Kompletní rozbor fenoménu upírství (1); v čase i v prostoru; upíři coby nemrtví

Znak 1 - Nemrtvost

Strach původně byl z nemrtvého - z člověka, který mrtvý byl, znovu vstal a tedy podle tehdejšího přesvědčení již nemohl být člověkem. Nemrtvým byl poté člověk bez duše. Když byl někdo uznán za mrtvého a jako takový pohřben, podle tehdejších pravidel byl automaticky považován za tělo bez duše a tedy za nemrtvého. Bezprostřední konfrontace s vlastní smrtelností, kterou si tehdy uvědomovali lidé mnohokrát více než dnes, zavdávala k nejhlubšímu strachu a pověrám. Upír tehdejška nebyl noblesním aristokratickým playboyem jako z filmů 20. století. Byl to váš manžel, váš syn, soused, který zemřel, byl pohřben a následně se vrátil, aby rozséval smrt mezi živými, obzvláště mezi příbuznými. Případy vampirismu byly posuzovány podle způsobu života a smrti zemřelého. Nejobávanější byla schopnost upírů usmrtit živého člověka vysáním krve (v případě hmotného, chcete-li zombie) či vysáním životní síly (v případě nehmotného duchovního upíra - strigoje).

Znovupříchod mrtvého nebyl nikdy vítán s radostí. Kromě strašidelnosti celé věci zde vznikla i řada právních nesrovnalostí. Nemrtvost je onou nejzásadnější vlastností upírů, dnes často opomíjenou právě popkulturně zmámenými vyděděnci, kteří si v k tomu vyhrazených rockových klubech v gotických maškarádách na upíry prachsprostě hrají. Vůbec jim ovšem nedochází, že jako s živými, celá skutečnost působí spíše komicky.

Rumunsko

Ohavně proslulá je druhá nejpřívětivější postava rumunských dějin, ihned po Nicolae Ceaușescu. Dracula je ve skutečnosti někým úplně jiným, než románová postava vytvořena nad jeho jménem o staletí později.

Dracula a Stoker

Bram Stoker svého Draculu smyslel podle cizích zápisků a knih od Švédska po Rumunsko. Čerpal pouze z literatury a v Rumunsku Stoker v životě nebyl. Svého Draculu zasadil právě tam zřejmě proto, že Vlad III Dracula sídlil jednu dobu také na hradě Bran (podobnost se Stokerovým jménem - pozn. red.). Román a viktoriánský horor byl uveřejněn 1897 a brzy byl přeložen do 44 jazyků a byl předlohou pro nejméně 250 filmů. Tento příběh o rumunském urozeném upírovi spočívá ve svévolném rozhodnutí B. Stokera, že to musí být trhák, jehož se bude držet až do dovedení do slavného finále. A tak se také stalo.

Stoker byl původem Ir a pracoval pro největšího londýnského divadelníka Henryho Irvinga.Roku 1890 nalézáme Stokera na dovolené v přímořském letovisku Whitby. Studuje zde hromadu knih o východoevropském folklóru týkajících se zesnulých. Zde ho popadne geniální myšlenka o rumunském šlechtici upírovi. A napsal to celé během dovolené!

Loyd Auerbach jasně říká, že jak to tak u románů bývá, Dracula je směsicí různých legend o upírech z celého světa a je připsán na účet podobné historické postavy. Obdobně vznikl kupříkladu spis o Marcu Polovi, který je kompilátem příběhů ze životů benátských kupců a nejspíše v osobě nikdy neexistoval. Či naopak mohlo tehdy Marců Polů kupců běhat po tehdejším světě více a kniha nebyla ani o jednom konkrétním z nich. Stoker rovněž pracuje pouze na kompilátu z dochovaných knih, podobně jako např. Karl May. Na tomto elaborátu dotváří romantický příběh. O Krvelačném knížeti z 15. století se dozvěděl prý v turistickém průvodci.

Skutečný Vlad III Dracula Tepesz

Vlad III Drăculea však nepochybně existoval a zvěrstva mnohokráte doloženě páchal. Dělal to však z lásky k svému lidu, aby ho ochránil před Turky (tehdy Osmany), kteří tenkráte přes Rumunsko táhli plenit Evropu. Dělal to proto, aby se zastavili a řekli si: Tak tudy ne, přátelé! Kníže Vlad má mnoho jmen, jako Dracul, Dracula, česky Drákula, anglicky Vlad the Impaler (napichovač), rumunsky Vlad Țepeș (Vlad Napichovač), počeštěno jako Cepeš. Jeho hodností byl vojvoda, vévoda, kníže, či prostě princ. Žil mezi lety 1428 až 1477 ve Valašsku (Wallachia) v dnešním Rumunsku. Oblast je neznámější pod svým rakouskouherským názvem Bukovina, Transylvania. Do Transylvánie (země za lesem) ho zasadil i Stoker. Dracula se Stokerovi báječně hodil do krámu, neboť jak popisuje ve svých denících, jeho jméno má příchuť zla.
Stoker sice navždy stvořil krvežíznivého démona noci, však opravdový Vlad napichovač byl údajně ještě horší.

Jako mladý vladař byl zodpovědný především za největší svízel té doby, za ochranu před tureckými nájezdníky. Záchranu křesťanů ve svém knížectví považoval za důvod své existence a proto používal nejsurovější metody prevence Turecké hrozby. Dnes bychom je označili za barbarské, leč úkol svůj splnily. Vedl psychologickou válku po tehdejším způsobu. Zaváděl metody, které vojáky zneuctily, umučily k smrti a především je narážel na kůl. Naražení na kůl je nejhorším ponížením právě pro muslimské vojáky, jak připomíná Dr. Benecke. Smrt naražením na kůl může trvat celé dny a oběti jsou po celou dobu při vědomí. Vlad Dracul tím jednak odrazoval Turky, ale také je popisováno, že se tím sám bavil. Coby krvelačné monstrum u narážení osobně proseděl celá odpoledne a v tom nářku a krvi stoloval. Neexistuje jediná zmínka o tom, že by Vlad Dracula kdy pil lidskou krev, ale byl krvežíznivý tím, že sám lidi mučil, kochal se jejich agónií a při tom jedl.

Údajně vykuchal svoji těhotnou manželku, řezal nosy nepřátelům, osmanským vyjednavačům přišíval turbany k hlavě a za sebemenší záminku potupně popravoval své podřízené. Po cestách kolem hradu pak na kůlech tlely tisíce mrtvol a Osmany to skutečně od cesty Rumunskem odradilo. Vlad Tepesz je tedy dodneška rumunským národním hrdinou a to jak kvůli skutečné, tak románové postavě. V Rumunsku je představa o Draculovi jako o největší příšeře dějin považována za urážlivou. Vždyť to je národní hrdina. Je to stejné, jako bychom o Václavu Havlovi říkali, že byl dojednanou nastrčenou postavičkou nebo, že Američané nebyli na Měsíci i pokud by tam skutečně nebyli.

Dracula sám měl velmi drsný život. O něj mu bylo mnohokráte usilováno a to nejen Turky, ale i vlastními bohatými kupci Sasy a bojary, kteří ohrožovali jeho vládu a právě jejich vlastní rumunské mrtvoly využil k onomu odstrašení turků 20-ti tisíci naražených. Mnohokráte měl na kahánku, mnohokráte prchal, po celý život mu museli zkoušet jídlo nejvěrnější sluhové, zda není otrávené. Bojoval v bitvách a žil s armádou věčně na pochodu. Neustále se stěhoval mezi městem Targoviště, hradem Bran a nedobytnou pevností Poenari. Také nesmíme zapomenout že dochovaná líčení o skutečném princi Draculovi byla šířena jeho nepřáteli, kteří se ho pochopitelně snažili očernit. A také že žil ve stejné době, jako jiný známý masér Richard III, tedy v době, kdy ukrutnosti byly v pořádku zřejmě nejen po celé Evropě.

Sám Ceaușescu si věhlasu byl dobře vědom a dotvářel Drákulův kult jako druhé nejvýznamnější postavy hned po sobě. Vytvářel celý kreativní a zábavní průmysl kolem Draculy na podpoření turistického ruchu a ještě se smál nad tím, že komunistickému diktátorovi pomohl svým románem západní spisovatel. Snad proto se také kdysi uzavíral onen smutně trapný výměnný obchod mezi Rumunskem a Británií. Čaučesku zřejmě cítil k Londýnu jistou náklonnost možná právě kvůli Stokerově Draculovi, ačkoli jinak západem opovrhoval. Ceaușescu vlastně znovuobjevil Drákulu. Zeptáte-li se kteréhokoli dnešního Rumuna, řekne vám, že kníže Dracula je úplný výmysl, příběh vymyšlený cizincem, aby podnítil fantazii jiných cizinců. Jako výmysl Stokera se Dracula dokonale uchytil a proslavil Transylvánii po celém světě jako kolébku upírů. Rumunové a zejména provozovatelé strašidelných hradních hotelů mají radost, protože to nese peníze. Mladý průvodce hradem Bran však říká, že v Rumunsku upíři nikdy nebyli a že doufá, že tam ani nikdy nebudou.

Na druhou stranu starší průvodce, který vodí západní turisty po panství vlada Tepesze již 20 let, Nicolae Paduraru krutost vládce omlouvá: Zkuste si představit, že byl vládcem v 15. století. Tehdy byl přístup k násilí úplně jiný. Navíc šlo o dobu extrémní, tedy o dobu ohrožení národa na životě. A rabující osmanský sultán Mehmed II při pohledu na aleje stožárů mrtvých těl skutečně padl na kolena a svůj postup zastavil. Vladovi se tedy dá připisovat dočasná záchrana Rumunska a Rumuni říkají celé Evropy, před minimálně jedním pustošivým tureckým výbojem. Rovněž hovoří o historickém nedorozumění způsobeném románem.

Také dle něj neexistuje jediný doklad Vladova upírství. Západní turisté si mu často stěžují: „To je nedorozumění! Nás nezajímá nějaký princ z 15. století ale upírský kníže! Kde je?“ Ironickým faktem zůstává, že Rumunsko se o románu Dracula dozvědělo až jako úplně poslední. Rumunština byla totiž posledním jazykem, do něhož byla Stokerova kniha přeložena. Je tu velké schizma. Moderní městské Rumunsko už prý má upírských pověstí tak akorát, zatímco pověrčivý nevzdělaný venkov provádí protivampirické intervence a docela dobře si žije z cestovního ruchu v jinak ospalé Transylvánii. Nicolae Paduraru jako průvodce turistů si přímo stěžuje, že jediného upíra jim tam o století dříve implantoval Bram Stoker, který navíc v jeho zemi v životě nebyl!

Badescu Cezar je učitelem v Arefu, vesnici ve stínu Drákulova hradu. Děti učí, že Dracula používal narážení na kůl jako symbol spravedlnosti a jako trest. Ne proto, že by to měl rád. Také, že Vlad III žil v 15. století a upírské mýty přišly až později. Musel ale také jednat drsně, aby vykořenil zlo, což byli tehdy především Osmané (Turci). Vždy byl spravedlivý, trestal ty, kdo si to zasloužili i vřele odměňoval ty, kdož taktéž. (Nutno dodat, že zatímco Vlad Tepesz se o transylvánskou pověst zasloužil i chvalně, o Báthoryové se to říci nedá. -pozn. red.).Mají-li tedy Rumuni k skutečnému i románovému Draculovi vztah jakýkoli, je pro ně hrdinou. A to tedy buď chvalně nebo nechvalně proslulým. Vědí moc dobře, že prakticky jen díky němu se o Rumunsku na západě ví.

Dracula a Karpaty dneška

Bez něj by tam dnes snad ani západní turisté nejezdili erodovat bílou horninu Karpat a zasmrďovat panenskou přírodu na terénních čtyřkolkách! A Karpaty se za to mstí, ne, že ne. Lesy jsou to divoké, prakticky bez stezek, skály jsou k čemukoli, ale jen ne uzpůsobeny pro jízdu ve vozidlech. Jako by v nich ochranářský duch Draculy a Báthoryové (možná jeden a ten samý duch) dlel dodnes a tak nejeden tento motorový sportovec tam již takto zařval nebo aspoň přišel o nohu. Z Čech známe všichni případ ... víte koho. Nezapomeňte, že 55% rozlohy Karpat, ke kterým se kdysi Vlad III cítil majetnicky, je právě v Rumunsku. Ono takové salto ze čtyřkolky přes nějaký hrbol udělá své a o zbytek se postará Draculův duch Karpat. Ovlivní zákon schválnosti tak, aby se vám ten karambol stal přesně tak, abyste se bezděky narazili na zde přítomnou jedli, akorát neoklestěnou. Skoro přesně po způsobu Draculova narážení na kůl před pěti sty lety.