Rage 2 - Vrcholné řádění v DOOMu na kolečkách

První Rage byla taková bezzubá podivná směs, která si částečně hrála na adventuru, částečně na akci a výsledný dojem byl rozporuplný. Rage 2 je po všech stránkách sladěné to, co první asi mělo být. Tedy open world, akce, simulátor, RPG a jde po stopách DOOMu. Akce viděná z first-person pohledu, pořádný rozvoj dovedností postavy a dokonce pojíždění ozbrojenými auty v rozlehlém postapokalyptickém světě.

Ukázkový příklad vynikající, po všech stránkách do perfekce dotažené hry, která vůbec nepotřebuje multiplayer. Ani nevím, jestli ho Rage 2 nabízí, ale předpokládám, že s Rage 2 si na multiplayer ani nevzdechnete. K čemu by zde byl?

Svět

Svět Rage 2 je rozlehlý a nejen pouštní. Ačkoli pouštní prostředí zde dominuje a vlastně postapokalyptická atmosféra sama poušť vyžaduje, poušť plynule přechází v savanu a dokonce v prales. Změna krajiny z jednoho prostředí v druhé je tak postupná a plynulá, že ji oceníte jedině dlouhým pojížděním autem sledujíc okolní terén. Úžasné.

Není třeba hospodařit

Osobně jsem nikdy neměl nouzi o náboje. V akčních lokacích se všude povaluje tolik krabic a krabiček s náboji, také z nepřátel vypadává tolik vedlejších surovin a na další narazíte prozkoumáváním světa, že jsem se nikdy ani nedíval na stav nábojů či jakéhokoli vybavení v inventáři. Zhruba je všeho vždycky dost a když náhodou občas něco dojde, použijete něco jiného s podobnou taktikou.

Navíc crafting je ve hře tak trochu zbytečný, protože klíčové komponenty zbraní, schopnosti a stroje najdete prostě plněním misí. Čili jednou za čas dojdu do vesnice, všechno prodám a s tím, že bych do nějaké lokace schválně lezl kvůli nějakému předmětu, se nezabývám. Spíš neplánovitě prozkoumávám svět a vystačím si s tím, co mi náhoda předhodí.

Ve stopách zvučných titulů

Je skvělé všímat si, jak ztvárnění herních prostor dokonale ladí s dřívějšími hrami dvou slovutných výrobců idSoft a Bethesda. Podzemní prostory svým kanalizačním stylem na první pohled připomínají sewers pod kantony Vivce z Morrowindu. Celkový akční ráz hry a zbraně je jednoznačně Doom na kolečkách. Venkovní svět je jako by z oka vypadl všem dílům Falloutů. Inspirace nejlepšími hrami žánrů, neskutečný soulad a jemné přechody mezi těmito vlivy, dalo by se říci mistrovsky podané dílo!

Zbraně

Zbraní je zde tak akorát jako ve střílečce. Některé silnější použijete jen zřídka, protože situace je vyžadující jsou ve hře po skrovnu. Rozhodně nejpoužitelnější zbraní po většinu hry je brokovnice a její pravidla a styl použití je stejný už od dob starého Quake, ze kterého nakonec veškeré FPS řádění vychází.

Pocit ze zbraní je zde snad nejlepší vůbec, nebo aspoň nejlepší za posledních deset let. Je docílen tím, že každá interakce zbraně s prostředím dá do pohybu destrukční animace objektů. U nepřátel je cítit každé škrtnutí střelou, každý zásah, podle toho jak byl silný, se na mutantech různě projevuje. Přitom zbraně jsou zde po pár upgradech opravdu slušně silné, řekl bych více, než v novém DooMu. A s taktizováním pohybů a výstřelů ještě o příčku silnější. Po stránce pocitu ze zbraní jsem potěšen vskutku nadmíru. Po všech těch polovičatých Far Cry je tu konečně něco šťavnatého.

Rakeťák

Za zmínku stojí férovost zbraní. Silné jsou prostě silné. Žádné háčky, žádné zádrhele. Musíte jen sehnat střelivo a když ho máte, rozstřílíte každého bleskurychle. Raketomet ačkoli není nejpokročilejší, je rozhodně ultimátní zbraní. Vyplatí se nechávat si zásobu posledních čtyřech raket na nejhorší časy. A čtyřmi raketami za pár vteřin zdoláte i velkého unikátního bosse. Buď do něj budete půl hodiny střílet puškami za ustavičného uskakování jeho útokům a velmi potřebného léčení nebo to můžete udělat rychle - rakeťákem. Takovýto přístup k utišovací zbrani tu ještě v žádné hře nebyl!

Férový svět

Rage 2 vůbec udivuje tím, že se k hráči chová solidně. Jakoby to bylo podle heslo: Náš hráč, náš Pán. Žádné podrazy, omezení a klacky pod nohy. Upgrade zbraně či dovednosti okamžitě pocítíte a to i v pokročilých nových lokacích s novým typem nepřátel. Vůbec zde není neduh ten, že upgrade vám sice pomůže, ale jen do okamžiku, kdy se otevře pokročilejší část mapy se silnějším nepřítelem a i s novou zbraní jste zase tam, kde jste byli. Žádný erpégéčkovský podraz se v Rage 2 nekoná. Ano i v Rage 2 se síla nepřátel stupňuje, ale ať upgradujete co chcete a vyrazíte s tím do jakékoli části mapy, všude onu změnu k lepšímu jasně pocítíte. Bravo, takto vybalancovaná pravidla mírného pokroku v mezích zákona jsou neviděl od dob Skyrimu. Je jednoznačně poznat rukopis tvůrců Elder Scrolls a Falloutu. Jako hráč mám snad poprvé v životě tak komfortní pocit z nově zakoupené zbraně, jako by to bylo od prvotřídní drahé značky s prvotřídním servisem tak, že nikdy nemám pocit, že jsem do nové zbraně investoval zbytečně.

Auta můžete ale nemusíte

Líbí se mi možnost vůbec se nezahazovat s auty a hrát to celé jako vysoce akční Fallout. Fandové do aut, tak řečení autisté, se zase můžou soustředit na pojíždědla a velkou část hry zahrát v sedadle postapokalyptického pastroje. Hlavní náplň hry, tedy čištění lokací na mapě od mutantů, stejně musíte odehrát pěšky a se zbraní v ruce. Je to vyřešeno tak prostě, že dovnitř lokací se autem prostě nedostanete. Ježdění je tu jen do počtu, soustředit se na něj asi nebude moc lidí bavit. Vyskytuje se zde množství dopravních prostředků vybavených zbraněmi a každý se svým stromem upgradů. Na to, že popojíždění jimi zabírá odhadem asi čtvrtinu až třetinu herního času, málokdy se na upgrade jednotlivých aut vůbec podíváte. Navíc misí pro auta je několik málo a upgrady aut získáváte pouze jejich postupným plněním, takže nelze si nakoupit ranec vylepšení vozu najednou a za peníze jinými misemi vydělané. Bohužel toto omezení zde platí a dělá auta menšinovou zábavou navíc. Jinak jsou ale všechna pravidla tak přímá a ke hráči tak spravedlivá, že jsem to v životě neviděl!

Tuny předmětů

Nasbírat předměty, dělat z nich jiné, či je prodávat, cíleně nebo náhodně, na to zde máte hojnost příležitostí. Dokonce bych řekl, že na FPS střílečku je tady rozličných předmětů až moc a inventář zde v podstatě být vůbec nemusel, nebo ho udělat zcela pasivním.