Velká Británie a její roztržitá situace s nukleárními zbraněmi

Království Velké Británie jako jedna z prvních pěti jaderných mocností nemá nijak širokou paletu balistických raket, jako je tomu u ostatních mocností. Její síly používají jen asi pět typů taktických balistických raket nízkého dostřelu a střel s plochou drahou letu. Množstvím typů je tak Británie "chudší" než třeba Pákistán a Írán. To je ale jen zdánlivý nedostatek.

Jako svoji drtivou odstrašující jadernou sílu Britové mají americké rakety Trident 5 s dosahem přes 12000 km, které se mnoha parametry řadí k těm úplně nejlepším na světě. Tridenty 5 jsou schopny odpalu z moře, v britském případě z ponorek třídy Vanguard a po roce 2030 mají přijet nové britské ponorky třídy Dreadnought, které jsou přímo k účelu skrytých odpalů nukleárních zbraní určeny.

Spojené Království tedy vojensky těží z vysoce stabilního dlouhodobého partnerství se Spojenými Státy Americkými. Británie provozuje Upgraded Early Warning Radar (UEWR) včasné detekce balistických hrozeb a k tomu má po oceánu rozeseto množství lodí, které zajišťují silnou protilodní, protibalistickou a protileteckou obranu. Ačkoli si Británie příliš nepotrpí na pozemní vojsko, její námořnictvo ho více než nahrazuje a strategická ochrana VB je zřejmě velmi bezpečně zajištěna.

Jinak byla Británie v roce 1952 již třetí jadernou mocností po USA a SSSR. Proběhlo zde mnoho vojenských i civilních nukleárních projektů, avšak zásadní rozhodnutí nakoupit Tridenty od Američanů, proběhlo počátkem Thatherovské vlády roku 1980.

Má se za to, že Británie disponuje čtyřmi ponorkami Vanguard, každou s 16 raketami Trident na palubě (každá po 8 termonukleárních hlavicích). Británie stejně jako Francie se těší velké nevoli vlastního obyvatelstva, z něhož větší část by se zřejmě nechala raději jaderně odzbrojit.

Současný postoj k jaderným zbraním Spojeného Království vypadá takto: Británie revidovala svůj studenoválečný postoj až 1998. Jeho inventář jaderných hlavic byl zredukován na 225 kusů. Počet nosičů (raket) byl stanoven na 58. Součet veškeré nukleární ničivé síly je tak třetinový oproti Británii za studené války. Její 4 ponorky s jaderným arzenálem patrolují setrvale v mořích (snad jen kolem VB). Ještě podle údaje z 1998 snad Británie měla 177 leteckých jaderných pum pro taktické použití, což bylo snad do 2010 sníženo na něco přes 120. 2021 však premiér Boris Johnson, snad v opojení rostoucí agresivity ruska, určil, že jaderný arzenál VB by se zase měl navýšit na 260 hlavic.

2017 bylo řečeno, že VB může útočit preventivním úderem (jako první), ale pouze v případě nejextrémnější předchozí eskalace konfliktu, což je udáno velmi lišácky. Jinak je ale VB součástí zemí uznávajících dohodu o nešíření jaderných zbraní. S konečným rozhodnutím co, kde a kolik, je to zde komplikované, poněvadž pravomoc je rozdělena minimálně mezi ministra obrany a premiéra, však své k tomu může říci i královna. Současně do toho ještě haraší občanská hnutí pro úplné jaderné odzbrojení. Vtipná je i situace, že 120 zemí ze Spojených Národů (OSN) prosazuje úmluvu o totálním odzbrojení, přičemž všech devět mocností jaderné zbraně vlastnících, se jim na to vykvajzlo!

Zdroje

https://missiledefenseadvocacy.org/intl_cooperation/united-kingdom/

https://missilethreat.csis.org/country/united-kingdom/

https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_weapons_of_the_United_Kingdom#US_nuclear_weapons_in_British_service

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Spáchal jsem ten hřích, protože mne stvořitel mrštil do místa špíny, do záchoda, kde ta špína je.
z Kabaly