Witcher 3 Wild Hunt: Překrásná ztráta času, zábrany v hraní, Skyrim stále nepokořen
Zaklínač 3 není zdaleka tak dokonalý jak předesíláno. Řada recenzí ho velebí do nebes, ale jen proto, že se nechala uchvátit zatím nejhezčím herním světem doposud. Nad nedomyšlenými koncepty hry a prachbídným ovládáním recenzenti velkoryse přimhouřili oko. Pokud se totiž na hru chcete koukat, tak je to zatím nejlepší zážitek vůbec. Pokud ji ale chcete hrát, je to peklo!
Zlost snoubící se se zoufalostí mě odporoučela začít znovu postavu v dokonalém a silně modifikovaném TES 5 Skyrimu. Herní svět z Witcher 3 je sice zatím nejdetailnější a dechberoucí, hudba výborná leč opakující se, ale to ovládání a pohyb postavy ve hře to je tragédie. Nedokonalost je to tak tragická, že v mých očích převyšuje krásu světa a hratelnost strhuje úplně dolů. Jestli pamatujete na ovládání Gothicu 1, které bylo často kritizováno, W3WH se na něj ani zdaleka nehrabe.
Izer - ovšem kam by se na Vás Erben hrabal
Nepochopitelně těžkopádné ovládání a 3rd-person prokletí
Škoda že sliby tvůrců nedoznaly tak úplně uskutečnění a že se hra neovládá tak jasně, stručně a svěže, jako v slavné herní sérii The Elder Scrolls. Stačilo by i ovládání z her Gothic, které nebylo ideální, ale pořád krásně hratelné. W3WH totiž trpí třemi hlavními neduhy:
Zaprvé pitomý arkádový 3rd-person pohled na herního hrdinu. Tvůrci si zkrátka mysleli, že když pořád nebudeme čumět na záda zaklínače, že to nebude ono. Pohled z třetí osoby je vynucený a neměnný. Zrovna ve hře, kde tolik záleží na odhadu vzdálenosti mezi hráčem a nepřítelem a na správném načasování, kdo dá první ránu, by se logicky více hodila kamera z první osoby známá z first person shooter žánru. Přirovnal bych to k řízení auta ve městě z pohledu dva metry za autem.
Za druhé je to absence strafingu (dodging, chození do stran). Hra sice uhýbání do stran umožňuje, ale pouze v soubojích jako bojovou funkci a k ní je zapotřebí držet speciální tlačítko na uhýbání plus směrovou klávesu. Chodit do stran při prozkoumávání krajiny a přitom se pořád dívat dopředu prostě nejde. V kombinaci s pohledem z třetí osoby je to smrtící kombinace, protože třeba pro sebrání předmětu na podlaze se kolem něj motáte dokolečka jak šašek.
Za třetí, aby toho nebylo dost, nelze zcela přenastavit ovládání na vlastní, na jaké jste zvyklí u všech her. Ano, je to tak. Tím mě Witcher 3 šokoval ještě dříve, než jsem nastartoval první hru. Nejen, že většina ovládacích kláves je napevno definována a změnit jdou pouze některé, ale hra vnucuje svůj vlastní, šíleně komplikovaný a zmatený vzorec ovládacích kláves.
Například když zásadně bojkotuji koně a všude běhám pěšky, čas od času mě nějaká questová animace uvrhne na koně a já musím do kontrolek a nastavit klávesu na slézání z koně, která se mi daleko lépe hodila na něco potřebnějšího. Pravá absurdita je v tom, že na slézání z koně a vylézání z lodi hra požaduje dvě různé klávesy a tyto dvě jsou navíc různé od klávesy interact! Nevím koho baví a hlavně kdo dovede sledovat současně 7 až 11 kontrolek najednou, které by sice nebyly v jiných hrách potřeba, ale Witcher 3 je tam prostě chce. Proč by se to nedalo řešit elegantněji, jako třeba ve Skyrimu, kde se kontrolky v závislosti na situacích logicky kombinují či ruší tak, aby jich uživatel pro požadovanou akci musel mačkat co nejméně? Skoro mi to ovládáním připomíná náročný letecký simulátor. U něj je však složitost ovládání pro dobro věci.
Cinemacie
Takže já osobně si raději počkám na W4. Zatím se veleslavně očekávaný W3 podobá stylem hraní spíše cinematické polo-hře a polo-filmu ala Resident evil. Mezipauzy ve hře, kde je člověk sice uprostřed děje, ale nemůže nic dělat, sice se váží ke questům a trvají jen pár vteřin, ale hráč se v tu chvíli nemůže hýbat, rozhlížet, pouze počkat až animace odezní. To není úplně košer.
Zřídkavý leveling
Postup vývoje postavy je neuvěřitelně pomalý a příliš hru neovlivňující. Např. za zabití wraitha dostanete 50 zkušeností, přitom na postup na úrovně jich jsou potřeba tisíce. K levelingu tedy dochází strašně zřídka a vzhledem k tomu, jak titěrnou výhodu vám další úroveň přinese, nemá to skoro ani cenu. Nemotivuje vás to získávat úrovně a tedy vás to nebaví. Po postupu dostanete dva skillpointy a mírné zvýšení životů, přitom zvyšování schopností pomocí skillpointů a předmětů vám přidává bonusy po dvou až čtyřech procentech. Aby toho bylo málo, počet schopností, které se vám počítají k duhu je také omezen, takže ne všechny upgradované dovednosti najednou využijete. Sviňárna!
Schopnosti a zbraně omezeny levelem.
Rovněž nalezené zbraně, upgrady, mutageny ale i schopnosti mají definovánu dolní hranici úrovně, od které se teprve dají použít. Tomu říkají tvůrci svoboda?