El chupacabra – tajemný (fiktivní?) tvor Portorika až Brazílie
Báječná historka ze střední Ameriky pro senzacechtivé turisty a milovníky tajemna. Neplést se zvířecí chupacabrou texaskou a mexickou: jihoamerická bytost je, jak se zdá, humanoidní. Teorie, že tento tvor je mimozemského původu a zřejmě je do Portorika přitahován astronomickou observatoří Arecibo, která ho nenechává klidným. Dle jiné teorie je výsledkem tajného biologického experimentu USA v izolovaném prostředí Portorika, které je někdy označováno jako 51. stát USA.
Jorge Martin k tomu popisuje i zkazky, že se tito tvorové vyskytují v souvislosti s ufo a ve společnosti humanoidních mimozemských bytostí, kteří je odvážejí ve svých vznášedlech a podobně.
Portorický farmář pan Jesus Sanchez se k chupakabře dostal tak blízko, že po ní mohl seknout mačetou, když se mu vloupala na dvůr a v klecích mu vysála králíky. "Našel je všechny mrtvé a dle svého tvrzení zbavené krve." Tvor, když si uvědomil, že na něj farmář útočí, se vznesl do vzduchu a zmizel. Podle farmáře byl charakter zranění způsobených králíkům naprosto nezvkylý. Prý ani lékař by něco takového udělat nesvedl. Zvířata prý měla v krku hluboké ostře ohraničené díry, které vedly přímo k tepnám. Jesus Sanchez doslova vypovídá: "Někteří tvrdí, že to jsou opice, ale jsou to lháři. Vím co jsem viděl a musí to pocházet odjinud, ne z tohoto světa."
Chupacabra je bezpochyby bezpříkladná senzace, která se těší oblibě jak vesničanů, tak novinářů. Z celých dějin kryptozoologie je to rozhodně nejpřitažlivější případ, daleko úžasnější než třeba lochneska, mgva či bigfoot.
Kromě králíků, slepic, koz, prasat a skotu, se najde dokonce i několik lidí, kteří tvrdí, že byli napadeni chupacabrou. Kritici tohoto fenoménu naproti tomu tvrdí, že jde o nemocné opice, zdivočelé psy či dokonce netopýry postižené následky sucha.
Bývalý profesor matematiky Cope Schellhorn, který se vykašlal na akademickou dráhu a uznal, že vyšetřování chupacabry mu ponese lepší peníze za vynaložení minimálních nákladů, se stal významným americkým lovcem chupacabry. Sám však dosud žádnou neviděl.
Svatba upírů: Zkušený bijec upírů, sám však dosud žádného neviděl
Nicméně vysvětluje, že tento jev nabral plné obrátky roku 1995, kdy z Portorika přicházely tucty zpráv. Statisticky prý je celkem popsáno několik tisíc případů setkání s chupacabrou a to i ze vzdálenosti pouhého metru.
Popis tvora
Profesor Schellhorn pečlivě analyzoval všechny fotografické materiály a popisuje čupakabru takto: Plně dorostlá stojící čupakabra měří na výšku něco okolo metru a půl a postavou se vzdáleně podobá klokanovi. Hlava je zakončena zvířecím čumákem. Oči mají při vzrušení červenou barvu a mandlový tvar. V klidovém stavu jsou oči barvy modré či modrozelené. Na ilustracích je tvor vyobrazen zpravidla se třemi prsty, očití svědkové však říkají, že má čtyři. Čupakabra má srst dlouhou asi do tří centimetrů. Srst je velmi řídká a prachově jemná. Většinou je však srst tak řídká, že tvor vzbuzuje dojem ještěřího vzhledu. Sakra mít tak doma originální portorický polštář vycpaný čupakabřím chmýřím! Má hubená lýtka, ale mohutná stehna a na zádech výrůstky podobné dinosauřím. Když je toto zvíře při vzrušení natolik zaplaveno adrenalinem, že létá, prý tyto výrůstky vibrují a tiše bzučí, zvíře přitom někdy také mění barvu!
Vypečené svědkyni čupakabra málem vysála vnoučata
Svědkyně Maria Mojica vidí čupakabru poměrně často a vůbec kolem ní a její vesnice Rio Lahas se soustřeďuje poměrně četná aktivita ufo a rovněž pozorování chupacabry. Čili zřejmě je to typický případ, kdy člověk v touze po slávě a penězích úplně zprofanuje a zdiskredituje jinak velmi pěknou historku z povídání moudrých starců. "Když u nás přespávala vnoučata, probudila jsem se v noci a cítila strašidelnou přítomnost chupacabry. Dokonce jsem měla dojem, že mě něco zvedá do vzduchu. Na krátko jsem měla ochrnuté ruce a nemohla mluvit. Manžel na to ve strachu, aby nám nevysála vnoučata, dvaasedmdesátkrát vystřelil." Patrně má doma starý ruský samopal PPŠ s kulovým zásobníkem přesně na 72 nábojů, že si ten počet tak přesně pamatuje! Maria také tvrdí, že humanoidní mimozemšťané jsou sice často pozorováni v blízkosti čupakaber, ovšem jinak s nimi nemají žádnou souvislost! Maria se dokonce vytrénovala tak, že pozná přítomnost chupacabry podvědomě, kdy má neodbytný pocit něčeho nepříjemného a naježí se jí chlupy na rukou. Když se pak jde podívat k oknu, uvidí v zahradě několik těchto tvorů, jak na ni mlčky zírají. Dokonce každou noc slyší škrábání na okno a "zvuky jak přistávají na střeše", také jak lámají bambusové klece domácích zvířat. A že má pro strach uděláno!
No tak toto je tedy naprosto famózní tvrzení. Zřejmě sami tušíte, že na tom nebude zbla pravdy, ale nádherně se to poslouchá.
Tito tvorové prý byli mnohokrát postřeleni a v trávě prý po nich zbyly stříbřitě neonové zelené skvrny. Zde Vás jistě napadne odkud vizualizace pochází. Ano, je to počítačovým hráčům důvěrně známá, svítivě zelená predátoří krev ze slavné herní série Alien versus Predator.
Vysáté ovce a důvěryhodnější svědkové
Na naléhání vyděšených občanů úřady nakonec povolily pitvu několika ovcí, které zůstaly jako mrtví svědkové čupakabřích hostin. Zkoumání odhalilo škrábance a kousance nepodobné ničemu známému, spíše vpichům chirurgického nástroje. Veterináři dosud provedli kolem dvaceti pitev, oficiální závěr však zní, že se nenašly žádné zvláštní příčiny smrti. Doktor Hector Garcia z ministerstva zemědělství vysvětluje, že na zabitých zvířatech našli tmavá cizí vlákna, jejichž výzkum ukázal, že šlo o psí srst. Škoda. Veterinární chirurg Carlos Soto říká, že bodné rány vždy směřují na hlavu a krk oběti, tři čtvrtiny objemu krve jsou pryč a mnohdy se nedá konstatovat posmrtná ztuhlost.
Uspokojivé vysvětlení toho, co čupakabra je, tedy zatím chybí. Nejspíše to se středoamerickou čupakabrou bude podobně jako s yettim a lochneskou.
Schellhorn se však domnívá, že čupakabra při útoku vysouvá do oběti jakýsi sosák, dlouhý kolem dvaceti centimetrů a pomocí něj saje krev. Pokud tedy nejde o dokonalou celým Portorikem vytvářenou mystifikaci, fotky bodných ran na obětech tomu skutečně odpovídají, což by se dalo považovat za nepřímý důkaz.
Na otázku, že ani my nevíme, jak přesně chupacabra vypadá odpověděl: Přesně takhle! Policista Juan Calaso stanul chupacabře tváří v tvář. Nejdříve se mu rozezněl autoalarm, tak vyběhl ven a vedle auta spatřil chupacabru přesně takovou, jak ji lidé popisují, a vystřelil na ni. Ona se vzepjala a bez jediného skřeku přeskočila plot a zmizela v pralese. Z pozice policisty viděl, jak čupakabra dokáže zřídit velká zvířata a nyní se obává, že jednoho dne zaútočí i na člověka.