Total War Warhammer - Fantasy zhůvěřilost s létajícími koňmi, ze slavné série kolových strategií Total War, nebýt zasazení opět lepší než každý předchůdce

Smysluplnější údaje

Uživatelské rozhraní doznalo drobných změn ve směru zjednodušení detailního zobrazení údajů potřebných ke správě říše. Vždy v daném módu zobrazení jsou vidět relevantní data na místě kde mají smysl a ostatní jsou zase o kus osekána, přesně tak, jak předeslal předchozí TW Attila. Ten byl po stránce přehlednosti a rychlosti zatím nejlépe vyladěný a řekl bych, že TW Warhammer je ještě o kousek lepší.

Konečně rychlost mezikol

Mezikola jsou rychlejší, řekl bych že konečně to jde hrát bez obtěžujícího čekání na tahy počítačových hráčů, jak nás trápilo ve všech předchozích dílech série Total War.

Zjednodušení

V herních principech jsou odebrány některé příliš realitu simulující prvky a tím je navýšena hratelnost. Například již se nemusíte obávat o stárnutí a smrt vládců a vojevůdců. Stejně tak zimní živoření armády již neexistuje, armáda v čase snáze regeneruje a nepodléhá tolik přírodním vlivům na neutrálním území. Zdanění provincií je jednodušší, protože má pouhé dva stavy: Zdaňujete nebo osvobozujete od daní. Už žádné přesně laditelné mezistavy.

Konečně použitelná a zneužitelná diplomacie

Pamatujete na Rome 2 TW, kde bylo nemožno uspět s jakoukoli diplomacií? Ty časy jsou naštěstí pryč. Několik stran je k vám nachýleno od začátku a smlouvat se s nimi docela dá. Pak je tu princip ze všech strategických her známý, že diplomacie je banka. Počítačoví hráči považují diplomacii za důležitější než hráč lidský a toho se dá využívat. Celkem dbají na dodržování smluv a hlavně se bojí války. Jakmile tedy získáte určitou vojenskou sílu, ihned vyhlašte válku někomu na druhém konci světa. Ani nevíte, kde vlastně je a jeho vojsko jste za celou dosavadní hru ještě neviděli, a tak s ním můžete klidně být ve válečném stavu, protože se to zatím nijak neprojevuje, když vás od něj dělí několik dalších říší. Jemu to ovšem silně vadí a chce s vámi uzavřít příměří a nabízí vám za to úplatu. A právě peníze potřebujete pro budování říše a udržování armád ze všeho nejvíce. Tohle jsme si přáli odjakživa a ani v Attilovi, tím méně v Rome 2 to prostě nešlo.

Vadí Vám celkově pochmurná atmosféra herního zasazení? Tísnivé hory, teskné hvozdy či dezolátní povlak nemrtvých? Hrajte za Greenskiny či Beastmeny. Jednak jejich prostředí vypadá jako slunečné středomořské klima a jednak je hra za ně taková pohodovka, jakou jsem dosud v TW nezažil. Válčení je jedna výhra za druhou, přitom vyděláváte ještě dost peněz a k tomu navíc máte vysokou soudržnost částí říše, takže se vám neustále nerozdrobuje povstáními rebelů. Tak tohle jsem přátelé v celé sérii TW dosud nezažil. Snad konečně tvůrce napadlo, že frustrující piplání se s nesplnitelným, hrozba rebelství a tudíž neustálý život pod Damoklovým mečem hráče příliš nebaví.

Naprosto odlišné soupeřící strany

Ano, jsou tu velké rozdíly mezi rasami a herními stranami, zatím největší v TW vůbec. Rozdílný je nejen vzhled jednotek a "povlečení" jimi ovládané krajiny, ale i celý styl hry. Každá soupeřící strana má svoje vlastní principy a metody jak vyhrát, zároveň je nějakým způsobem náchylná podlehnout specificky hrajícímu soupeři. Nejdříve tyto výhody a slabiny neberete vážně, ale po několika prohraných trénovacích hrách zjišťujete, že vyhrát lze jedině tím, že naplno pochopíte a hojně využíváte strategii, vyplývající z bonusů svých faction abilities. Pro ty, kdo hrají i taktické bojové mapy, platí to samé v dokonalém sžití se se svými unikátními jednotkami. Pro hráče realisty tvrdého jádra, což jsme v TW všichni, je to však těžké až nepřekonatelné, pokud nejsilnější jednotky tvoří obléhací pavouci, létající kavalérie, či stromoví lidé. Jinak je ta hra ale skvělá, čili i toto se dá časem překousnout ba i oblíbit si.

Důraz na vůdce vojska

Na rozdíl od všech TW předchozích, vývoj hrdiny je zde docela klíčový. Ne, že by to bez něj nešlo, ale po věky silný, pečlivě vylepšovaný hrdina, značně zvedne šance na poražení několika vládců cizích říší, které s obyčejným hrdinou porazíte jenom těžko, i pokud máte větší armádu. Potřebovali byste ji třikrát až čtyřikrát větší, což vám nedovolí právě finální králové s obrovskou pohyblivostí.

Rádcové nikdy příliš dobře ve hraní neradili, byli jen ztělesněným tutoriálem, seznámením s herními principy. Rádce tentokráte v podobě moudrého slepého dědka v kaftanu radí v opravdu zásadních situacích a opravdu pomocně. Neobtěžuje vůbec s principy hry, které jsou člověku už jasné. Porovnává sílu vaši a nepřítelovu v právě nastálé situaci, varuje před jeho výhodami a srovnává možnosti obou tak, abyste z toho mohli vyjít co nejlépe.