Need for Speed Heat

Jenom se pořád musí kontrolovat, kdy se jaké studio právě zbláznilo. Zatímco předchozí Need for Speed Payback byl vysloveně špatný a pro mě třetí nejhorší vůbec, hned po příšerném Carbonu a nestvůrném Runu, naopak Need for Speed Heat si cením nadevše, možná je svým způsobem i lepší než božský Need for Speed Rivals.

Solidní grafika

Celkové grafické zpracování rozhodně neláme žádné rekordy. Párkrát mi připadalo, že to vypadá tak pitomě, jak Carbon, ale počet případů je opravdu zanedbatelný. V grafickém podání a atmosféře je dosud nepřekonán Need for Speed Rivals. Některé venkovské oblasti na levém okraji mapy trpí takovou tou přílišnou kadeřavostí členitých ploch jako na konzolích. Ve městě, za noci a v rychlosti je to naštěstí anulováno, takže grafická stránka hry je povětšinou slabě nadprůměrná. Povytažena je nahoru ještě zobrazováním městské zástavby, kdy každé zábradlí, schodiště a okna u domů jsou vykreslena tak detailně, že jízda městem nakonec člověka povznáší.

Celkový pohled na denní scénu ulic na předměstí vypadá zatím, myslím, nejreálněji, co jsem zažil. Neříkám tu nic o fotorealistické grafice a ani že Need for Speed Heat má nejlepší grafiku dosud. Prostě ale při pojíždění příměstskou krajinou v Need for Speed Heat mám dojem, že jsem tam doopravdy. Zřejmě je to způsobem nasvícení scény při radiálním motion bluru nebo nějakým podobným post-zpracováním obrazu.

Svět rozlehlý

Mapa světa, tedy město a okolí, je rozlehlá, opravdu velmi rozlehlá. Vše vypadá nějak "velkoměřítkově". Bulváry jsou rozlehlé, přitom detailní a co do zpodobení činžáků se všemi zábradlími a nočními blikadly je to úchvatné. Rozhodně zatím nejdetailnější město, co jsme viděli. Mapa světa je tak velká, že hodně budete využívat fast travel mezi jednotlivými garážemi. Napoprvé se však každá garáž musí fyzicky objevit. Je tu docela hnusná chyba, že během celé kampaně se po objevení nové garáže hned přesunete do garáže počáteční, čili fasttravelem cestujete neustále mezi garážemi. Není to strašné, ale zdržuje to od ježdění.

Topologie mapy je klidná. Při té rozlehlosti všeho jsou široké dokonce i silnice. Na křižovatce si připadáte jak na poli velkého stadionu. I zatáčení na kolmé křižovatce se tudíž dá vyjet velmi rozumně skoro v plné rychlosti a bez smyku. Snad díky tomuto je i nejdivočejší jízda v Need for Speed Heat velmi mírná a pohodová.

Nejlepší zatáčení

S tím souvisí také zatáčení. Reakce aut na zatáčení na klávesnici jsou úžasné, zatím zdaleka nejlepší vůbec. Všechna auta standardně vybírají kolmé zatáčky tak klidně a suverénně, jako v Need for Speed Rivals s nejlépe zatáčejícím autem s maximálním upgradem zatáčivosti. Pocit z jízdy neonově osvíceným městem, když vás honí stádo policajtů je perfektní. Je velmi akční, ale ne tak stresující, jak to bylo v Need for Speed Payback. Tam jste byl neustále stresován, že se sám vysekáte a policajti zatknou vaši mrtvolu. Zde v Need for Speed je pravděpodobnost, že byste se vysekali i při zmatené jízdě sami, prakticky anulována. Jak jsem napsal: Jsou tu opravdu prostorné silnice a božsky zvladatelné smykování. To i v nejzákladnějších autech.

Auta všech dob i kontinentů

Výběr aut je zde boží nebo aspoň já mu nemám co vytknout. Auta všech kontinentů i časů, dokonce některé časové verze stejných aut a celkově je tu snad 115 aut! Přitom slušně jezdit se dá na rozdíl od Need for Speed Payback už v úvodních rachotinách. Zacílené je to právě na obstarožní pekáče, ve kterých možná jezdíme v reálu. Těch je tu neúměrně více a až do konce hry je lze vylepšovat a natřít v nich závod o třídu lepším autům. Superauta jsou neskutečně drahá, stejně tak díly do nich, takže tím je zajištěno, že hráč bude používat především auta z první poloviny výběru.

Kampaň

Dějová kampaň tu je, ale nevnucuje se. Všechny dějové dialogy lze přeskakovat. Princip kampaně je standardní a funguje dobře. Ujetím závodů odemykáte nové tratě za vyšší odměny. Peníze získáváte za závody ve dne. Nočními jízdami zajišťujete postup hrou, tedy odemčení nových aut a upgradů. Noci jsou však zrádné, protože za nocí se nelze rychle teleportovat do garáže. Výhra získaná správným odjetím trati se vám přičte teprve, když dorazíte do jedné z garáží. Ihned po závodu vás ale honí policajti, kteří jsou zde drsnější, než v jiných Need for Speed. Do garáže se jim neschováte. Musíte je nejdříve setřást, což bývá často problém, a teprve když už vás nikdo nehoní, můžete zaparkovat v garáži.

Konce dějové kampaně dosáhnete na úrovni 30 avšak hra má spoustu odemykatelného obsahu a nových tratí až do úrovně 50.

Brutální policie

Policajti jsou tu drsní a nemažou se s vámi. Hned po zahájení pronásledování do vás narážejí ne od snahy vymístit vás z ulice, ale přímo vám zničit auto a zabásnout vás u vraku nebo vás prostě násilím zlikvidovat. Jsou velmi schopní a velmi rychlí. To, že máte závodní auto, je nijak nerozhodí. Zabásnut jsem v Need for Speed Heat byl vícekrát, než v kterém jiném.

Mimosilniční past

Totálním průserem je dostání se z vozovky. Ve vysoké trávě nebo na štěrku vaše auto skoro nejede, blbě zatáčí a přetáčí se, nevidíte na cestu... Jakmile se dostanete mimo silnici za stíhání policajty, stíhání tím pravidla rychle končí v jejich prospěch. Po zabásnutí se vám odečte část peněz z účtu, což dost zamrzí.

Reset nelze

A co víc: Není tu reset! Prostým zmáčknutím klávesy se nedostanete zpět na vozovku do správného směru a v pokročilé rychlosti. Každý náraz do překážky nebo zajetí mimo musíte prostě vycouvat a rozjet se znovu. Přitom ostatní na vás nečekají... Jak na potvoru se vám ke všemu chybou ve hře resetuje kamera, takže najednou vidíte auto z pohledu třetí osoby a musíte přepínat kameru zpět.

Úžasný a velmi častý je zde déšť. Rychlou jízdou za letní bouřky je zvyšován akční pocit a skoro cítíte ten teplý deštík za letního větérku ve tváři.

Herní mapa je skvělá, lze filtrovat, přibližovat, přepínat mezi dnem a nocí, nelze nic vytknout.

Otravné chvíle

Jsou tu naprosto vizuálně atraktivní, ale naprosto neodbytné asi desetivteřinové mezianimace v opakujících se situacích, které nelze vypnout ani přeskočit. Musíte je shlédnout před každým závodem, po opuštění garáže a při změně noci v den. Je to nejhorší výtka vůči Need for Speed Heat.

Typy závodů

Nevím přesně kolik, ale máme tu klasickou sestavu typů závodů, přičemž po dlouhé době jsou opět zpět drifty, na kterých jsme byli přímo závislí v dobách Need for Speed Underground 1 a 2. Chybí drag a opět tu je offroad. Sice není offroadových závodů tolik jako v Paybacku, a také nejsou tolik idiotské.

Fantastický zvuk

Ozvučení hry je fantastické. Rozhodně zatím nejlepší. Na rozdíl od všech Need for Speed je totiž zvuky slyšet z vnitřku auta. Dutě, přetlakově a dopplerovsky deformované jako v reálu ve velké rychlosti za šumění vzduchu! Tohle je revoluce v ozvučení. Nevím, jak je to možné, že až dnes, když na takhle reálné zvuky jistě měli výpočetní aparát už před deseti lety. Prostě se ale tvůrcům zachtělo zabývat se ozvučením až dnes. Skoro jsem naštván na všechny tvůrce her do doby Need for Speed Heat. Při Need for Speed Heat lze totiž říci, že ti hajzlové to ozvučení celou dobu záměrně mrvili! Nemusím asi dodávat, že každé auto má svoje vlastní ozvučení nejen motoru, ale celkově vnímání jízdy v něm, pneumatické vzdechy při řazení, brzdění a co já vím kde ještě, prostě neskutečné.

Na rozdíl od Need for Speed Payback je to skvěle hratelné a když chcete, můžete se detailně vyřádit na upgradech a také zevrubným tuněním všeho i dříve nemožného. Měnit lze nově například výšku podvozku nebo dokreslení zvuku motoru! Je to kravinka, ale kdo chce, může.

Nejlepší řízení, co jsme zažili

Naprosto nejlepší je ovladatelnost vozidla, respektive vyjíždění kolmých zatáček smykem. V životě jsem nezažil tak málo stresu ze zatáček. Jen lehce naznačíte smyk mezerníkem a auto se krásně prořítí zatáčkou bez přetáčení, to je zatím nejlepší zatáčení ruční brzdou, co jsem zažil. A není to zkresleno jenom pomalými úvodními auty. I standardním brzděním v zatáčení lze i bez smyků ve velké rychlosti vyjet vyšší úhly než kdy jindy.