Duro III 6x6

Švýcarský taktický náklaďák

Švýcarské Duro je podobně jako německý Unimog méně slavné samo o sobě, avšak proslulo až jako inspirace pro mnohá lehčí nákladní vojenská vozidla po celém světě. Jeho základem bylo inspirováno např. pozdější, vysoce kvalitní a drahé Eagle V.

Pochází od švýcarských Bucher-Guyer AG, později MOWAG a nyní General Dynamics Land Systems. Není třeba dvakrát hádat, že název je odvozen od slov DUrable and RObust. Byl vyvinut v roce 1994 pro švýcarskou armádu a hned byla objednána várka 3000 kusů. Nejnovější verze DURO III pochází z 2004. Rolemi určení jsou přeprava personálu, ambulance, odstraňování výbušnin a CBRN průzkum.

Motorem byl nejdříve 6 l přeplňovaný vznětový šestiválec Cummins, později nahrazen 6,7 l italským kolegou ISB. Pohon doplňuje 5 stupňová převodovka Allison. Podvozek je dosti výjimečně řešen co do zavěšení, převodu trakce a odpružení (viz zdroj).

Standardní výbavou vozu je centrální huštění pneumatik, klimatizace, přetlakový systém CBRN ochrany a naviják.

Existuje také pancéřovaná varianta DURO IIIP využívající balistickou ochranu od Rheinmetall Landsysteme. Od ní je ještě jedna vylepšená verze jménem Yak pro armádu Německa. Ta má upraven podvozek pro lepší zvládání přidané hmotnosti pancíře a je o něco vyšší. Verze III je na střeše vyzbrojena lehkým kulometem ve vzdáleně operované zbraňové stanici. Takto byla Německem vozidla Duro nasazena v Afgánistánu.

Současnými uživateli jsou armády Švýcarska, Dánska, Německa (Yak), UK, Irska, Malaysie a Venezuely.

Specifikace

Hmotnost 5,7 až 6,5 t; délka 6,7 m; motor 245 hp; rychlost 100 km/h;

Zdroj

Oficiální: https://www.gdels.com/duro.php

https://www.6-wheel-drive.org/vehicles/general-dynamics-duro-6x6.html

http://www.warwheels.net/Duro3pPMTVindex.html

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

V Portugalsku a Řecku je odborníkem ten, kdo pozná lokomotivu od umyvadla. V Německu je odborníkem ten, kdo chodil pět let řádně na univerzitu a pět let to praktikoval. To je rozdílné měřítko patentové teorie.
Karel Čada