Odkud pramení a jak se vyvíjela víra v létající talíře

Málo kdo z nás někdy viděl na obloze něco, co by tam nepatřilo. Přesto průzkumy z posledních deseti let uvádějí závratná čísla, že prý až 50% populace věří, že se po obloze nad námi prohánějí létající talíře pilotované inteligentními bytostmi z jiných planet.

Vzpomínám si, že kdysi jsme podobný průzkum dělali na českém gymnáziu a nadšení zastánci UFO tam byli všehovšudy tři v třicetičlenné třídě. Ostatní UFO považovali za blábol. Tu jednu polovinu populace bych tedy omezil na americkou společnost, jejíž řadový občan je ve školách daleko méně kován v přírodních vědách nežli my na starém kontinentu (zejména v postsovětských zemích). Kde je však původ této víry?

Odstartováno jedinou událostí

Možná, že to vše začalo fingovanou událostí 30. října 1938, kdy se 32 milionů Američanů shromáždilo u rozhlasových přijímačů. Rozhlasové zpracování hry Válka světů od H.G. Wellese bylo záměrně podáno jako výjimečné zpravodajství a bylo tak dokonale zahrané, že miliony lidí uvěřily tomuto neskutečnému přenosu z marťanské invaze. Režisér hry Orson Welles byl sám překvapen, že jeho adaptace měla tak hluboký účinek na rozhlasové posluchače.

Ein moderner Mythus

Německý psycholog Karl Gustav Jung to vysvětloval tak, že strach z invaze mimozemšťanů byl skutečný a vznikl v době vzrůstajícího strachu ze stupňujících se příprav na druhou světovou válku v roce 1938. Welles dal dosud neznámému strachu jméno a podobu, která odpovídala soudobé představivosti. C.G. Jung tedy jako první nazval jev UFO moderním mýtem. Strach z vesmírných úkazů provázel zcela pochopitelně lidstvo od nepaměti. Vždyť zatmění slunce nebo prolet komety byl, dříve než věda přinesla vysvětlení, vnímán s naprostým zděšením. 40. léta přinesla věk rakety a nadcházející zkrocení síly atomu, čímž strašidla a skřítci dostali moderní podobu návštěvníků z vesmíru.

Novinářský útvar pozorování

Legenda o UFO se vyvinula bez jakéhokoli fyzického důkazu ani přístrojového záznamu. Zakládala se pouze na vyprávění jediného člověka a takovýto zážitek se tehdy začal nazývat pozorování. Tím byl položen hlavní kámen nevyvratitelnosti a zároveň neuvěřitelnosti celého moderního fenoménu UFO. Zdroj pozorování zkrátka říká: „Vím co jsem viděl a nikdo mi to nevyvrátí.“ Tím veškeré dohady o věrohodnosti končí. Ale nepředbíhejme.

Začal to létající prodavač hasičáků

Jistý Kenneth Arnold, létající prodavač hasících přístrojů, letěl svým malým letadlem v úterý 24.6. 1947 kolem hory Mt. Rainier ve státě Washington. Pozoroval devět objektů letících obrovskou rychlostí, které načrtl ihned po přistání. Novináři zprvu přistupovali k Arnoldovu vyprávění skepticky, ale když zjistili, že je to potenciální kachna na zlatá vejce a také díky Arnoldově důvěryhodné pověsti pilota, vlivného obchodníka a zástupce šerifa, se skepse brzy změnila v zájem. Tato zpráva se zařadila mezi seriózní zpravodajství a Arnoldovo pozorování brzy vzrušilo celý svět. Žurnalisté si pro Arnoldovy poskakující disky našli pojmenování a nazvali je létajícími talíři. Arnolda to proslavilo, stal se autorem knihy a usmíval se na čtenáře ze stránek časopisů. Stejný scénář pokládám za tvůrčí princip drtivé většiny dnešních pozorování jevu UFO, neříkám že všech. Tiskem byl dokonce nazván mužem, který to všechno začal. V létě roku 1947 tedy propukl věk létajících talířů. Byla odstartována záplava podobných zpráv, která pojem létající talíř pevně zařadila do rámce obecného povědomí.

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Uvidět znamená uvěřit.
Sleepy Hollow