je už spravují hrdinové a přidávají jim svoje bonusy.

Zbytečný důraz na research

Věda a výzkum nových herních možností je zbytečně natažená do šesti levelů, kdy stejně šestý jen málokdy objevíte a hra vám dřív skončí. Že byste měli skutečně ve městech nastavěné baráky na technologii šesté úrovně, to se mi snad ani jednou nestalo. Nové technologie jsou nenápadité, jde pouze o odstupňování těch samých přidaných bonusů rozdělené do několika úrovní. Celkem zbytečné, jenom to protahuje hru, kdy si po celou dobu pořád myslíte, že ještě nejste dost silní. Ale většinou už vystačíte na kteréhokoli nepřítele už na konci čtvrté úrovně technologie.

In-game burza jako v Endless Space

Korunu všemu nasazuje systém herní burzy, kdy můžete nejenom prodávat a nakupovat suroviny všeho druhu, ale dokonce najímat nové hrdiny, kteří jsou  už na levelu 5 a dokonce kupovat úplně cizí jednotky jiných ras z nichž některé jsou neskutečně silné. Je to jako jít s armádou jednoho draka na 20 pážat! Nakonec jsem vždy tíhnul k tomu, mít pouze co největší výnos peněz za kolo, a zbytek jsem si kompletně všechen nakoupil. V tomto směru je to opravdu víc RPG než sága slavných HOMAM. Takže Endless Legend nakonec není zabijákem Civilizace, ale bezpečně uhasí jakékoli vaše touhy po vylepšování hrdinů ala HOMAM. 

Je to vlastně skvělé

Ačkoli hra je po tak mnoha data discích a úpravách docela objemná a  možnostmi  překypující, vždy když narazíte na nový prvek, s kterým nevíte, co s ním, uvědomte si, že jde jenom o další formu bonusu na přilepšenou k rozpočtu té či oné herní veličiny.

Koukám že v oficiálním herním návodu na Endless Legend dělají velkou vědu s obléháním měst, ale věřte, že hodně měst a říší jsem si podrobil, ale nikdy jsem s jejich obléháním ani spekulovat nepotřeboval!

V rozmanitosti herních fakcí je také dobrá skutečnost, že některé budou vždycky vystupovat jako agresoři a jiné jsou pasivní a některé jsou dokonce nenáviděni všemi ostatními a ti většinou ze hry zmizí jako první. Ostatní se spojenými silami nejdříve vypořádají s jednou či dvěma problémovými fakcemi a pak teprve jdou na vás. Bohužel je tu jeden jediný a zásadní neduh, a to je ona nízká výzva či malá obtížnost soupeřů. Pokud totiž za několik dnů hry už máte dokonale pochopeny všechny herní principy, pak si dovedete čistě v mysli představit, jak na tom asi která herní fakce teď v tomto kole bude a skutečně když na ni zaútočíte, ona se nachází v přesně tom stádiu problémů, které jste čekal, a za 5 kol ji vyklepnete i s prkýnkem na maso. 

Takže chtělo by to vyšší výzvu, jinak boží strategie ve stylu božích prastarých Warlords 3 a po těch letech s nakupenou hromadou obsahu.

Zdroj

Endless Legend. Amplitude Studios. Sega. Poslední přídavek 2018. OS Microsoft Windows.  2014 až 2018. PC game.