Carmageddon (2018) - konečně jsme se dočkali znovupříchodu krále simulací destruktivní automobility

Legendární destruktivní automobilové řádění má po bezmála dvaceti letech konečně důstojného pokračovatele.

Zakladatel nastavil laťku tak vysoko, že o dvacet let později se jí dotklo jedině pokračování téže hry

Legendární první díl této hry z roku 1997 proslul svým deviantním konceptem destruktivního simulátoru ježdění v autech, masakrem chodců a neskutečnou dokonalostí fyzikálního modelu a nápaditostí s jakou svůj koncept plnil. Následován stejně geniálním ne-li ještě lepším druhým dílem Carmageddon II: Carpocalypse Now (1998), jehož nápadité dráhy a soundtrack od Iron Maiden zůstane v mé paměti nadosmrti. V každé dekádě se objevilo sice napjatě očekávané pokračování, ale obě byla celkově tak nezdařená, že úplně zapadla. Teprve v roce 2018 tu máme důstojného nástupce, tedy pořád stejný a bezchybný Carmageddon, který se raději rovnou měl jmenovat Carmageddon 3 a udělal by lépe.

Prvotřídní základ už nepotřebuje nic přidávat

Ano, je to tak. Carmageddonu prvnímu a druhému nechybělo nic, bylo to dokonalé po všech stránkách. Vlastně až nadčasové umělecké dílo. Proto je Carmageddon 2018 úplně stejný. Jízdní dráhy jsou očividně inspirované drahami z jedničky a dvojky. Vozový park je snad kompletně převzatý. Herní princip je rovnaký: Buď dojet závod jako první, nebo během něj zlikvidovat všechny své soupeře a zůstat posledním, tedy vítězem. Upřímně řečeno, cestou řádného dojetí závodu projetím všech checkpointů v několika kolech asi neřešil hru nikdo.

Originální koncept hry

Princip demolice aut ostatních byl originální a ve své době budil rozruch téměř jako fyzikálně vědecký simulátor hybnosti, tlaku, deformačních zón a destrukce aut takové, jaká by nejlépe odpovídala situaci každé unikátní srážky ve skutečnosti. K tomu nad hráčem neustále visel Damoklův meč ubíhajícího času a hrozícího timeoutu. Čas šlo o pár desítek vteřin prodloužit přejetím jednoho chodce, takže aby hráč měl čas taktizovat nad chirurgicky přesným najížděním do aut protivníků, musel zmasakrovat stovky chodců a těch tam byly k dispozici tisíce. Nakonec tedy problém s časem nikdy neexistoval, pouze v prvních chvílích po zahájení závodu.

Jednoduché pravidlo

Když jste se srazil s protivníkem předkem auta, tedy najel jste do něj, výsledný damage srážky byl uštědřen protivníkovi. Když jste se srazil jakkoli jinak, tedy předkem do vás najel protivník, damage jste dostal vy. Hra měla tehdy před rokem 2000 skutečně nevídaný fyzikální model. Damage byl počítán prostě jako hmotnost auta krát součet rychlostí obou a dělený styčnou plochou nárazu. Úplně jak ve skutečnosti. Hráč měl rozsáhlé možnosti vyčkávání na vhodnou chvíli a taktizoval srážkou z co nejlepšího úhlu podle tvaru auta svého a protivníkova, plánoval akceleraci a brždění, narážení protivníka proti betonovým pilířům mostů nebo shazování cizích aut z útesu a ještě do minových polí. Takto se někdy dal protivník zničit jedinou přesně připravenou kolizí.

Řidičské zbraně

Dráhy byly na jízdní simulátor silně deviantní, ale opravdu nápaditě vymyšleny, takže to prostě fungovalo. Každý ze soupeřících měl možnost sbírat po mapě různé bonusy řidičských zbraní, jako např. v celku konvenční vypouštění oleje za vozidlem, řemdih from arse, nebo netradiční vrhání ponorkových min. Proslulá však byla instant handbrake, která zastavila vaše auto z plné rychlosti na místě. Tímto jste mohli v okamžiku zlikvidovat pětinásobně většího a těžšího soupeře, jenž vás pronásledoval nebo už dokonce tlačil před sebou. Nepřítel se o vás zastavil jako o betonový mantinel, přeskočil vás a v kotrmelcích se rozsekal o městskou zástavbu před vámi. To byly neskutečné zážitky.

Je to zpátky

Píšu sice v čase minulém, ale všechno platí i pro dnešní Carmageddon 2018. Základ prvních dvou dílů byl tak bohorovně dokonalý a zábavný, že díl série z 2018 ho prostě převzal a zkopíroval a nebylo potřeba nic měnit. Navíc samozřejmě hra využívá možnosti dnešního hardware. Mapy jsou obří a mnohavrstvé do výšky, máte dokonce přehlednou minimapu všech vozů protivníků v jejich pozicích v reálném čase.

Občas najdete dokonce nějaké nové řidičské zbraně, z nichž asi nejlepší je vrhání mohutných ocelových kovadlin, k jejichž rychlosti se samozřejmě přidá rychlost vašeho vozidla a jejich hybnost je potom pro nepřátelské vozidlo devastující. Stejně skvělý je pelvic thrust, tedy akcelerace raketovým motorem, která přesně načasována dovede také zničit i tuhého protivníka jedním vrzem.

Na tvaru záleží

Ve hře se vyskytují zhruba tři typické pravzory tvarů aut, protože na rozložení hmotnosti a styčné ploše nárazu v Carmageddonu mimořádně záleží. Prvním je auto velmi všedního tvaru, průměrně dobré po všech stránkách a ze všech úhlů. Další jsou auta s obří hmotností a také značně vysoká, což může být dvojsečné. Taková auta si zpravidla na rovné silnici těžko poradí se svými pohyblivějšími protivníky na zemi připlácnutých tvarů. Třetím typem jsou právě auta obranného tvaru, placatá, plynule a málo vyčnívající nad okolní terén. Tato auta je na rovině takřka nemožné zničit přímým nárazem, protože vždy na ně najedete seshora a přejedete přes ně, přičemž je to jen minimálně poškodí. Takové stroje se ale v útoku musí spoléhat jen na řidičské zbraně nebo zvláštní akrobatické situace, protože sama do žádného protivníka pořádně nenarazí, spíše ho podjedou. Osobně dávám přednost co nejtěžším autům střední velikosti, která mají nejlépe vpředu něco jako rovnou radlici, která kolmo a těsně vystupuje ze silnice. Takové auto je zde prakticky jedno nebo dvě v celé hře a dostanete se k němu až v pokročilé fázi kampaně. S ním a při přesném řízení potom bez problémů rozsekáte každého i bez výzbroje.

Samozřejmě nechybí souvislá řidičská (RPG) kampaň vylepšování auta za dovedně najeté peníze, nákup a vylepšování aut poražených. Dovednou jízdou odemykáte nové jízdní okruhy a upgrady aut.

K tomu navíc je v kampani obří množství tratí v nesčetných zasazeních od pouště po antarktidu, od kovbojského městečka po vnitřek jaderné elektrárny. Zatím jsem ještě nenarazil na legendární trať na palubě letadlové lodi, ale věřím, že ve velkém finále tu chybět nebude.

Jsou tu také mnohé nové herní módy, některé ušité překvapivě tak, že nejde ani nutně o likvidaci protivníků. Nejklasičtějším typem závodu je ale zavedená hardcore karma, jakýsi freestyle deathmatch, kde buď vyhraje poslední přeživší nebo ten, kdo bezchybně odjede trať. Druhé možnosti jsem však nikdy svědkem nebyl ani u sebe ani u počítačově řízených hráčů.

Opravy za pochodu a reset

Úplně převzatý je princip plynulé opravy auta za hodnotu poškozených součástí, ovšem za peníze, jejichž obnos na opravy musíte nejdřív mistrnou jízdou vydělat. Kdo nenajel skóre ten opravuje méně než je poškozován a tedy brzy končí. Nepostradatelný je také reset pozice, když například skončíte obrácený na záda nebo na dně řeky. Resetování polohy do nějaké přijatelnější stojí konstantní obnos.

Grafické zpracování

Je znát, že na dechberoucí krajinu se zde opravdu nehraje. Grafika dost připomíná provedení dílů minulých, takže jde především o bachratě členité městské prostředí a podobné překážkové dráhy. Evokuje tedy představu hry o klidně 10-15 let starší, ale naštěstí zde nechybí moderní DirectX efekty, jako pokročilý antialising, depth of field, bloom a motion blur, takže moderní to přece jenom je i po stránce softwaru a co do využití herního hardwaru.

Kontroverze

Pozornosti zákazů samozřejmě neušlo hromadné přejíždění chodců pro skóre. Některé úzkoprsejší země sérii Carmageddon zakazovaly nebo do nich musel být Carmageddon dodán na trh v opravených provedeních, kde místo chodců s červenou krví jsou po ulicích rozeseti zombie-like pedestriáni se shnilou krví, jejichž přejíždění není tolik politicky nekorektní. Bohužel tu byla i trapná varianta chodců-mimozemšťanů s krví zelenou jak od chlorofylu.

Bylo to sice neestetické a trapné, ale dnes v 2019 snad už takovéto problémy hru neomezují. Není nad šťavnaté chodce, kteří vědí, že jsou tam jen od toho, aby byli vraždícím pelotonem zmasakrováni a to je jejich pozitivním přínosem. Jejich stříkající krev a utrhané končetiny příjemně kompenzují krátké zvuky nárazů kov na kov a jeho borcení, kroucení a rytmické vrzání. Rolí chodců je nahnat hráčův čas, není to provedeno jako morbidní simulátor přejíždění chodců ve zlovolném duchu. V tomto směru je daleko morálně pochybenější série GTA, která je zločinná od sklepa až na půdu, proti níž je řádění Carmageddonu takměř nevinné.

Co dodat?

Carmageddon sice začínal jako remake Destruction Derby, ale tímto až vědecky-uměleckým přístupem svůj vzor okamžitě převálcoval a stal se vlastně na dvacet let králem všech standardů na poli simulace destruktivního ježdění.

Série Carmageddon je učebnicovým příkladem do absurdna rozvedeného simulátoru reality, kdy je využito možná fyzikálně nejrealističtějších modelů hybnosti a tlaku vůbec a přitom v realitě by si nikdo takové kousky se svým autem a na svoje zdraví ani nechtěl moci dovolit. Jen tak dál, je to přece na počítači!

Vynikající znovupříchod na scénu, který anuluje tragédii nepovedených dílů v hluchých dvou dekádách. Takže ať žije Max Damage!

Zdroj

Carmageddon. Stainless Games. Sales Curve Interactive. MS Windows. PC Game. 2018.