Kompletní rozbor fenoménu upírství (1); v čase i v prostoru; upíři coby nemrtví

Českorakouská, ne tak úplně upírská princezna

Úplně nejznámější blízký příklad jak v prostoru tak v času, ne ani tak upírství, jako prostě slavné kuriozity v tomto směru, je Rakouskouherská princezna či přímo rakousko-česká, vlastně česká kněžna Bydlící na zámku v Krumlově (Krumlau). Ten leží coby slavné historické město jižněji Budějovicům, prakticky na poslední výspě Čech u Rakouska. Rakušáci, jak jsem je na studiích poznal, vůbec nemají smysl pro věcnost, právě naopak. Je to kultura kavárníků, cukrářů, pivařů, klobásníků a kabaretiérů naprosto antitechnické povahy, avšak dokonalí úředníci. Dělají si záznamy o všem, i o tom, o čem by nemuseli. Stačilo mi tenkrát nahlédnout do třídní knihy a hned jsem např. věděl, kdo z žáků je kterého náboženského vyznání, kdo má talent pro jaké předměty, či kdo prodal na Tag der offenen Tür kolik chlebíčků, až mne to drobně vyděsilo.

Rakouský videodokument nazvaný Upíří princezna je tedy dosti zmateným dílem a mele páté přes deváté. A tedy ke Krumlovu: Antropologický nález masového hrobu na cestářských pracích upoutal pozornost Dr. Michala Erného z archeologického institutu v Praze. Hrob obsahoval 11 koster, které, jak křesťanská doktrína nařizovala byly uloženy západovýchodním směrem. Vyjma tří z nich, které se vymykaly a byly uloženy směrem severojižním. Erný hned věděl, že nenarazil na jen tak něco obyčejného, převezl tři kostry do Prahy k detailnímu výzkumu a s spojil se i s rakouským expertem z fakulty mediálních studií na Univerzitě ve Vídni s Rainerem Kepplem. Ten se specializuje na upírskou hysterii v 18. století. Jak říká, dnes lidi tyto praktiky považují za výmysly hollywoodu a tak je přímo nadšen, že "našel" kostry upírů ve střední Evropě. Rainer Keppl jsa mrtvolami tak dojat, odjíždí do Prahy, aby zde nad kostrami bádali s Dr. Michalem Erným a aby natočil pár záběrů.

Příznaky vampirismu u koster

Těžké kameny ležely na kostrách nebo vedle. Nesly úkol zatěžovat buď přímo těla nebo víka rakví. Všechny tři kostry jsou mužské. U kostry, která měla hlavu mezi koleny, nejsou přítomny tři krční obratle, což je jasná známka setnutí hlavy. Je to jasné pohřebiště upírů ze střední Evropy (z Čech).
Slovo upír (der Vampir) se poprvé objevilo v Německém jazyce 1732, kdy vrcholila protiupírská hysterie. Řada nevzdělaných lidí exhumovala své mrtvé a nacházela je nerozložené a měla hned jasno a věděla o tom svoje. Domnělé upíry již za života stínali a těla posléze probodávali kůlem. Pro případ existence jevu, kdy by si nemrtvý hlavu znovu nasazoval na krk a někam s ní odkráčel, se oddělovaly i končetiny nebo později spalovali mrtvoly žehem (v noci, tajně). Proti žvýkajícím nemrtvým se jim vkládal do úst pořádný balvan či oddělovala dolní čelist (kterou balvan časem rozkladu postupně oddělil sám).

Podle knihy De Masticatione Mortuorum (Leipzig, 1679, O Žvýkajících mrtvých) se věřilo, že prvním krokem přeměny mrtvoly v nemrtvého je to, že se daný v hrobě otočí na svého kolegu a postupně sežvýká jeho rubáš i maso a tím získá takovou sílu, že bude moci vyrazit ven mezi živé s takovou lehkostí, jakou popisoval Erben ve svých Svatebních košilích.

Pokud se rovnou po nocích ilegálně nespalovali (pohřeb žehem se zavedl až v době Járy Cimrmana), končetiny se jim svazovali růženci a mrtvoly se tak zatěžovaly čedičovými balvany, div je to nerozdrtilo. Ústa jim narvali česnekem tak, že to musela být pro procitajícího upíra učiněná hrůza. Asi jako byste omdleli, máte příšerný strach z pavouků a najednou byste znovu procitli se sklípkanem v ústech. To bych se snad raději vrátil mezi mrtvé. A právě o to tenkrát šlo.

Tři vyšetřované kostry nesou kromě zetlelého česneku v už prázdných otevřených ústech všechny znaky dříve popsané. Hysterie se šířila vertikální pyramidou tehdejších struktur a veřil jí snad každý, od pasáka po císaře. Přesto církev a úřady tyto antivampirické intervence neschvalovaly.

Jsou však ony kosti opravdu z první třetiny 18. století? To nám řekne vídeňský univerzitní koroner Dr. Christian Reiter (už ho vidím, jak v noci rajtuje na mrtvolách -pozn. red.). Provede několik analýz, které zprůměrovány dohromady ukazují na přesné datum 1750. Připomínám, že věk 1701 až 1850 se má za vrchol upírské hysterie. Dr. Reiter vysvětluje, že všechny tři mrtvoly byly buď oběšeny, sťaty nebo propodeny a to buď jako způsob smrti nebo posmrtně. Je to výjimečně dokonalý antivampirický zásah doložený takto vyčerpávajícím způsobem ve Střední Evropě. Druhý je v Čelákovicích a třetí v Uherském Hradišti (-pozn. red.).

Příznaky vampirismu u mrtvol

Pro tehdejší nevzdělance nebyl problém pokládat prakticky každé tělo za tělo upíra. Dr. Reiter vysvětluje to, co by nám řekl každý moderní patolog: "Rozklad plní tělo plyny, čímž se útrobní prostory zvětšují a i původně hubené tělo pak připadá dobře živené. Těla často ztrácejí krev hnilobnou tekutinou zejména otvory v obličeji, což budí zdání, že upír „byl někde nasávat". Vlasy ani nehty ve skutečnosti nerostou. To jen okolní tkáň se zcvrkává a nehty tak vypadají větší. Jak se vysvětluje mlaskání mrtvých? Štávy produktem rozkladných procesů uvnitř jsou vytlačovány nosem a ústy ven, vytlačuje je hnilobný plyn, který s bubláním uniká z trávícího traktu. To vše dohromady vydává onen mlaskavý zvuk. Hrobníci to často slýchali u dosud nepohřbených rakví, bývaly určeny „rychle do země“.

V německé baladě 18. stol. se píše "mrtví cestují rychle". Něco na způsob našeho Erbena. Považuje se to za jasnou zmínku o nemrtvých. Je to od Gottfrieda Augusta Bergera a je to balada Lenore o nevěstě, která prokleje nebesa, protože její manžel zemřel ve válce. Nakonec se vrátí jako nemrtvý a říká: „Počkáme do setmění a pak tě vezmu s sebou do Čech.“ Tedy jako by Svatební Košile od Erbena opsal, či Erben zbásnil od něj?

Stokerův Krumlov

Nad městem Krumlov se tyčí jeden z nejnetknutějších a nejzachovalejších zámků vůbec. Stoker píše první bohužel nepublikovanou kapitolu svého románu. Právě nočním útokem upírů v Krumlau chtěl Stoker započít svoji knihu. Dokonce zde uvádí jméno upíří hraběnky: LENORE. Také, že byla paní vlků, kteří poráželi oběti, seděli jim na hrudi a pro upírku udržovali jejich krev teplou, patrně aby neprochladla od krku či co.

Jak se později dozvídáme, spojení mezi třemi kostrami, počátkem 18. století, zámkem Krumlov a Lenore a zejména 10 km regálů se zápisy z každého dne ze zámeckého archivu, které nikdy nikdo nečetl, to by bylo terno pro každého literáta. Keppl z archivu zjistil, že v době vrcholu upíří hysterie v tomto zámku sídlila rakouská princezna ELEONORE Amalie von Schwarzenberg. Princezna z Badenu nedaleko Vídně, která si 1701 vzala za muže Adama Franze Schwarzenberga. Novomanželský pár nechal zámek zvětšit a zkrášlit do opulentního barokního lesku, čímž ho připravil pro dnešní UNESCO. O pár století později patří Krumlovský Zámek mezi nejobdivovanější v Evropě.

Zvraty osudu Eleonore

Také jejich život byl plný galarecepcí a nákladných večírků. Její osud později nabral nešťastných otáček. Eleonora byla vášnivá lovkyně, jejíž zápal pro lov byl vyšší než u mnoha mužů. Na svém zámku pořádala hony pro okolní šlechtice, avšak jedno zvíře od ní bylo zapovězeno - vlk, který vždy všude škodil a pořádaly se vesnické lovy na jeho vyhubení a pokládaly se otrávené návnady. Eleonora však z neznámých důvodů vlky chránila. Pomalu se to rozkrývá. Eleonore se roky marně snažila otěhotnět a porodit dědice, bez úspěchu. A právě vlci jí měli pomoci podle tehdejších pověr otěhotnět. Pila totiž vlčí mléko, které zvyšovalo plodnost. Chovala vlky na svém panství, kde pro ni poddaní dojili vlčice, což nemohlo být nic snadného. Vytí dojených vlčič bylo slyšet daleko kolem Krumlova. Jenže to nebyla jediná podivnost, se kterou si princeznu lid začal spojovat. Napříč celou Evropou se věřilo ve vlky jako satanská stoření, že je posílá sám ďábel a že jsou ve spojení s upíry. Jejich mléko mělo posilovat ženský reprodukční systém a mělo podpořit narození mužského potomka. Legenda tato pocházela už od Romula a Réma. Pod lékařským dozorem pila Eleonore vlčí mléko celá léta. To, co se jí podařilo roku 1722 byl téměř zázrak. V 41 letech se jí narodil syn. Porodila mladého Schwarzenberga ve věku, kdy to byl buď lékařský zázrak nebo kouzla. 1732 byl její muž zastřelen při lovu nedaleko Prahy. Její syn tedy nevyrůstal s matkou, ale s císařem ve Vídni.

Výměnou dostala Eleonore za syna roční apanáž, bohužel tento objem zdaleka nestačil na drahá vína, tabák, šperky a léky okultních praktik, až se Eleonore pomalu stávala vyděděncem šlechty. Jak stárnula, její pověrčivost se zvětšovala a lidé jí čím dál, tím méně brali vážně. K tomu navíc v samotě na zámku chřadla tehdy neznámou nemocí. Věhlasní mastičkáři se za ní sjížděli jako v Lotrandovi a Zubejdě, pranic to nepomáhalo. Nejlepší, co jí mohla tehdejší lékařská profese nabídnout, bylo pouštění žilou a omlazování vlastní krve, což jí spíše přihoršilo. I významné lékařské kapacity v 18. stol. balancovali v šedé zóně mezi vědou, pověrami a magií. Léčilo se tehdy např. jednorožčím rohem (rohy narvalů) či dračíma očima (usazeniny v žaludcích říčních krabů). Když se její zdraví dále rapidně zhoršilo a přestěhovala se do Vídně, byla už na prahu smrti. 1741 ve Vídni Eleonore zemřela.

O její diagnóze nejsou žádné záznamy, avšak pitva byla provedena velmi precizně. Celé tělo bylo maximálně vysušené a pod střevy nalezen výrůstek velikosti hlavy dítěte. Celé to bylo podezřelé. Aristokraté se tenkrát nepitvali a i honorář každého z lékařů byl v přepočtu 2 500 000 dnešních korun. Měl tedy zavřít jejich ústa. Dr. Reiter dnes studuje pitevní zprávu a říká, že zcela chybí popis příčiny smrti. Říká, že princezna měla tumor v malé pánvi, který metastázoval. Zemřela tedy na rakovinu. Tenkrát však lékaři projevy jejího chátrání den za dnem přičítali vampirismu. Její výsost měla zvláště oblíbeného doktora Franze von Gerstoffa, lékaře císaře Karla VI. Ten byl také předsedou mnoha komisí pro vampirismus. Byl jako mnozí přesvědčen, že je vampirismus nakažlivý. Princezniny symptomy jako chřadnutí, chudokrevnost a mentální dezorientace dokonale odpovídaly vampýrské nákaze.

Pitva byla možná intervencí

Pokud Eleonořini doktoři věřili, že princezna byla upírkou, možná byla proto tak tajemná pitva zároveň intervencí. Aristokratku nemůžete ani po smrti probodnout kůlem, ale při každé pitvě se vyjímalo srdce a rozřezávalo, což byl stejný efekt neutralizace vampýra jako u venkovské intervence kůlem. Proto také možná tak drahá pitva. Eleonore jediná ve Schwarzenberské hrobce pohřbena není a je otázkou, zda urychlený převoz jejího těla do Krumlova reflektoval její vlastní přání. Doktor Erný neodbytně vyhledal hrob v kapli kostela sv. Víta v Krumově a ke svému překvapení našel její náhrobní desku, na níž stálo dle jejího přání: "Zemřela zde nebohá hříšnice Eleonore, modlete se za její duši. 5. května 1741". Není tu ani zmínka o jejím šlechtickém původu ani její erb. Mrtví cestují rychle, a tak cestovalo i princeznino tělo, nikoli jako Jiangshi, ale kočárem, z Vídně do Krumlau. Máme dojem, že Princezna již ke konci života tušila, že se po smrti stane upírkou, takže nechtěla způsobit upírskou hysterii ve Vídni a raději chtěla být pohřbena v Krumlově, který byl menší, kde prožila většinu života a kde ji poddaní zároveň znali jen coby nějakou cizí hraběnku.

Již jednou jsem tu jmenoval knihu De Masticatione mortuorum, o žvýkajících mrtvých. Mrtvý nejdříve sežvýkal svůj rubáš a poté se pustil do vedle ležícího kolegy. Pak už měl tolik síly, že mohli po nocích řádit i venku. Obávala se právě toho Eleonore? V Krumlově však způsobil příjezd mrtvé princezny šok. Lidi na noc zatloukali prkny dveře, na domy se věšely česneky a kříže.

Osobní lékař Marie Terezie věc uzavírá

Hysterie zavládla pořádná, ale asi se nic zvláštního nestalo. Do Čech byl povolán osobní lékař Marie Terezie Gerard van Swieten, aby zdejší situaci prošetřil. Napsal však jasně, že vampýrismus je problémem pouze tam, kde stále vládne nevědomost a že nejsou žádné důkazy o jejich existenci. Na základě jeho zprávy vydala Marie Terezie výnos, že lidové protiupírské praktiky jako probodávání kůlem či pálení mrtvol musí skončit.

O dvě a půl století později dostali čeští archeologové povolení provrtat kamennou desku a spustit kameru do hrobu nešťastné hraběnky. Mrtvolu už samozřejmě nenašli, ale občané tehdy nic nenechali náhodě. Eleonořina rakev byla zazděna, zasypána svatou půdou ze hřbitova a ještě zapečetěna masívním náhrobním kamenem. Prostě aby shnila dříve, než by se mohla dostat ven. Kde je však kostra, to nikoho nezneklidňuje.

Marie Terezie v Evropě řešení vampirismu oficiálně zakazuje

Na základě jejího nařízení, se upíři ze skutečnosti přesunuli do fiktivních románů. Krumlovští a Vídenští historici velmi dobře vědí, že původ upírů není v Rumunsku, ale ve střední Evropě. A tento příběh znal velmi dobře i Bram Stoker, a konec konců česká šlechtična sedí na jeho Dráculu daleko lépe než rumunský kníže časově vzdálen až v 15. století, kterého znal jen z turistického průvodce. Byl to kraj silně venkovský a východní, od cizinců naprosto izolován i jazykově narozdíl od Prahy a Vídně, takže i kdyby o Rumunsku a jeho krvelačném knížeti více věděl, ani by tam z důvodu vlastního pohodlí a bezpečnosti nepáchl, což je o něm konečně známo. Přitom nevíme proč odstranil českou kněžnu z první kapitoly a přitom svého Van Helsinga nazval právě podle lékaře Marie Terezie, Gerarda van Swietena.

Z pohledu sociální antropologie

Sociální antropolog Paul Barber zkoumá myšlenkové pochody dnešních nelegálních protiupírských interventorů. Oni konají automaticky, bezmyšlenkovitě, jsou sehraní jako vojáci dlouhým tréninkem a po dlouhá staletí ústního předávání kultury. Každý přesně ví, kde je jeho místo a jakou má úlohu. Společně se domnívají, že epidemie nemocí roznáší mrtví, jako by ani nevěřili v současnou vědu a její poznatky o mikrobiálních původcích chorob. Vykopávají tedy mrtvé pokud jim to tma a další okolnosti dovolí a pokoušejí se určit, který z nich přivodil smrt dalších lidí. Bohužel tu jako vždy dochází již k dříve tvrzenému, kdy lid odlehlých vesnic nemá o nic ostřejší představu o tom, co by měli očekávat, až mrtvolu vykopou, než jejich kolegové před třemi sty let.