DCPC Gaming

Black Mesa

V době vydání stařičkého Half Life to byla hra geniální, neuvěřitelná, strhující. O dvacet let později se ta samá hra dá shrnout slovy: Malé, nudné, prázdné.

Ano, stařičký Half Life nás tenkrát fascinoval. Byl to totiž first-person-shooter v době seriálu Akta X, měl nějaký příběh, měl záhadné i mimozemské dějiště, tajemnou atmosféru. Už úvodní čtyři mise, které byly vlastně pasivně odehraným pokocháním, jsou dnes legendární. Byla to zkrátka první velká hra velkého stylu.

Jenže již o pár let později začalo takových her vycházet mnoho a byly ruku v ruce s rostoucími možnostmi hardwaru i lepší. Byly předně hezčí, také akčnější, měly nesrovnatelně rozložitější mapy s množstvím obsahu, později k nim přibyly ještě RPG prvky jako je vývoj postavy, a tak dále, až do současnosti. Dělat remake hry dvacet let staré akorát ve vyšším rozlišení mi připadá asi stejně tak zajímavé, jako dívat se na první film Vlasty Buriana a rozpačitým přísedícím ho omlouvat slovy: Nojo no, byl to holt jeho první film.

V době vydání stařičkého Half Life to byla hra geniální, neuvěřitelná, strhující. O dvacet let později se ta samá hra dá shrnout slovy: Malé, nudné, prázdné.

Dost férové je to, že máte přístupné hned od začátku všechny mise. Můžete si tedy pro každé sezení libovolně vybrat tu epizodu, na kterou se dnes zrovna chcete z nostalgie podívat.

Velmi často jsme svědky toho, co holt při tehdejších možnostech byl zřejmě kladně přijímaný prvek her, že na začátku každé mise se ocitáte v místnosti, ze které se nejde dostat. Vůbec rozehrát danou epizodu je husarským kouskem, něco jako příklad v písemce pro obzvláště zaujaté. Buď bloudíte podzemním kolejištěm, nebo jste vrženi do lisovací kobky pod hromadu beden nebo prostě začínáte v místnosti, ze které vedou pouze jedny dveře a samozřejmě zavřené. Jelikož od toho čekám akci a dobrodružství, nikoli řešení problémů kudy dál hned v úvodu mise, řadu misí jsem úplně přeskočil. Bohužel takto začíná skoro každá druhá. Tenkrát to byl zábavu budící prvek, dnes nad tím jen zůstává rozum stát. Něco jako historická kalkulačka v muzeu, která počítá maximálně do 999.

Pěkné ale ihned omrzí. Skutečně jde jen o to, připomenout si zašlou atmosféru Halflifu nebo ji ukázat dětem a nic víc. Vážně hrát se to nedá. Už pro neustálé loadovací neanimované záseky, které holt v době Quake 2 byly každou chvíli.

Stará grafika byla před dvaceti lety dechberoucí, dobrá jen pro nostalgii, dnes je spíše odpudivá. Když to ukážete někomu o generaci mladšímu a ten se Vás zeptá: Tohle jste tenkrát fakt hráli? Musíte bohužel přikývnout: Ano. A domyslet si: A byli jsme z toho úplně uvaření.

Ano připomeneme si staré zbraně, pušku na mouchy, náladu mimozemských světů, mírně se zastydíme nad tím, jak to bylo tehdá primitivní a to je vše. Nechápu, proč starý Half-life pod názvem Black Mesa vůbec vyorávali. Pochybuji, že se najde tak hardcorový fanoušek, který by ty prázdné levely znovu hrál.

Zdroj

Black Mesa. Crowbar Collective. Half-Life. Microsoft Windows. PC game. 2020.

DCPC Gaming
DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Člověk pořád prozkoumává, rozšiřuje si obzory, až přijde z druhé strany tam, kde začal.
Civilization 6