Kompletní rozbor fenoménu upírství (1); v čase i v prostoru; upíři coby nemrtví

Příznaky upírství u mrtvol z pohledu moderní patologie dle Dr. Benneckeho

O tři sta let později vysvětluje tehdejší chápání světa soudní expert Dr. Benecke. Jelikož jde o slavnou postavu vědeckého skepticismu záhad dneška, musí kolem toho udělat šou a jede kvůli tomu až do Rumunského patologického institutu v Bukurešti, aby to mělo glanc pro filmový dokument. Jinak by mu jistě poskytli čerstvou mrtvolu na každé patologii v Německu.

Tak tedy nejprve krev vytékající mrtvole z úst vysvětluje jako nikoli krev, ale hnilobnou tekutinu. Ta se sice skládá ponejvíce z bývalé krve, proto je rudá až nachová. Je vytlačována hnilobnými plyny z dutin mrtvoly směrem ven a vytéká coby rudé pramínky. Toto je tedy vysvětlení oněch úst upíra "čerstvě od krve".

Dále tu máme příznak rostoucích nehtů. Po smrti pochopitelně nic neroste. Není to ani tím, že jde o procesy tak pomalé, že ještě nestačily ustat, jak bylo vysvětlováno ještě za mého dětství. Bennecke vysvětluje, že kůže a tělo vůbec je převážně z vody. Ta časem ustupuje a kůže vysychá. U nehtů to potom dělá dojem, že se prodlužují, ačkoli je to kůže, co ustupuje a odhaluje nehtové lůžko. Problém nehtů je tedy ještě prozaičtější.

To samé platí pro vousy. Dříve neviděné vousy se na mrtvole po několika dnech objevují a nejde o nic jiného než o odpařování vody. Kůže se stahuje od vlasových kořínků a mrtvola pak vypadá, jako by měla třídenní strniště.

To samé platí pro zuby, tedy pokud si jich všímáte. Možná, že v leckterém případě si jich nešlo nevšimnout a právě to zavdalo historkám o sání krve. Je to jako ve vtipu od Zdeňka Izera: Mami, děti se mi smějí, že vypadám jako upír. Ale jdi, vždyť máš zoubky jako perličky. Ale raději si je zastrč, ať nepoškrabeš podlahu.

O tom, jak zdravě a blahobytně po smrti vypadají před smrtí zubožení lidé v často nemocemi úplně zbědovaném stavu: Opět se hromadí hnilobné plyny a tělo se začíná nadýmat. Člověk pochovaný jako vyzáblý je po několika dnech po pohřbu tlustý. Proto se mimochodem už dávno zavedlo pohřbívání mrtvol do země a ještě moderněji pohřeb žehem. K tomu pro obzvláště zaujaté přidávám: Vyhledejte si v angličtině na youtube o vybuchujících mrtvých velrybách, je to až k nevíře! Proto měli tehdy vesničané logicky dojem, že mrtvola se musela přece nečím živit, když ztloustla. K tomu si připočtěme vytékající krev a ejhle, upír!

Často se při zásazích stávalo to, co jsme viděli v nedoceněné české komedii Svatba Upírů. Když upírovi probodli kůlem hrudník, upír hlasitě zaúpěl. Mnozí méně otrlí se přitom podělali strachy, jak jsme také viděli ve Svatbě Upírů. To Bennecke jednoduše vysvětluje opět tlakem na hrudník plný hnilobných plynů, které při ráně palicí prudce unikly ven hlasivkami mrtvoly.

Je to jako říkal Václav Postránecký vtipnou historku z natáčení, že herec druhému herci na jevišti píchl do břicha falešný meč a ten se tím na celé divadlo hlasitě ubzděl. První herec, aby to zachránil, hlasitě zvolal: "A budeš chroptět!"

Nepochybuji o tom, že mrtvoly si při intervencích nejen naposled zaúpěly, ale také i zavile zaprděly, jak jim rána kůlem a palicí třískla do trupu.

Lidé konce středověku zkrátka cele postrádali vědomosti jak pochopit, oč při posmrtném rozkladu těl běží a tedy se snažili odpověď uhodnout a nakonec prostě šířili paniku. Nejen co se upírů týče.

Dr. Bennecke doplňuje významný souhrn: Období rozkladu ze stavu čerstvé mrtvoly v čistou kostru trvá podle podmínek stovky i tisíce let (v případě mumií). A v každém stádiu přitom můžete jejich vzhled označit za upírský.

Samozřejmě, že nemrtví neexistují, protože nemohou. Vždy pokud se setkáte se zombií, je to buď nedorozumění, nebo klinický popis nějaké nemoci živého člověka nebo jde prostě o film.

Podobně jako Mark Bennecke mluví i americký forenzní antropolog Dr. Bill Rodriguez: Vzhledem k nedostatečným medicínským znalostem lidé běžně interpretovali posmrtný stav mrtvol mylně jako tajemné jevy podporující vznik mýtů o upírech.

Tuberkulóza - jasná spojitost

Lidé umírající na tuberkulózu rozhodně budili zdání, že jsou obětmi pravidelných nočních návštěv upíra. Bledli a doslova ubývali před očima. Starý slovanský název pro tuberkulózu je mimochodem "úbytě". V noci v ležící pozici kašlali hlen s krví. Dýchání je stále obtížnějším, protože plíce vlastně bakteriálně uhnívají. Po probuzení může mít nemocný už za života krev v koutcích úst. Může si stěžovat na tlak na prsou, jako by mu na hrudníku někdo celou noc seděl. Stále ztrácí vitalitu a stále získává vyšší bledost, až do smrti. Také kosti postižených jeví známky zánětlivých změn okostice na vnitřních stranách žeber. Moderním a vědecky nejserióznějším vysvětlení je, že případ upíra se přímo rovná případu tuberkulózy. Lidé 18. století prostě neměli potřebné vědecké informace, ale zkušenosti, které po staletí nabyli, jim sloužily dobře a vedly je k závěru, že jde o neklamný případ upírství.

Toto vysvětlení razí také Michael Bell, ředitel Rhode Island Folklife Projectu.

Těla byla během epidemií pohřbívána do mělkých hrobů, takže okolní atmosféra podobně jako u moru zůstávala nakažlivá. Nakonec lidé přišli na to, že odstraňování těchto těl hromadným pálením masových hrobů skutečně omezovalo další šíření nemoci a to především ve městech. A to je jeden z aspektů, kdy se lidstvo posouvá dál do moderní doby. A tím by se fenomén vampirismu dal defakto uzavřít.