Odkud pramení a jak se vyvíjela víra v létající talíře
Málo kdo z nás někdy viděl na obloze něco, co by tam nepatřilo. Přesto průzkumy z posledních deseti let uvádějí závratná čísla, že prý až 50% populace věří, že se po obloze nad námi prohánějí létající talíře pilotované inteligentními bytostmi z jiných planet.
Hned na to Roswell
Hned čtrnáct dní na to přišel Roswellský incident. Událost v dějinách UFO naprosto klíčová a vám, kdo čtete tyto řádky nejspíše důvěrně známá, proto ji zde ani nepopisuji. Tady se ovšem pozastavme: Nepochybuji o tom, že do pouště v Novém Mexiku skutečně něco spadlo. Ze všech možných teorií pokládám za správnou pouze tu o tajném špionážním balónu a tak bych na první pohled zarážející časovou souslednost 14-ti dnů po Arnoldově případu označil za pouhou náhodu.
Důstojník pověřený stykem s novináři Walter Haut dostal rozkaz předat tiskovou zprávu o zřícení létajícího talíře do pouště rozhlasovým stanicím a novinám. Ano, objekt, úřady přímo nazvaný létajícím talířem, měl být nyní v držení vojenského letectva a podle zprávy měl být dále převezen na armádní základnu Wright Field (nyní ufologům lépe známou jako Wright Patterson) v Ohiu k dalšímu zkoumání. Semínko masové vášně bylo zažehnuto. Možná až příliš. Podnícená obrazotvornost národa dala v následujících měsících vznik stovkám dalších pozorování. Posléze byl z vyšší instance pověřen převzetím případu generál Ramey, který obratem vydal nové prohlášení. Najednou to nebyl vůbec žádný létající talíř nýbrž meteorologický balón. Meteorologický nebo špionážní, to je vlastně jedno. Tuto verzi pokládám za jedinou pravdivou a také podle všech dostupných důkazů zdravému rozumu nejpřístupnější. Vždyť už jako malý chlapec jsem četl ve staré knížce od Ludvíka Součka o velmi podobných pokusech se stratosférickými špionážními (meteorologickými) balóny u sovětů.
Marcelovi nevěřím jednak proto, že byl zpravodajským důstojníkem a pouze jediným vypovídajícím
U rosswellského incidentu byli hlavními pozorovateli otec a syn Jesse Marcel (opět známé jméno). Jesse Marcel senior působil jako zpravodajský důstojník na rosswelské základně a byl poslán na místo dopadu, aby událost vyšetřil.
Podle vyprávění Marcela juniora přiběhl otec domů celý vyplašený, vzbudil rodinu a předal dětem suvenýry - kusy létajícího talíře. Až sem jim věřím, to všechno může být pravda. Ovšem dále J. Marcel jr. Tvrdí, že mezi předměty mimo jiné objevil lištu se znaky, které "musely být mimozemským písmem". Tím už nám do příběhu zanáší svoje vlastní nepodložené vysvětlení.
Kevin Randle, autor knihy o rosswellském incidentu, dále popisuje kovovou fólii, která se po zmačkání sama narovnala, nešla přeříznout nožejčkem ani zapálit zapalovačem.
Kalamita: nožejčkem
No to je toho, holt nejdokonalejší letecký materiál. Zřejmě to byl plášť balonu, který ve svrchních vrstvách atmosféry musí odolat i těm nejsilnějším meteorologickým vlivům! A už se začaly šířit zvěsti od souseda k sousedu, kde každá další byla o něco přibarvenější. Na místě nálezu o kousek dál prý leželi dokonce “malí lidé”, z nichž jeden byl ještě naživu. Trosky letounu a těla mimozemšťanů byla odvezena armádou na blízkou leteckou základnu a pečlivě uložena, aby je už nikdy nikdo nespatřil. Marcelův otec se údajně synovi po letech přiznal, že byl součástí kamufláže s leteckým balónem a že dokonce musel pózovat při fingovaném fotografování trosek leteckého balonu pro veřejnost. Ovšem důkazy chybí. Místní lidé byli navštíveni zástupci armády (MiB) a bylo jim nařízeno, aby si to do konce života nechali pro sebe. A to dokonce pod pohrůžkou smrti zmizením v poušti. V USA v době po 2. světové válce na tom není nic nepochopitelného. Utajení je zcela přirozené při rozdělení světa na dva soupeřící protichůdné principy, tedy v čase napětí z nadcházející studené, v horším případě teplé atomové války. Tím je zcela logické, že neznalé neuvážené bláboly senzacechtivých pouštních zemědělců jsou vládou vnímány jako ohrožení národní bezpečnosti, obzvláště když trosky do půdy spadlé jsou tajným vojenským experimentem či špionážním balonem. Tedy shrňme si: Do dneška neexistují hmatatelné důkazy toho, co se do pouště v Novém Mexiku zřítilo. Pouze fotografie vojáků s něčím, co je oficiálně popsáno jako meteorologický balón. A živná půda pro mýtus roku 1947 je na světě! Vždyť v jednom UFO dokumentu jsem slyšel i uvěřitelné vysvětlení oné lišty s mimozemskými symboly: Byla to zábavná papírová lepící páska pro děti, jaké se běžně i dnes prodávají v papírnictvích po celém světě. Vojáci vzali za vděk dětskou lepící páskou prostě proto, že v narychlo postavených vesnicích pro rodiny zaměstnanců základen v poušti zkrátka vhodnější nebyla. Tím bych Rosswell prozatím uzavřel.
Kamufláž - na oko vyšetřovat
Z předchozích vět je jasné, k čemu muselo dojít v následujících letech. Vláda musela vytvořit nový nástroj, jak podobné incidenty, o kterých předpokládala, že jich bude přibývat, oficiálně řešit. Vojenské letectvo ustanovilo řadu nástrojů, jak podobné budoucí případy naoko odhalovat a vyšetřovat, ve skutečnosti však (zcela logicky) jak je utajovat a falešně vysvětlovat. Vláda tedy jakoby vyšetřovala havárie létajících talířů, ale v pravdě tím velmi vtipně a dovedně zakrývala havárie tajného vojenského výzkumu, který prostě uším a očím laické veřejnosti nepatří.
Cimrman: nějaký učitýlek si zajde do lesa, něco tam najde, neví ani co to je