TW Thrones of Britannia - Minimalistické, zato stručné, jasné a prostě funguje. Opět nejlepší dosud!

Novinka ve vědě a výzkumu

Jasně přímočará je věda a výzkum. Od začátku nemůžete totiž zkoumat vůbec nic. Musíte totiž nejdříve dobít město, které zkoumatelnou hospodářskou výhodu třímá, v případě vojenských upgradů nejprve porazit cizí armádu např. s lepšími sekerami, abyste mohli poté sami lepší sekery zkoumat a vyzbrojovat se jimi. Toto je největší novinka v sérii TW. Až se časem probojujete ranými válkami, tu se vám jako první vlaštovka vyloupne něco z poolu věd civilních a válečných a naštěstí soustavný vývoj středověkých technologií poté probíhá docela rychle. Research větev warfare nabízí nové sekery, kopí, štíty, lučištnictví a kavalerii. Civilní sektor nabízí rozvoj měst jako kostely a katedrály, pěstění obilí i dobytka, rybník na lovení ryb, hospody, doly na kovové rudy, kovářské dílny a Plazzas pro růst obchodu, prestiže, legitimity, zefektivňují utrácení peněz atd, atd.

Diplomatický status jasnější

Dalším usnadněním a divím se, že to někoho nenapadlo dříve, je jasně rozpoznatelný diplomatický postoj podle obrysů. Čára zvýrazňující cizí armády a říše, má různé vzory a barvy a tím i bez diplomatické mapy ihned poznáte, s kým jste ve válce či spojenectví, kdo vám platí za mír, kdo je vaší državou a tyhle záležitosti.

Na lehkou obtížnost se to skutečně dá hrát

Lehká obtížnost je konečně snazší, hra si dává pozor, abyste nebojovali na příliš mnoho frontách, poprvé v životě zažívám v sérii TW po poražení počátečních nepřátel pocit blahobytu, poprvé v životě jsem dosáhl na upgrade mnoha vojenských i civilních technologií a vystavěl všechny jejich budovy, dokonce jsem poprvé v životě vyhrál celou jednu Grand kampaň v Total War! Bravo! Přitom se nedá říci, že by to bylo vyloženě lehké, jenom myslícímu hráči umožňuje hrát a nehází mu neustále klacky pod nohy v podobě nekonečných rebelů, kteří se v celé sérii TW generovali na dobytých územích z ničeho a byli strašně početní a vlastně každou větší říši nedovolili chvíli souvisle vzkvétat, naopak vedli k rozkladu a nemožnosti větších říší v střední a pozdní fázi hry. Tady rebelové taky jsou, ale méně často a vytvoří si vlastní soudržnou stranu usurpátorů, která je bodově lokalizovaná na pár provinciích vedle sebe, takže je snadné s nimi zatočit. Bohužel se s nimi stále musí počítat dopředu, že někde prostě vzniknou a ačkoli vám to hra několik kol dopředu hlásí, vaším konáním se tomu vyhnout nelze. Buď budete dobývat a ekonomicky růst a stále řešit rebely, nebo budete mít stále malou skomírající říšičku bez rebelů.

Přesun armád snažší

Je tu méně stances, už zde není cestovní mód a plížící nebo přepadový mód, které hru zbytečně komplikovaly. Cestovat se dá docela dobře v bojovém módu. Žádné další komplikace s pohybem armád nemusíte řešit a tempo hry je tím urychleno.

RPG hrdina

Docela převratný je tu vyloženě RPG přístup k vojevůdcům a vládcům. Několik klíčových hrdinů (jednoho až dva) si pipláte po celou dobu hry a pomocí loadingu situujete hru tak, abyste o toho nejlepšího nikdy nepřišli. On sice časem zemře sám, ale to až za dlouho. Hrdina časem nabírá stále lepší dovednosti, charakterové rysy a manželky se dalšími bonusy, že to až trochu připomíná Heroes of Might and Magic a je to skvělé. Podle vašeho stylu hraní mu při každém levelupu vybíráte dvě další dovednosti do vínku, přičemž generálové bitvami levelují tak rychle, jako jsem to v sérii TW dosud neviděl. To pak raději loadujete až tři kroky dozadu, než byste o takového veterána přišli. Takový matador má totiž značné bonusy třeba k vzdálenosti pohybu po mapě, k replenishmentu jednotek nebo provincie, ve které se zrovna nachází, prostě vydělává! Když mu celou dobu boostujete pouze bojeschopnost, dokáže s menší zkušenou armádou porazit třeba i trojnásobnou přesilu nových vojáků pod vedením nezkušeného velitele. Super! Na tento aspekt TW her jsem čekal od začátku, vždy byl zatím pouze naznačen ale nikdy nedotažen do takové dokonalosti. Zjednodušivě jsou naopak zrušeny komplikující blbůstky v podobě předmětů hrdiny.

Státní pokladna je stále moloch, ale lépe se to snáší

Je tu méně faktorů ovládajících státní pokladnu, Kalousek by zajásal! Tyto jsme v minulosti stejně málo kdo využívali, naopak hráče převálcovaly svojí složitostí a přitom na hru měly nejasný vliv. Nutno je dodat, že nejen se to rychleji hraje, ale tím, že hra v mezikolech nemusí nad obsáhlou databází vlivů přemýšlet, i mezikola hráčova čekání počítač odehraje zase o něco rychleji.

Není potřeba hýbat s nastaveními zdanění a zasahovat do státní pokladny. Financování už konečně není metlou hráče a stačí pouze regulovat stavy armády, podle jejíž velikosti vám přibývají nebo nepřibývají peníze. Stačí v časech míru rozpustit armádu a pokladna v následujících pár letech letí do výšin, tehdy vystavíte nové budovy v městech, tím posílíte ekonomiku a zase můžete válčit dál a ve větším měřítku. Super! To jsme od TW chtěli vždy. Předchozí díly však trpěly neustálým balancováním na hraně bankrotu. V TWTB se mi poprvé bez cheatů podařilo při velké říši a při menším počtu cizích říší vyhnat státní pokladnu až ke třem stům tisícům! A to se to pak potírá rebelství jedna báseň.

Nedoporučoval bych vypínat sledování nepřátelských tahů

Tím, že TW Thrones of Britannia je minimalistickou odnoží série TW, jedná se pouze o mapu Británie. Sice velkoměřítkovou a detailní, ale prostě malou a není tu ani kontinentální Bretaň. O to víc jsou ale Trůny Británie zákeřné, intrikánské až záškodnické. Je to jako strategické šachy. Často poznáte záměr nepřítelova tažení až několik kol v budoucnosti a to už je pozdě a je třeba loadovat a loadovat často. Dokonce se vyplatí natrénovat si quicksave automaticky před každou bitvou. Jelikož celá hra v maximálně zjednodušujícím pojetí (minimalizmus) je v mezikolech dost rychlá a i pohyb jednotek po mapě lze nastavit na dost rychlý, nevyplatí se vypínat průběh tahů nepřítele a zažívat tak nepříjemná překvapení, které je při takto intrikánských způsobech nepřítele už pozdě řešit.