Deadrising 4 - prodírání se nemrtvým davem

Ani akce ani horor, jen na takové odpočinkové mírné hraní po prohýřené noci.

Hlavní hrdina, mladík s neznámou minulostí, musí najít cestu ven z města Los Perdidos zamořeného zombiemi dříve, než vojenský útok vymaže město leteckým úderem. Nutno předestřít, že město zasazené do Kalifornie dneška je provedené opravdu pěkně a prostředí je svým postapokalyptickým způsobem pestré. Nejen vnitřním harampádím, ale i tvarem herních map. Navození atmosféry horkého letního města nebo naopak zimního nedělního dopoledne zamořeného zombiemi ve všech těch tunelech, parcích, parkovištích, benzínkách a obchodech, je prostě strhující. 

Celkově teskná nálada ze hry čišící není tak syrová jako v Dead Rising 3. Nesnaží se to být hororově temné. Neodhadl jsem, zda je to silným naturalismem, trvalou bezvýchodností situace, nějakým barevným filtrem celého vzezření či ostře řezanými hranami všech herních objektů včetně zombií. Naštěstí ale hororová hra typu Kholat, po tmě s baterkou, to není. Je to především akce masového rázu, kde zástupy zombií slouží jako efektní kulisa. Hororovost je navozována celkově drsnou atmosférou, a stresem z nedostatku zásob. Vlastně ani vyloženě akční hra to není. Na dovednosti v bojích ani akčnosti soubojů to také stavěné není.

Jakých pak vlastně soubojů? Prostě si klestíte cestu haldou zombií, které jsou v skutečně zbědovaném stavu a naštěstí dosti utlumené. Jejich síla je pouze v převaze, což je správné. Pravé zombie mají být skutečně celkem neschopné a nikoli s dovednostmi vrcholových sportovců ještě s černým páskem. Tedy jedině ve výdrži ano.

Slušné ale omrzí

Nikoli neprávem by se hra dala označit i za plošinovku. To z toho únavného pobíhání a uhýbání se útokům zombií s inventářem věčně prázdným. Zlí recenzenti tvrdí, že hra je pouze o sběru desetitisíců killpointů na další úroveň postavy, přičemž hordy zombií jsou pouze zdlouhavou překážkou k dosažení toho. Jakmile se ustálíte v poznávání toho, oč ve hře vlastně běží, hra vás přestává bavit. Není to ani adrenalinová akce ani dobrodružný horor ani RPG, jen neustálý mírný stres. 

Naturalistická jatka zombií? Ani to na hru příliš nesedí. Nejde tu o realismus ani naturalismus. Animace i efekty jsou dětsky vymezené tak, aby se hra nedala označit za bestiální, takže to brzy omrzí.

Tomu odpovídá i ovládání. Naprosto pohodové, jasné a jednoduché. Z ovládání se ani v tutoriálech nedělá žádná věda. Prostě je to tam a funguje! Dokonce je to první hra v tomto roce, kde jsem kontrolky vůbec nepotřeboval přenastavit za vlastní, a přitom jsou zde mimořádně dobře přenastavitelné na vlastní! To je snad jediná vlastnost, v jaké DR4 opravdu exceluje.

Přeživší

Občas narazíte na nějakého přeživšího, co vám na chvíli pomáhá. Občas je to šílený magor, který je silnější než sto zombií a který vás sice jako živého rozpozná správně, ale přesto jde po vás a dá vám zabrat tak, že na boj s ním vyčerpáte celý nasbíraný inventář a ještě lokaci vyčistíte od veškerých zásob. Odměnou za takového to šéfíka (nasty fella) bývá zpravidla unikátní zbraň, jako typicky motorovka na bidlu, staroasijské kopí či pořádný kulomet. Kromě těchto zlých neutrálů tu a tam narazíte na zásadního šéfa nemrtvých, který je opravdu vydatný a unikátní. Má nějaký svůj příběh  a jeho eliminací se posouváte o zásadní kus dál v ději.

Přibyl scanner

Dead Rising 4 drží krok s dobou a tak jeho hrdina disponuje foťákem, který slouží také jako scanner okolí a noktovizor.

Je tu příběh

Celý singleplayer je vlastně dějová kampaň, kdy hlavní hrdina, asi 40-letý chlap s chováním neotesaného puberťáka prochází dějištěm biologické laboratoře, kde nevyšel pokus se zombiemi a sekunduje mu k tomu zdrženlivější avšak moudřejší ženská osoba. Příběh je příjemně svěží a odehrává se rychle jenom pomocí komentářů hráčova hraní, takže to v hraní nijak neruší, ba dokonce příjemně dokresluje atmosféru vždy práve včas a jenom po tak malých lžičkách, aby to neodvádělo příliš pozornosti do příběhu. Všechny mimořádné dějové animace se navíc dají okamžitě přeskočit. Skvělé, paráda! Takto by měly být narežírovány plnohodnotné hry.

Hratelnost

Hra přišla po povedeném filmu Dead Rising, který určitě vzniknul na její propagaci. Čtvrtý díl je prostě pořád Dead Rising se všemi klady i neduhy, ale dá se říci, že právě na to, že je to DR 4, je perfektní. Více svobodný. Lze více prosazovat hráčovy úmysly a jste méně vláčen příběhem a zasazením.

Obtížnost vás nechává stále v pozoru. Davem zombií si prosekáváte cestu obstojně, když je řídký. Jakmile zhoustne, jde do tuhého a je nejlepší vhodit do davu nějaký granát. Tu seznáváte, že jediné heslo celou hru vystihující je: “Když ho máte ...”

Zástupy nemrtvých

Problémem jinak lákavých her ze zombistického prostředí je to, že žánrově jde většinou o survival action game. Málokdy se setkáme s RPG vyloženě v tomto žánru. Při prvním nasátí atmosféry Dead Rising 4 moje srdce zprvu zaplesalo.

Ačkoli jde o prvoplánově single player hru, o nějak zvlášť spekulativním budování postavy zde nemůže být řeči, i když se takto hra na první pohled tváří. Sice zde máte růst postavy podle zkušeností a volitelně vylepšitelné charakteristiky postavy při každém levelupu, ale zároveň žádnou trvalou jistotu nemáte. Hra vás pořád nutí přesunovat se z místa na místo, poněvadž ani na chvilku si neudržíte žádné útočiště vyčištěné. Zombie se generují nekonečně. Na několik vteřin zneškodníte pár nejbližších zombií, jež vás bezprostředně ohrožují, ale další zástupy nemrtvých se k vám řinou z nedohledných davů. Takové davy zombií jsem v životě neviděl. Jedná se doslova o zástupy nemrtvých, jaký to pojem byl kdysi zaveden v českém překladu Heroes of Might & Magic.

Pořád na cestě kamsi

Takže nemáte ani na chvilku klid a hra je setrvalým prodíráním se nekonečným nemrtvým davem. Je nutné brát všechny pomůcky, které vám zrovna přijdou pod ruku. Všechny lze brát a používat jako zbraně, nicméně svým lidským vkusem se sami navedete, co sbírat a jiné jenom v krajní nouzi. Přirozeně tak sbíráte pouze meče, sekyry a pušky, protože mlátit zombie monitorem od počítače je opravdu pitomé a taky neúčinné.

Všechno highly perishable

Prchavá povaha zásob, zbraní a střeliva je stresujícím faktorem po celý čas hry. Žádná zbraň nevydrží dlouho, což platí i pro melee zbraně, prostě se opotřebovávají. Žádné zásobníky. Pušku prostě vystřílíte, zahodíte a seberete jinou. Jenže ona tam málokdy jiná je, takže střelné zbraně si šetříte pro nouzi nejvyšší. Věčný nedostatek střeliva by se dal předpokládat, protože prostě i při mísení žánrů jde ponejvíce o survival horor spíš, než o third person shooter. Střelných zbraní nacházíte od nemrtvých policajtů docela dost, bohužel maximálně s několika desítkami náboji, což je hnedka pryč a z použití střelné zbraně to dělá spíše vzácnost. Takže neustále sbíráte zbraně na melee boj, tedy všechno co je po ruce. Kanystry, trubky, části nábytku a aut, lopaty, prkna, krumpáče, baseballky, květináče, hra umožňuje sebrat prostě vše a nic není trvanlivé.  Každá improvizovaná zbraň DR4 dovoluje zneutralizovat pouze nevelký počet zombií a poté se vám nenávratně rozpadne v ruce. Zatímco počet zombií v dálce je neustále konstantní, věci sebrané a využité již znovu nenajdete. Vše je tedy třeskutým pobíháním a sbíráním skoro všeho, na co vám padne pohled při klestění si cesty skrumáží zombií. Běda pak, když se zaseknete v nějaké lokaci, kde vám dobu trvá zjistit, kudy odsud dál. To pak zbraně rychle docházejí.

Od DR4 toho moc nečekejte a poté Vás hra mile překvapí. Na jednorázový dojem z letmého hraní po prohýřené noci je to skvělé. Až si ale hru pustíte střízliví na druhý den, pravděpodobně DR4 hned vymažete.

Zdroj

Dead Rising 4. Capcom Vancouver, Microsoft Studios. Microsoft Windows. PC game. 2016.