Area 51 - pohled zevnitř

Místo tajnější než nevykaděná stolice poodhaluje 10% svého tajemství. Seriózní dokumentární film ospravedlňuje existenci základny a líčením docela přízemních reálií z provozu základny vyvrací veškeré povídačky o mimozemšťanech, jež šíří davy poděsů.

Area 51, kterou zřídila americká CIA (ústřední výzvědná služba USA) v roce 1955 kvůli vývoji a testování nejtajnějších vojenských projektů v poušti poblíž Las Vegas, je také přezdívána hlavním městem mimozemšťanů.

Jde o nejznámější tajnou vojenskou základnu na světě. Je to tedy velké veřejné tajemství. Oficiálně neexistuje. V dnešní době po sedmdesáti letech vládou spojených států nařízeného utajování pomalu promlouvají staří důchodci, kteří na základně kdysi pracovali.

Cimrman - mladý takže starý převozník

Přílišná užvaněnost se ve vojenství nenosí

Hned v úvodu filmu se hovoří o tom, že největším nebezpečím pro tehdejší pracovníky za studené války byla přirozená lidská zvědavost snoubící se s přílišnou užvaněností. Muž, který v dokumentu vypovídá nejvíce, říká, že z tohoto důvodu se šířily na veřejnost přímo vládou vykonstruované dezinformace (záměrně podstrčené falešné informace), aby pomohly zakrýt fakta o tom, co se na základně vyvíjelo a aby rozptýlily pozornost nežádoucích cizích pozorovatelů včetně sovětských špionážních satelitů. Pán vypráví, že nám sice ani dnes nemůže říci o všem, co se na základně dělo, že je jim dovoleno zveřejnit jen asi jednu desetinu všeho, ale zároveň upozorňuje, že báchorky o mimozemských lodích či zvěsti o přechovávání živých mimozemšťanů na základně si sami vymysleli pro zmatení těch, kdož tomu chtěli věřit a zároveň aby naštvali sověty, aby si mysleli, že Američané mají něco, co oni ne. Všichni vypovídající bývalí zaměstnanci se shodují na tom, že i v demokracii je třeba přísné vojenské kontroly informací, aby se zabránilo zničení vlastní země. Tedy jak říkám: Pro dobro národa samého.

Utajení se však bralo vážně i mezi vlastním personálem. Manželky a děti nevěděly, co jejich muži dělají. Zaměstnanci z jednoho oddělení se nesměli bavit o tom, co dělá jejich kolega na oddělení jiném.

Nepovolaným byl vždy vstup zakázán, zabaveny foťáky a počítače. Armádou najatí strážci v neoznačených autech a vrtulnících vás vyprovodili do několikakilometrové vzdálenosti od ochranného pásma základny. Pod pohrůžkami popotahování úřady, zákazem výkonu zaměstnání či dokonce smrti byli nezvaní svědci umlčeni. "Zavezeme vás do pouště, kde šakali za pár dní ohlodají vaši mrtvolu a nikdo vás už nikdy nenajde. Vaší rodině by se také mohlo něco nepříjemného stát." Takto hrozili vojáci obyvatelům přilehlých dědin kolem Las Vegas.

Bývalý zaměstnanec Jim Freedman hovoří: "Vzniklo to za studené války. I když je demokracie, čas od času je potřeba utajování a vojenská kontrola ožehavých míst."

T.D. Barnes, bývalý specialista na hypersonický let hovoří, že při poradách ani nesměli používat tužku. "Panoval zákaz cokoli si zapisovat a veškeré instrukce jsme si museli prostě pamatovat." Každý zaměstnanec rovněž musel pracovat pod nepravým jménem. "Nejvyšší skupiny ve Washingtonu mají nástroje, jak zjistit co děláš, co říkáš a kam jdeš."

Pro postavení základny bylo záměrně použito dno vyschlého solného jezera Groom Lake. Jeho povrch prý byl hladký jako zrcadlo a velmi odolný chemickým i fyzikálním vlivům. Vyrostla na něm tedy ideální přistávací dráha.

Plukovník Hugh Slater popisuje, jak jednou agenti chtěli zaměstnat chlapa s mimořádnými kvalifikacemi, který prošel mnoha bezpečnostními prověrkami. Řekli mu: "Máme na západě tajný projekt, byli bychom rádi, kdybyste pro nás pracoval. Měl byste zájem?" On jim odpověděl, že to musí nejdříve probrat s manželkou. Tedy se spakovali, odjeli, a víckrát je tam nikdo neviděl. To, že se musel zeptat manželky, zda může pracovat na tajném vládním projektu, ho vyřadilo. Už ho víckrát nepozvali.

Hovoří podplukovník Tony Bevacqua: "Řekli nám jen, že budeme pracovat jako dobrovolníci, kteří nebudou vědět, do čeho jdou. Mnoho lidí to nepřijalo. Řekli nám, že si musíme pořídit skafandr. Takže jsme věděli, že půjde o něco ve velké výšce.

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Nedbalost je matkou neschopnosti.
z dokumentu o haváriích jaderných elektráren