Kompletní rozbor fenoménu upírství (1); v čase i v prostoru; upíři coby nemrtví
Vy už jste se někdy rozkládal? Ne? Tak až si se jednou zarozkládáte, pak teprve můžete někoho odhadovat na upíra.
Jak vypadá ideální americké šetření v Rumunsku
Kolébka upírství však Raymondu McNallymu ani nadále nedala spát. A o 20 let později se před důchodem dokonce naučil rumunsky, získal podporu Fullbrightovy nadace, natrénoval si vystupování žoviálního americké důchodce se zájmem o východoevropský folklór, konec konců vždyť spolu s rumunskoamerickým profesorem Radu Florescu napsali už dvě knihy. Jako americký důchodce se pak vydal na trip s návratem neznámým. Jel do Rumunska podívat se na zdejší folkór a zkazky o upírech okem detektiva. Když totiž byl tak fascinován jako folklorista románem Dracula, říkal si, že přece Stoker musel tak dokonale ve svém díle zachytit jedině někoho skutečného.
Nejdříve ovšem do Rumunska jel přes modernější Maďarsko a tam sklidil výsměch. Je to jen hloupý román, jen povídačka, zapomeňte na to. Ale neodradilo ho to. Konec konců výlet za 50 let uzavřenou železnou oponu do pro Bostoňana naprosto cizího světa, byl nadmíru atraktivní a vzdal by se ho jedině, kdyby tam měl vypustit duši. To přesně se mimochodem stalo otci prof. Radu Florescu, když lezl do svahu jednoho z Draculova hradů - Poenari. Nakonec tam v městečku Sighișoara nalezl dům s pamětní deskou, kde údajně Vlad III Dracula po narození v letech 1431-1435 žil. Dracula se narodil 1428 nebo 1431, o tom jsou dosud spory.
Byl z klanu Draka a v rumunštině má jméno syna vztah ke jménu otce. Mladý Vlad III byl tedy pojmenován Draculea (syn draka, podle pověstí přímo ďábel). Dr. McNally dále sledoval stopu Vlada III po liduprázdných vesnicích o po opuštěných klášterech.
Nakonec narazil na věž Chintea v tehdejším hlavním městě Targoviště. A z Věže Chintea Drákula nechal vystavit ony výstražné cesty lemonvané alejemi 20 000 napíchnutých bojarů a zločinců. A když Osmanský generál Mehmed II se svou armádou, která byla 3x větší než ta Draculova, dorazil k lesu napíchnutých, řekl si: "Co zmůžu proti člověku, který dělá tak hrozné věci." Otočil se i se svou armádou a byl ten tam. To je rozhodně zásluha pro cedou Evropu, avšak Dr. McNally se nám domnívá, že našel celý stoh tisků a dobové rytiny o Draculově krvelačnosti a přímo o jeho upírství.
Více znalců tvrdí, že jediný důkaz Vladova upírství neexistuje. Je známo, že Dracula rád večeřel mezi svými napíchnutými obětmi. Ten zápach kadaverinu musel být nestvůrný. Ovšem i tuto rozkládající se krev pro něj prý nechali stékat do misek v nichž si pak namáčel chleba. To ovšem řekl až Američan konce 20. stol. Je divu, že z choroboplodných zárodků, které si neseme v krvi od narození a které nás po smrti ihned začínají rozkládat, sám neonemocněl. Dr. McNally tedy již nepochybuje, že to byl živoucí upír. McNally vypráví na základě své cesty za pravdou něco trochu rozporuplného, než jsme se dozvěděli výše. Rumunský venkov je prý přímo prosáklý zvěstmi o upírech, ačkoli většina z nich ani nikdy neviděla ten film, a už vůbec nečetli Stokerovu knihu. Je to tam hluboce zakořeněné ačkoli tabuizované, protože obyvatelstvo tvrdí, že již dávno pověrám nevěří.
McNally vypráví, že se na svých cestách seznámil s dívkou Tinkou, jejíž otec byl upír. Zdráhavě mu vyprávěla, že když jejího otce pohřbili, a uložili tím k věčnému odpočinku, po třech dnech se vrátili, aby zkontrolovali posmrtnou ztuhlost. Kůže byla stále měkká a tváře pořád červené, jak nás nepřekvapuje. Tak se v Transylvánii dodnes pozná upír, moderní vědy nedbaje. Řekla dále, že s pláčem nemohla provést intervenci, byl to přece její otec. Jenže vesničané to udělali za ni, přesně tak, jak známe z hororů a středověkých maleb. Dokonale opracovali kůl sekerou, čerstvou mrtvolu vyhrabali a za bílého dne, policistů nedbaje protknuli tělo kůlem a přišpendlili ho tím k zemi.