Crysis Warhead - já nevím, ale připadám si jako zamlada!
Pohled do mládí
Takovou džungelní řežbu jsme si ve virtuálu přáli už od od shlédnutí filmu Predátor 1. Částečně nám ji už v 2001 splnil Codename Outbreak, tehdy ukrajinští tvůrci jako jediní pochopili, o čem taková hra má být, tedy maximálně syrové prostředí, ačkní styl, taktická až sólistická bitva z vlastního pohledu. Poté tu byl ještě lepší a v mnoha smyslech dodnes nepřekonaný Boiling Point: Road to Hell z 2005. Neskutečně atraktivní řežba z jihoamerické džungle, ovšem možnosti tehdejšího hardwaru už poprvé dovolovaly celistvou herní mapu a přitom svižný pohyb mezi waypointy. Far Cry si od té doby začalo hrát víc na příběh než čistou řežbu. A prakticky jakýkoli postup ve hře byl uzamčený plněním misí, což není férový přístup k hráči. Češi to se svým Flash Pointem dokonale pochopili, ale byli příliš brzo přicházející, a tak jejich hra v možnostech tehdejšího hardwaru vypadala doslova vyblitě a předběhli dobu o deset let. Češi dále se svojí ARMOU 1, 2, 3 na to šli příliš zeširoka s moc komplexní simulací a realismem. Takže teprve Crysis a Warhead přišel s taktickou řežbou v džungli, kde se střelbou láme prales a kde můžeme pilovat svoje schopnosti co by superrychlí, částečně opticky kamuflovaní vraždící šílenci, tedy přesně to, co si všichni přejeme odjakživa a tvůrci her buď na to neměli ještě v té době hardware, nebo jim tato jednoduchá koncepce spíše ucházela a snažili se nám vnucovat kdejaké dějové zápletky a kravinky. Crysis Warhead je konečně v roce 2008 hrou, na kterou jsme jako vražední maniaci čekali.
Grafika a celkové podání hry mi ze všech her nejvíce připomíná stařičký klenot Far Cry 1. Na rozdíl od něj však nejste omezeni lokacemi. Je to pouze ostrov, mise a vy. Jak si ji splníte, je už zcela na vás.
Řízná tribální hudba ve stylu Soldier of fortune podbarvuje už tak dost říznou akci. Ono je to vlastně SOF! Takový o pár let mladší SOF v džungli.
Žádné rozpakování s ničím. Dojdou vám náboje? Zahodíte zbraň a vezmete nepřátelskou. Seberete omylem zbraň, kterou už máte? Nevadí, od nyní v rukách třímáte obě. A sice bez přesného zaměřování, ale zase je to dvakrát větší smažba.
Hra vás do ničeho nenutí. Můžete se kradmě plížit a likvidovat vojáky potichu zblízka, můžete naopak takticky pobíhat a krýt se v terénu a měnit často pozici, či dokonce můžete jako ďas obří rychlostí přiskakovat k vojákům zcela nepokrytě a zpražit je dvěma samopaly rovnou do ksichtu. Je to úžasné.
Svým způsobem originální a přehledný je mód pohledu na vlastní zbraň, kdy si ji můžete modifikovat co do zaměřovačů, tlumičů, svítilny atd.
Potoky zurčí, granáty vybuchují, stromy se lámou, větve se kosí, kulky sviští a rákosové domečky se rozsejpají jako domečky z karet. Zkrátka božské dílo.
Je tu mírně naznačeno i více módů střeliva, kde zajímavostí je brokovnice, která umožňuje volbu mezi dvěma silami rozptylu. Neustále máte přehled o tom, jakého střeliva do jakých pušek máte dost nebo málo.
Centrála vám na vysílače ohlašuje přibližující se nepřátelské svazy, takže máte neustálé situační povědomí a interaktivní mapu.
Operace v granátometných vozidlech se nedá nazvat jinak než heavy assault. Rákosové rozhledny se kácejí, auta a zásoby explodují, vojáci lítají do vzduchu. Ovšem nic pasivního jako v Call of Duty, můžete kdykoli vozidlo opustit, přehodnotit situaci na bojišti a rozhodnout se jestli by náhodou nebylo lepší opustit vozidlo a stát se součástí džungle a kosit je po jednom v tichosti.
Vysílačka vás neustále dostává do povědomí na bojišti, za nějaký husarský a opravdu povedený kousek se vaši nadřízení od srdce smějí, jak se vám třeba podařilo vyhodit do luftu nepřátelskou základnu nebo je pořádně oflambovat.