Kompletní rozbor fenoménu upírství (1); v čase i v prostoru; upíři coby nemrtví

Kolébka upírství dodneška, to si neodpářou!

Rumunský tradiční venkov je kolébkou upírství, ať se tomu měšťané brání, jak chtějí. A to dodnes. Ono v tom Rumunsku jako v kolébce vampirismu, je událostí více a novějších, než kdekoli jinde na světě.

Dobře zdokumentován je případ antivampirické intervence roku 2004. Zatímco zbytek vesnice spí, šest mužů se vydává na místní hřbitov. Jsou vybaveni baterkami, vyzbrojeni rýči a vidlemi, mocně přejedeni česnekem a napojeni pálenkou. Vydali se ke svému příbuznému Petre Toma, jenž nedávno zemřel ve věku 76 let. Odsouvají kamennou stěnu rodinné hrobky, aby se dostali k volně položené rakvi zesnulého.

Událost zakrátko neunikla pozornosti místní policie. Ta na žádost se zásahem nesouhlasící manželky zesnulého nařídila exhumaci těla. Ale jelikož šlo o Rumunský venkov, policie už tušila, co v rakvi nalezne a že nepůjde ani o špatný vtip ani o znesvěcení hrobu vandaly. A skutečně, mrtvolu našli v značně porušeném stavu. Jeho mladší příbuzní, patrně dědečkova mužská vnoučata nabyla obav, které jsou v Rumunsku sice oficiálně tabu, ale lid s nimi běžně počítá. Totiž, že se jim dědeček po smrti změní v Strigoje (Strigoi), což je v rumunských pověstech obávaný nehmotný nemrtvý, jakýsi duchovní upír, anglicky bychom řekli thought form. Rodinní příslušníci tvrdili policii a do televizních kamer, že Toma vstal z mrtvých a že znesvětili jeho tělo v sebeobraně. Žalobkyní však byli obviněni ze znesvěcení ostatků. Příbuzní na svoji obhajobu tvrdili, že po smrti Tomy všechny mladší z nich okamžitě začaly pronásledovat děsivé noční můry. Ve dne je naopak přepadala slabost. Měli tedy zato, že duchovní upír Petre Toma se na nich sytí.

Jejich obavy prý potvrdilo to, co spatřili po odkrytí těla. Ten, co vyřezával dědovi srdce, tvrdil, že mrtvole vytékaly z úst pramínky jasně červené krve. Jak jim ukládala venkovská tradice, vyřízli mrtvole srdce a odnesli ho k nedaleké křižovatce, kde na ně čekali další členové rodiny. Tam srdce spálili, popel rozmíchali v hrnku vody a všem postiženým dali z něj napít. Noční můry údajně od té noci ustaly a všichni se uzdravili.

Před přelomem tisíciletí se udál další případ ve vesnici Rodna v dnešní Transylvánii v severním Rumunsku. Byl tam případ mladé dívky jež spáchala sebevraždu, což je typickým atraktorem upírství. Nenápadně se infiltroval k pohřebnímu průvodu i včas z Bostonu dorazivší Raymond McNally a při obřadu viděl, že dívku pohřbívají pouze do mělkého hrobu 30 cm pod zem. Zprvu nechápal proč, ale k večeru to zjistil. Po oficiálním náboženském obřadu přišli příbuzní vesničané zpět ke hrobu a udělali to, co bychom čekali před třemi sty lety. A udělali to prý důkladně. V rámci antivampirického rituálu. Mrtvolu dívky vyhrabali, vrazili jí dřevěný kůl do těla, prorazili dno rakve a přibili mrtvolu k zemi.

Poetická anomálie lidu

Rumunské úřady tuto anomálii v chování svého lidu dobře znají. Je to pozůstatek starých pověr a snad každý rumunský policista pověrčivého venkova se minimálně jednou za život k podobnému případu přimotal.

Já bych to nechal

Konec konců znesvěcovali přece svého dědečka v sebeobraně před jeho strigojem, o jehož existenci mohou být sice spory, ale párali přece dědečka vlastního a ještě k tomu mrtvého, takže to zůstalo v rodině. Už nevím, jak to přesně u soudu dopadlo. Mám dojem, že soudce jim něco mírného napařil, ale jen z důvodu, aby tím nelegitimizoval další vlnu hanobení hrobů. Já bych jim trest zcela odpustil a soudil bych pouze ty, kdož zhanobili cizí hrob z vandalismu. Je vidět, že z Rumunska mne tento lokální problém až k nám do Čech tolik nepálí.