Civilization VI: Gathering Storm, ach ty světové kongresy

Zase o něco novější Civilization 6 přináší další doplnění konceptů. Ty nejsou tak celkově hru měnící a pobuřující, jako tomu bylo na konci datadisků u Civilization 5. Máme zde dost nových a bezvýznamných jednotek i u starých národů. Dobré koncepty byly zdokonaleny, jako např ekonomika a nakupování jednotek a budov je snazší. Špatné koncepty potlačeny, jako třeba ovládání a chybějící politiky v koncových fázích hry. Nové éry v době futuristické tu tedy konečně jsou.

Celé úkony výroby a správy měst jsou lépe označeny a spojovány do transakcí, takže je to přehlednější a rychleji ovladatelné.

Zbytečné jako u všech her Civilizace jsou vyšší než třetí obtížnost. Už na čtvrtou dostávají nepřátelská města a jednotky takové bonusy k obraně, že je to nehratelné a hra na čtvrtou a vyšší obtížnost je pouze přetahování na hranicích, což je zdlouhavé a nudné. S bleskovou válkou zde nepočítejte.

Něco nových prvků, vcelku drobné zbytečnosti

Máme tu pár živelných pohrom, které jsou bezzubé a hru nijak zvláště neovlivňují. Je to pár disasterů v podobě povodní a sopek. Pár klíčových řek má své pravé jméno, takže když např. hraji za Němce, stále si hlídám krajinu mezi Labem a Rýnem, což je ozvláštňující, ale drobný bezvýznamný detail.

V Gathering storm je nepřátelských vůdců opravdu přehršel, v konfiguraci parametrů herní mapy se vyřádíte jako nikdy předtím. Bohužel noví vůdci národů chybí, pokud používáte starou sadu pravidel původní Civilization 6.

Je tu trocha svižná optimistické fakční hudby v časech zlatého věku a růstu, stejně tak nové fakční hudby v pochmurnějších časech vašeho národa. Melodie jsou podle časové éry stejné, ale hrané modernějšími dobovými nástroji, což je skvělý nápad.

Zcela zbytečné a zdržující jsou newspaper oznámení, kdy každý váš i cizí prd je zanesen v denním tisku a je vám předkládán na začátku každého kola.

Zajímavá ikdyž také málo významná ozvláštnění

Speciální districty berou výhody z více sousedících stran, takže dříve bylo zřídka kdy vidět multiplikátor 3 a 4, dnes není problém vidět 5 i 6!

Opět o něco usnadněna je multi queue, abyste se v koncových fázích hry neuvyráběli k smrti. Stále to však hrozí.

Smysluplnější je vyobrazení měst. Když se město kupříkladu pyšní rozvinutým přístavem, na první pohled vypadá celé město jako přístav.

Strategie

Jaderná diplomacie
Jakmile vyrobíte první atomovku, ostatní národy vám ihned začnou lézt diplomaticky do zadku, což je zprvu příjemné, ale časem máte chuť zahladit je všechny. Postarejte se vždy o to, abyste to byli Vy, kdo přijde s atomovou bombou jako první. Jakmile ostatní civilizace uvidí sršet vaše atomovky, nejen že vám nabídnou mír, ale i hromady peněz na kompenzaci za neútočení. V tomto směru se to dá hrát až do konce a dokonce i s kupováním cizích měst, což v dílech předchozích šlo pouze s cheatováním.

Už neexistuje teokracie jako taková, už nelze nakupovat tanky za naakumulované jednotky víry. Na určitá odvětví radím se úplně vyprdnout. Jak jednotky víry tak kultury ale svoje nesporné výhody mají a nejsou nedůležité.

Nový můj favorit je stát Mali, který má při vhodně volené tvářnosti mapy přehršel peněz a bez problémů můžete budovy po celou dobu nakupovat, místo se párat s jejich zdlouhavým stavěním.

Radost z obchodování - Sama se vám označí nejvýdělečnější trasa po označení daného obchodníka. Stačí ji už jen potvrdit.

Vrcholem otravnosti a buzerace jsou však světové kongresy. Konají se každou chvíli, už to ani nechcete číst, už ani nevíte o čem hlasujete a pro koho, prostě jen klikáte na možnosti, které zvolit musíte, přeskočit se to nedá. Je vám úplně jedno jak hlasování dopadne, je to otravný zdržující prvek.

Radostí je dost strategických surovin, které máte nastockpilovány tak, že ani nevíte k čemu je ještě využít. Jde už jenom o peníze a jakmile je začnete vydělávat, nakoupíte se ničím jiným neomezované množství výdobytků války.

Hra konečně umožňuje vyžívat se v daleké budoucnosti a v nových érách lidstva. Bohužel jakmile získá jakýkoli nepřítel Giant Death roboty a atomovky, je s vámi ámen. Zpravidle to už v dobrý konec nezvrátíte. Ale dochází k tomu jen někdy na vyšší obtížnost, na kterou je hra celkově válečně nehratelná, takže k tomu vlastně nedochází.

Poznámky k hratelnosti

Konečně fungují city ranged defenses. Když už se vám automaticky entrem označí, můžete rovnou mířit na cíl a nemusíte klikat na červenou ďubku útoku města.

Je lepší razeovat dobitá města, protože rebelské jednotky zde až moc hojně vznikají a v nově dobitých územích jsou příliš silné a moderní a to nezávisle na regionu, který byl před dobitím sto let za opicemi. Zisk z dobití města je tak negativní a je lépe města srovnávat se zemí.

Diplomatické obchody se vyplatí dobře promyslet. Velmi se liší jaký zisk ve skutečnosti získáte. Někdy je urážlivě malý, ten je lepší odmítnout, jindy může být pohádkově skvělý, to zejména pokud jsou vaše diplomatické vztahy s protivníkem dobré nebo když se druhá strana nachází sama v nesnázích. Na vyšší obtížnost se NPC hráči uchylují také k diplomatickým léčkám. Nabídnou vám vcelku přijatelný obchod s hodně položkami a dole až na konci je jedna zásadní a nesnesitelná. Spoléhají na to, že to ve své velkorysosti ani nebudete do konce číst a prostě to hned potvrdíte. Hraní PC hry se tak přibližuje právnicky smluvnímu podlému chování světa reálného, což si tvůrci mohli odpustit. Je to akorát důvodem k častému loadování starých pozic.

Plesající paradoxon - je úžasné pozorovat jak jiné národy mřou pod vašimi atomovkami a přitom vaši umělci skládají úžasná hudební a literární díla, z nichž váš národ plesá.

Dalším rozporem je jednosměrný vývoj technologií. Dostal jsem se například do situace, že jsem měl moderní tanky a bitevní vrtulníky, ale teprve poté jsem vynalezl parní stroj. Je to komické, ale hratelnosti nevadí.

Únavné konce

Nedoporučuji vám rozjíždět příliš velkou mapu s hodně protivníky. Ze začátku může být hra s nimi radostí, ale v konečné fázi hry je to k nevydržení. Města jsou i na třetí obtížnost neuvěřitelně silná. Pražení do nich šesti tanky ze všech stran je úmorné a konec je v nedohlednu. Pomůže tomu, když si nastavíte nízký limit posledního kola, které ukončí hru, a kdo měl do té doby nejvyšší skóre, ten vyhrál. Rovněž je dobré zaexperimentovat s různými kritérii vítězství podle vašeho stylu hraní. Hra se však vždy zvrhává ve válčení a pokud máte nastaveno např. kulturní vítězství, pak se musíte dostat k národu, který vás v kultuře předbíhá a vojensky jeho kulturu zregulovat směrem dolů, abyste jeho kulturní skóre snížili, jinak při dosažení posledního kola prostě vyhraje nejkulturnější machr a nelze s tím nic udělat. Osobně jsem si vždy dával typ vítězství pouze dominanci nad světem. Je to sice zdlouhavé, ale na druhou stranu zvítězit může pouze ten,kdo je nejsilnější vojensky a o to se zpravidla snaží lidský hráč.

Zdroj

Sid Meier's Civilization VI: Gathering Storm (expansion pack). Firaxis Games. Microsoft Windows. PC game. 2019.