Call of Duty MW3 remastered

Ve srovnání s původní Call of Duty Modern Warfare 3 z roku 2011 je ta remástrovaná díky nové grafice na první pohled hrou dneška.

Dějová kampaň a zmatek války

Takže po stránce grafiky je to na před deset let starou hru vlastně skoro prvotřídní. Nejsou to sice žádné grafické orgie, ale nelze tomu vytknout nic špatného. Snad akorát vlastnost, že hra má mnohem více nastavení grafiky, než která se vůbec projevují. Takže takové detaily ve stínování a motion blur ani nepostřehnete, že se změněné nastavení nějak projevilo. To je ale jen poznámka, žádná kritika.

V kampani opět jsme usazeni do postav různých vojáků fiktivního konfliktu odehrávajícího se střídavě mnohde po celém světě a tak hned od začátku se ocitnete v mexické poušti, pak na Kavkazském pohoří. Grafika trochu připomíná Thiefa a to svojí plastičností detailů. Ty jsou tak titěrné, že na vzdálenost střeleckého souboje by ani nebyly potřeba. Stejně tak louže krve rozvíjející se pod mrtvolami jsou plastické jako v novodobém Thiefovi.

Mise zpoza kanónu gunshipu AC-130 je předzvěstí něčeho velkého. Grafické provedení zaměřovací obrazovky, infra přehledu scény, výbuchů aut, hořících budov a padajících jeřábů je úžasné, vypadá to jako na skutečných vojenských záběrech. Každý váš výstřel z děla je komentován, jak blízko jste zasáhli, jestli neohrožujete vlastní jednotky a pozor na blikající tepelné stroboskopy označující spřátelené jednotky ve tmě.

Mise na jihu středního Kavkazu už vás poprvé vtáhne do víru bitvy. Zde jako účastník pěchoty po boku tanků Abrams bojujeme proti zafačovaným povstalcům a atmosféra je skvělá. Naše dovednosti jsou opravdu prověřeny a každý náš krok zaznamenán. Audiovizuální zpracování a atmosféra hry jsou opravdu úžasné a je poznat rok výroby hry kolem 2020. Ve srovnání s předchozím CoD MW3 z roku 2011 je to něco úplně jiného, jak ta samá hra z lepšího světa a přitom se stejnými principy ovládání.

Hra světel a stínů je úžasná, kamenné povrchy dláždění silnic, polorozpadlé budovy, odlesky světel v kalužích mezi dlažebními kostkami, zkrátka graf navození atmosféry je parádní.

Jde o close quarter battle každým coulem. Hra je holt dalším příslušníkem série CoD. I singleplayerová kampaň se odehrává naskriptovaně, což by asi jinak ani nešlo, ale bohužel jen na územích s výměrou kolem 20 m^2. Všechno jsou drobné úseky ulic na vzdálenost viditelnosti bělma očí. Pokud si něklde vyšlápnete až na 50 m po rovince, pak je to zdejší rekord hodně. A hra vás bohužel okamžitě po opuštění prostoru nutí se hned vrátit, což už po 2020 nedělá dobrý dojem. Většina děje se odehrává uvnitř místností budov. Sice velkých, ale uvnitř. Na tomhle je jasně znát, že se nalézáme v CoD a ne v Battlefieldu. Dokonce i mise v lokacích v otevřené krajině, jako třeba na poli posetém stohy slámy máte tenkou stezičku mezi  traktory, kde se můžete pohybovat, ale přesně vymezenou jenom na nějakých 10 m do stran a 50 m předozadně. Tedy o žádném Flashpointu nemůže být ani řeči. V prostoru byl citelně lepší už Battlefield v 2014. Je to kaskáda minilokací. Jakmile vaším konáním spustíte další naskriptovanou událost, z ničeho nic se vám najednou otevírá cesta dále do další lokace, která dosud byla skálopevně uzavřena. Neviditelná režijní zeď byla najednou zdvižena.

Blitzkrieg

Díky naskriptování herního scénáře můžete uplatňovat Blitzkrieg. Hra postupuje k další položce scénáře vždy, jakmile překročíte předem definované místo. Hned potom postupují i spřátelení vojáci, nepřátelé se dají na ústup a dostáváte se do další scény scénáře. Přece jenom je to postarší singleplayerová hra, takže dnešní hráč zvyklý na deathmatch s boty a multiplayer, se nascénovanou herní kulisou probije docela snadno. Můžete tedy buď sedět půl hodiny na bobku a střílet nepřátele se zaměřovačem na dálku nebo tam naopak rovnou vlítnout vedlejší uličkou a tím se celá situace změní ihned a děj se okamžitě posouvá dál. Svět je všechen závislý na vašem konání. Můžete tedy hrou postupovat jako powerplayer, prostě to jenom hrotit pořád dopředu a hra se okamžitě posouvá k dalšímu ději dál. Nebo můžete naopak donekonečna střílet na jednom místě, odkud často nepřátelští vojáci budou vybíhat donekonečna.

Můžete libovolně brát zbraně padlých nepřátel. Ony ovšem většinou stojí za houby. Máte vždy zbraně pouze dvě a tak si nechávám svoji M4 s veškerým vybavením a za druhou zbraň si každou chvíli vyměňuji něco od nepřátel, třeba AK-47, G3, kulomet Pečeněg a vše bez zaměřovačů a s full-auto módem. Výtečná je brokovnice.

Sebrané zbraně od nepřátel se vám počítají do dalšího života, což je férové. Nepřátelskému ostřelovači jsem sebral Dragunova a vzal si ho jako sekundární zbraň namísto pistole. Je skvělé, že v další scéně i poté, co jsem zemřel na vybuchující auto, přepnu zkusmo na Dragunova a opravdu ho mám!

Vír bitvy v rozpadlých městech středního východu je přesně to, co si má Evropan přes média z války v Eurasii odnést. Je to skvělé. Akce, trosky, mrtvoly a to vše v klidu domova od počítače. V tom spěchu a zmatku války jsem si vzpomněl na někdejší CoD 4 z druhé světové - na vylodění v Normandii a až mi vyhrkly slzy nostalgií. Ve srovnání s až komicky ospalým CoD MW3 z 2011 je to jak nebe a dudy. Stejné bojiště, lepší grafika, lepší akce, lepší všechno.

Jakmile ze střední vzdálenosti přestřelek v ruinách prašných měst zaběhnete do vnitřku budov a boj se stává více osobní, vzpomněl jsem si na výpovědi průzkumníků námořní pěchoty z války v Iráku na National Geographic. Je to přesně jako v tom filmu, kde povstalci strhávali sochu Sadáma. Z pohodlí domova od počítače je to prostě úžasné. Je to doplnění oné chybějící interaktivní pasáže války, kterou vám televize nezprostředkuje, ale naopak už tam není ta složka vlastního zranění i smrti, protože je to jen hra, simulátor války na počítači. Válku nám to zprostředkovává až na samotnou mez bezpečnosti, kam až je možné zajít. Vizuální, zvukové, interaktivní.

Zde jsem si uvědomil, jak vlastně po celou dobu jenom jdu a střílím. Kdykoli má nastat situace, že dojdete k zavřeným dveřím a děj se tudy má posunout dál, vždycky musíte počkat na spřátelenou NPC postavu, která Vám dveře otevře během nějaké dějové animace. Jako hráč jsem dosud žádné dveře ve hře otvírat nemusel.

Následuje nijak zvláštní mise v Náhorním Karabachu v krajině kolem Azérbajdžánu a poté ostřelovačská mise v pralese mírného pásma kolem Černobylu. Tichá rezavá pustina v Pripjati je jako vystřižená z her Stalker. Tvůrcům se zde podařilo utvořit tuhou atmosféru, že by se dala krájet. Když jako ostřelovač potají procházíte betonovým sídlištěm, kde se to hemží divokými psy a v oblasti postává celý pluk nepřátelských vojáků, to byla první chvíle za celou hru, kdy jsem při kradmém plížení zpozorněl a zapomněl na to, že hraji hru. Připadal jsem si už jako ve skutečnosti.

Zatímco v CoD MW3 byl nejlepší částí hry sólo multiplayer proti botům, nynější MW exceluje singleplayerem. Ale narozdíl třeba od her typu Far Cry, zde je takřka nulový příběh a jde čistě o vojenskou simulaci. Jestliže je to suše simulace bojových podmínek jako taková, pak bych tedy čekal větší svobodu v rozhodování a menší lineárnost, větší scenérie než obdélníky nějakých 10 krát 30 metrů. Bohužel je to totálně naskriptovaná hra, kde předpřipravený scénář je neúprosný. Kolem roku 2020 bych už čekal něco svobodnějšího s větším rozmachem v hraní. Takže uvidíme až jak dopadne nejnovější díl MW letos v roce 2023. Doufám, že to nepůjde v tohoto šlépějích!

To by již konečně měl být singleplayerově drsný a dobrodružný zážitek, jako byl třeba poslední Battlefield. Ten byl naprosto božský, vedoucí hra svého žánru a bude se těžko překonávat. Tohle je pořád jen renovace hry deset let staré, takže brát vážně se to po 2020 nedá. Ale prvohráče potěší.

Zdroj

Call of Duty: Modern Warfare Remastered. Raven Software. Activision. MS Windows. 2020. PC game.