M&B 2 Bannerlord (1): Opět úchvatný základ fanouškovských modifikací

Atmosféra by se dala krájet. Nikoli super-špičkovou grafikou, ale nějakým nerozpoznatelným faktorem hra úžasně vytváří dobovou atmosféru. Ať už hliněné vesničky v nekonečné tundře starověkého mongolska nebo luxusní interiéry paláců pouštních sultánů či dřevěné chalupy na ledovém pobřeží sibiře, všechno to působí tak tajemným a skutečným dojmem, že se až tají dech. Přitom grafika opravdu není nijak skvělá. O zdejší krajině bychom řekli, že je zpodobněna ucházejícím způsobem adekvátně k hardwaru v době době vydání, žádná špička, ovšem zjevy lidských postav ve hře jsou ztvárněny přímo ohyzdně. To nejspíš tak být musí kvůli masovým scénám, aby se hladce vykreslovala geometrie stovek vojáků na bojišti.

Rozlehlý život

Atmosféra starověkých vesnic boduje na výbornou. Vítr fičí, mraky se ženou, potok teče, vesnice dlí v otevřené krajině zalité sluncem (na sibiři též). Ve vesnicích je ruch, vidíte pobíhat domácí zvířata, neustále kolem vás procházejí vesničané s dřívím v nůších, zemědělci se slámou, švadleny s rolemi barevných látek... Takový venkov v nové svěží grafice při takto rozlehlé velkolepé krajině, to je dechberoucí dojem. Města už nejsou tak úchvatná. Jsou v podstatě stejná jako v MB Warband, akorát v lepších texturách a architektonicky o něco náročnější. Skvělé jsou také vnitřky zejména muslimských stavení v poušti.

MB2 přeje obchodu

Bannerlord je rájem pro překupníky: Ano pro ty, co parazitují na distribučním řetězci, nakupují levně a prodávají draho a živí se nadsazováním cen. Pokud náturou patříte k podobným zmetkům jako jsou např. hospodští, v MB2 si ve virtuálu rozhodně přijdete na své. Překupničení je zde lepším zdrojem peněz než cokoli jiného. Nákupy a převozy zboží mezi městy a kulturami si užijete více, než kde jinde. Hra pojímá obchod vysloveně karavanním charakterem: Můžete mít družinu se stovkami nákladních mul a velbloudů a najednou můžete převážet tisíce jednotek zboží za statisíce ceny. Jsou to skutečně obchodní karavany velkého stylu. Navíc zde nepotřebujete žádný trade ledger, protože informace o základní a tržní ceně v dané oblasti jsou vidět ihned u právě nakupovaného zboží. Takže velmi snadno si pamatujete obchodní děje, jako např.: 74 pytlů soli jsem nakoupil po 19-ti denárech a už je mám automaticky odhadnuty, že ve městě o kus dalším budou ty samé pytle stát 34 denárů každý! Ano, je to tak, máme zde v karavanním starověkém prostředí úplně ten samý simulátor překupnictví, jakým byly vesmírné simulátory X3 Reunion a X3 Terran Conflict. Tam se kupčilo úplně stejně, ovšem nikoli pomocí velbloudů nýbrž nákladních vesmírných lodí. Bravo, kupčení zvládli výborně a vlastně je tou nejlepší zábavou z celé hry.

Zábava bojů již mírně pokulhává a zábava organizace království je tragická a ve stavu silného nedodělku. (Mluvím o vanilla verzi).

Co se zbraní týče, je zde opravdu nepočítaně zástupců i druhů zbraní. Ovšem časem seznáváte, že se prakticky neliší. Ať šavle nebo palcát, kopí nebo obouručák, liší se jen podle parametrů v popisu. Praxe nám ukazuje, že všechno švihání zbraněmi je stejné a všechny zbraně zhruba stejně silné. Na rozdíl od MB Warband zde už nepoznáme rozdíl mezi mečem za pět korun, který se tisíc let válel na dně mořském, a mezi prvotřídním mečem za 15000. Je to vlastně jedno, takže inklinujete k užívání levných zbraní a ty drahé jsou spíše statkem směny a obchodu, než že by se jimi bojovalo. Skvělý je pocit ze zbraní tětivových a vrhacích. Takový vrhací souboj na deset metrů vzdálenosti, to je tedy paráda. Opět však nepoznáte rozdíl mezi dobrým a špatným oštěpem a hlavně všechny balistické křivky rychle klesají k zemi, stejně jako u šípů. Takže střílení lukem pod úhlem 45° do stovek metrů dálky už bohužel dělat nelze. Na použití luku a šípu v bitvě máte vždy vzdálenost tak do 40, max. 60 metrů, dál to prostě nedoletí. Takže na řinčivý souboj bohužel vždy dojde, protože vaši lučištníci nikdy nestihnou postřílet všechny nepřátele dříve, než se k vám dostanou. Tato největší fajnovost MB Warbandu se zde také bohužel nekoná.

Pochybné veličiny

Hra pouze dělá silný dojem, že se jedná o realistický simulátor středověkých soubojů. To je ale jen první a papírový dojem. Ve skutečnosti jsou souboje jen nepatrně složitější než v MB Warbandu. V podstatě musíte myší naznačit směr krytí štítem, toť vše. Přitom zbraně, zbroj a štíty mají každá vypsáno padesát číselných veličin, které jsou ale jen dekorativním matoucím prvkem.

Kupříkladu: Aby to drželo krok s dnešními komplikovanými simulátory středověkých soubojů (Mordhau, Kingdom Come, ...) je zde zbytečná a pochybná veličina Balance (Handling). Prostě jen proto, aby se hra tvářila více sofistikovaně a kolem švihání mečem se mohla dělat věda přes youtube návody. Poučka je jednoduchá: Čím větší balance, tím větší ve švihu je úhlová výseč maximálního damage. Čili zkrátka čím větší balance, tím po delší dobu bude zbraň v jednom švihu působit poškození. Nějakého přesného míření a vyvažování a učení se soubojů se rozhodně bát nemusíte. Prostě jen mácháte zbraní a ono to nějak působí. Časem si ještě pořídíte drahé zbraně, které švihají co nejrychleji, a tím máte dokonalé souboje zaopatřeny.

Dobové podružnosti

Další kravinkou, která je úplně zbytečná a mohli si ji úplně odpustit, je celé rozhraní na tvorbu erbu. Holt aby si dnešní hračička mohl vyhrát s motivem a barvou svého šlechtického erbu, tak je mu to zde umožněno. Ale vůbec žádný další vliv na hru to nemá.

Pytel přes hlavu a namalovat si naň hezčí ksicht

Ještě detailněji si můžete v úvodu vyhrát při tvorbě zjevu vaší postavy. Také zbytečná parádička. Pamatujete si staré černobílé záběry, kde na sovětských sletech v jednom sálu tleskaly tisíce totalitních kreatur? Ano, tak zde jsou všechny postavy takové venkovské držky doslova rustikálních patvarů. Za celou hru jsem zde neviděl jedinou hezkou ženu ani jediného normálně vypadajícího muže, zkrátka hrůza. Nevím, proč to tvůrci takhle vyhrotili, ale řekl bych, že to asi nebyl vůbec záměr. Jako že by třeba všechny postavy udělaly tak strašnými rypáky preventivně, aby jejich erotický potenciál případně nerozptyloval hráče jinak syrového realistického simulátoru života ve starověku ... Ne, myslím, že s podhodnocením lidské krásy to tvůrci prostě přesrali.

Vzhledem k tomu, že svojí postavě nebudete koukat do obličeje nikdy, je to jedno. Většinu času koukáte na postavu zezadu a oblečenou ve starém hadru. Z postavy uvidíte tak maximálně všivavé háro vašeho hrdiny, takže by bohatě stačilo navolit si jen líbivý účes. Pakliže však máte helmu, neuvidíte už ani to háro, protože hra o starověkém válečnictví v mongolských stepích vás prostě žene k pořízení vojenské přilbice co nejdříve to jen jde.

Důraz na realismus

Bohužel ani pomocí cheatů zde nelze připravit situaci, kdy jedna armáda na bojišti před druhou nějak výrazněji vyniká. U všech soubojů jde jen a jedině o přesilu a nastavení obtížnosti. Že byste si ale vychovávali družinu supervojáků vedených supermanem nebo třeba svatou armádu božích jezdců, na to bohužel zapomeňte. Vždy při velké přesile dostanete na prdel a vždy bude síla jednotek zhruba vyrovnaná. Bohužel. Jako silný jednotlivec nikdy nezachráníte bitvu tím, na co jsme byli ve Warbandu zvyklí, že jako jeden chlap pořežeme stohlavou armádu nepřítele a zásadně tím zvrátíme výsledek bitvy či dokonce války. V MB2 bohužel ne. Tady máte co dělat s deseti chlapy, když jste hodně armorovaní a vylepšení, tak jich zvládnete asi dvacet možná i třicet. Bohužel.

Atmosféra lučištníků je ale božská. Vidíte v dálce se rýsující obrysy přibližujícího se vojska a vaši lučištníci v řadě začínají pálit. Pozorujete lesy šípů svištící vzduchem k nepříteli. Vidíte jak dav nepřátel řídne a k vám jich doběhne jen pár. To je úžasné. Když se na vás však sjedou cíleně armády čtyřech organizovaných lordů, tak vám sebelepší lučištníci nepomohou.

Také kavalerie je na prd. Je strašně silná jako prvek v armádách počítače, kdy máte problém se do nich vůbec strefit, zatímco oni vás povalí pokaždé. Když jste však v sedle sám, vaše jízda je z bojového hlediska nepoužitelná. Tady se jim to tedy silně nepovedlo.

Vizuální pomůcky v hraní

Lordové, kteří mají kromě šelestu ještě něco jiného na srdci, jsou hned na mapě označeni jasným vykřičníkem, takže se nemusíte jak trouba vyptávat každého kolemjdoucího, jestli pro vás nemá quest. Stejně tak na hlavní obrazovce každé vesnice vidíte výčet význačných vesničanů a také hned víte, zda pro vás nemají quest. Pokud máte zájem, tak si s ním osobně promluvíte a zjistíte přesně, o co mu vlastně jde. Skvělé.

Na mapě se pohybujícím lordům můžete dělat diplomatické nabídky a smlouvat nejen o zboží a peníze. Diplomacie s jakoukoli NPC postavou se detailem podobá kolové strategii. Zahrnout do nabídky můžete opravdu vše - peníze, předměty, suroviny, služby a dokonce i svoje druhy můžete na pár týdnů někomu za peníze propůjčit.

Městský a bojový oblek

Je tu nejedna divná novota, jako třeba civilní oblek, který přináší samé starosti a žádný užitek. Musíte se navíc starat o další inventář civilní, podle něhož jste ustrojeni na civilních misích ve městech. Tedy například s hordou naštvaných lichvářů bojujete pouze v látkovém úboru a maximálně dýkou nebo vrhacími noži. Postupem času a pomocí upgradů dovedností si pak civilní zbraň postupně vylepšujete.