Kompletní rozbor fenoménu upírství (1); v čase i v prostoru; upíři coby nemrtví

A co na to naše proslulé Čelákovice, metropole upírů?

Archeolog Dr. Jaroslav Špaček, ředitel Čelákovického muzea, zde roku 1966 na místním pozemku učinil nález hrobových jam, kde postupně odkryl kosterní pozůstatky 14 mužů. Kostry byly na první pohled v polohách neodpovídajících řádným křesťanským pohřbům. Například poloha na břiše či na boku není pro křesťany standardní. Ještě zajímavější však byly některé kostry s oddělenými hlavami či končetinami v polohách, které naznačovaly svázání rukou za zády. Na fotografiích šťastného objevitele jsou vidět i typické těžké balvany na kostrách, jež mají mrtvého udržet v hrobě v případě, že by se stal nemrtvým a zachtělo se mu ven. Co by poté venku dělal již nebudu znovu připomínat. Vše však jasně svědčí pro strach z upírů v ČR v Čelákovicích. Dr. Špaček o svém nálezu napsal vyčerpávající práci Slovanské pohřebiště a projevy vampirismu v Čelákovicích.

Svůj objev si vysvětluje tak, že lidé se báli určitých lidí, považovaných za potenciální upíry už za jejich života a po jejich smrti je pohřbili tímto preventivním způsobem. Nebo spíše, svoje protivampirické zásahy na pochovaných provedli neoficiálně až několikátou noc po řádném pohřbu. Dr. Špaček vykládá také onu klasickou tezi, že jde o obětní beránky, jimž byla přičítána vina za tehdejší tragédie ve vesnici. O kus dál v Lysé nad Labem byla na pohřebišti z 12. století rovněž nalezena jedna kostra muže, vykazující známky protiupírského konání.

Rozbor koster nemožný

Dr. Špaček bohužel na závěr celé věci dovysvětluje, že jakémukoli dalšímu zkoumání kostí je zamezeno a to bohužel právě až chemickým způsobem konzervace kostí v muzeích v druhé polovině 20. století, těsně před objevem DNA rozboru. To je opravdu zdrcující zjištění. Takže o tom, kdo původně byli před nálezem svých mrtvol proslulí Čelákovičtí upíři, už se nikdy nedozvíme ani ň. Historik S. Motl, autor pořadu, pátral po všech podobných nálezech na českém území a zjistil obdobné nálezy ještě ve Vraclavi na Ústeckoorlicku a v Olomouci. Říká také, že čeští archeologové dělají tyto objevy celkem pravidelně, doslova po celých Čechách. S. Motl si vyjednal rozhovor s archeoložkou Pavlínou Maškovou, která k tomu má co říci a tedy i říká: Ve středověku se lidé běžně báli navracení mrtvých z hrobu (revenantů), kteří poté měli škodit jak na majetku a zvířatech, tak především rdousit v noci spící živé, či přivolávat jejich smrt. P. Mašková přikládá svůj důležitý poznatek, že o strachu z upírů sajících krev, hovoříme až za romantismu a takřka výlučně u nemrtvých aristokratů. P. Mašková předčítá z kroniky z dob Karla IV o ženě, jež léta páně 1344 zemřela a byla pohřbena, načež z hrobu vstala a zardousila mnoho lidí. Když bylo její tělo probodnuto, vytékala z ní prý krev jako z živého tvora.

Pavlína Mašková vyslovuje onu zásadní myšlenku, že v případě Čelákovic by šlo o jediné místo pohřbívání cíleně věnované pouze upírům na celém světě. Proto si myslí, že nešlo u všech poznamenaných o protiupírské zásahy, ale "pouze" o nepietní pohřby. Nebo zhanobující zásahy byly provedeny mnohem později a to třeba až v 15. 16. století, kdy vandal prostě rozkopal náhodou nalezené mrtvoly z legrace, podobně jako my v lese ukopáváme houbám klobouky.

Majitel pozemku musí být nadšen

Čelákovice si za to půlstoletí slávy rozhodně získaly věhlas coby metropole pro badatele vampirismu nejen z Evropy. Pán na jehož zahradě byl kdysi nález učiněn, musí mít nepochybně radost z toho, že musí pravidelně na svůj pozemek pouštět cizí lidi z celého světa i přesto, že mrtvoly domnělých vampýrů jsou již dávno umístěny v zdejším i Pražském Národním muzeu a na někdejším nalezišti má dnes normální trávník. Vždycky je přivede k sobě na zahradu, ukáže na trávník a řekne: "Tak tady to bylo." A to je vše. Chudák chlap za tím jede až z Ameriky, ale to nakonec není naše starost...