Írán, čistě regionální hrozba (zatím)
Na rozšířeném (Bushovu) Středním Východě je to právě Írán, kdo má největší rozmanitost jaderných zbraní. 2021 je odhadováno, že v absolutních číslech má Írán na tisíce balistických raket s jadernými hlavicemi, některé schopny zasáhnout jihovýchod Evropy a hlavně Izrael. Zbraně Íránu nejsou technologicky bezchybné, vlastně nejsou ani průměrné, ale nebezpečí Íránu tkví v tom, že je to největší šiřitel jaderných zbraní a zbraní vůbec. Navíc rétorika Íránu ohledně jaderných úmyslů je dlouhodobě nejasná, každou chvíli se tam může objevit fašistický prezident a je tedy potřeba, aby tam západ jednou za uherský rok zasáhnul a udělal pořádek (zjistil jak se to tam s těmi jadernými věcmi má).
Rakety předně
Írán, jehož vojsko tvoří takřka výlučně skupované starší kousky z celého světa, se nemůže na své bojové prostředky příliš spolehnout, kdyby něco opravdu vypuklo. Jaderné rakety však Írán považuje za hlavní prvek své projekce síly, demonstrace síly vůči západu a za svůj hlavní diplomatický kapitál.
V poslední dekádě proto investoval horentní sumu na vylepšení přesnosti svých raket a na posílení smrtícího účinku svého jaderného arzenálu. Írán je největší hrozbou pro partnery NATO na Středním východě. Jako zapřísáhlý nepřítel Ameriky zatím nemá nic, co by bylo schopno USA na svém kontinentu zasáhnout, takže prvním v jeho hledáčku je Izrael.
Írán ze všech zemí nejvíce vyzbrojuje muslimské teroristické skupiny, jichž je na Středním východu nekřesťanské množství. Hizballáh, Assadův režim, Houthi rebelové, Šíjitské protiamerické frakce v Iráku, ti všichni v minulosti obdrželi od Íránu balistické rakety, střely s plochou dráhou letu a drony dalekého dosahu. Kvůli tomuto šíření íránských zbraní dalším stranám neustále roste počet míst, ze kterých jsou odpalovány taktické rakety na Izrael a na U.S. jednotky v regionu. Jen libanonský Hizballáh prý dnes třímá 130 000 raket krátkého dosahu. Od 2014 Írán vyzbrojoval Islámský Stát. Zatím se zdá, že známé balistické střely Íránu nepřesahují dosah 3000 km, ale každou chvíli se někde v poušti vynoří nová utajená továrna, nebo zařízení na obohacování uranu.
Kromě zbrojení spřízněných skupin, Írán od 2017 dokonce zmíněné skupiny několikrát směroval k útokům na svoje vlastní vytyčené cíle. 2017 Írán vypálil rakety na Islámský Stát na území Sýrie, prý jako odplatu za útoky islámců na íránském území.
2018 zaútočil stejnětak, ovšem jako první. Také poslal střely Fateh-110 na základnu demokracie v Kurdistánu, totéž později v Iráku.
2019 provedl koordinovaný útok svými drony na ropné rafinérie v Saudské Arábii v Abqaiqu a Khuraisu, čímž na pár dní snížil zásobování světa ropou o 5-7%.
2020 bombardoval raketami U.S. pozice v Iráku po několik hodin, čímž zranil stovky amerických vojáků.
Írán provokuje podobně jako Rusko svými krátkými, ale intenzivními vojenskými cvičeními a testy. Např. v 2018 v Hormuzské úžině, kde nacvičovali zabrání cizího území nejdříve s dělostřeleckou přípravou svými přesně naváděnými raketami, poté obsazovali cvičné území pěchotou.
Výhledy Íránu do blízké budoucnosti jsou slibné
Írán má továrnu IR40 v Araku, kde vyrábí těžkou vodu. Obohacuje uran pro civilní reaktory v továrnách na výrobu štěpného materiálu v Natanzu, Fordově a Parchinu. Výrobu vojenského plutonia má snad na nějakou dobu zatrhnutu a kromě toho má na všech stranách po obvodu své země sedm továren na výrobu raket. Každou chvíli je nově odhaleno nějaké další tajné podzemní zařízení.
Dolety balistických raket Íránu jako by přesně kopírovaly, komu ze sousedů jsou určeny. Ve výrobě motorů přesně naváděných střel s plochou dráhou letu na tekuté palivo je Írán stále soběstačnější. To prokázal v 2008 předvedením své dosud nejschopnější rakety Sejjil. Po 2020 se zdá, že se upnul na zdokonalení motorů na tuhé palivo a naváděcích soustav balistických raket. Zkrátka vypadá to, že Írán se blíží schopnosti vyvinout mezikontinentální balistickou raketu.
Bezpilotní nosiče zbraní (UAV) má Írán stále velmi skromně šité, ovšem každou chvíli se mu dostane do ruky nějaký technologiemi překypující dron americký nebo izraelský, který Írán buď nad svém územím šetrně sestřelí nebo ho uloupí na hranicích.
Zcela konkurenceschopné se západem má Írán protibalistické systémy, dá se říci prakticky na úrovni světové špičky, jak ukázal se svým Bavar-373, lepším než ruský S-300V, který ale Írán vlastní také. Dále se chystá nakoupit ruský systém S-400. Schopností sestřelit něco západního tedy Írán nepochybně disponuje a rusáci, poté co sami sebe opět středověkizovali, budou schopni komukoli prodat cokoli, jako tenkrát po pádu sovětského svazu.
Naštěstí menší bohaté prozápadní státečky okolo Íránu si jeho hrozbu v podobě velkého ortodoxního všemuslima uvědomují a poskytují Pentagonu svoje kapacity na umístění nejdříve pěti, později deseti tisíc vojáků s nejmodernějšími protivzdušnými prostředky západu, které sem poslala Trumpova vláda. To by snad po 2019 mělo trochu vyrovnat rozložení strategických sil na širém Středním Východě.
Zdroj
https://missilethreat.csis.org/country/iran/
https://missiledefenseadvocacy.org/missile-threat-and-proliferation/todays-missile-threat/iran/
