Conan Exiles - S civilizací se vůbec nepočítá

Krajina zatím nejlepší

Nejdříve tu dobrou stránku: Je to úchvatné podání přírody na velké mapě. Mapa světa je obří, velmi členitá a neopakující se. Ačkoli jde o vlastně multiplayerovou hru, podání herního světa je jako např. v čistě singleplayerovém Gothicu. To je skvělé. Příroda zahrnuje dechberoucí scenérie všech možných přírodních prostředí. Máme tu dokonalou poušť, jejíž podání je nejkouzelnější s jakým jsem se vůbec kdy setkal. Poušť je ve své mrtvosti a syrovosti prostě jak živá! Máme tu tropickým pralesem zarostlá dávná města jako v Barmě, máme tu savanu s nosorožci a slony, máme tu severskou přírodu, ledové pustiny a také temnou sopečnou krajinu s potoky lávy. Vše je graficky vyvedeno a vymodelováno neskutečně detailně. Přitom vše je rozložité a členité zároveň s výškově odstupňovaným skalním terénem v několika podlažích.

Náhorní plošiny

Hra silně cílí na zdolávání výšek. Hrdina může lézt po úplně svislé skále jako gekon. Tím se dostaneme na náhorní plošiny zcela odloučené a odhalíme jejich uzavřená tajemství. Z velké dálky si vytipujeme pohledem dostatečně z boku, na které skalní plošině by mohlo něco být, pak k ní doběhneme a prostě na ni odkudkoli vylezeme. Něco takového dosud nepamatuji. Na druhou stranu, problém není vylézt prakticky kamkoli. Skutečným problémem je slézt ve zdraví dolů. Hra očividně počítá se sebevraždou skokem a respawnem na rozbalené karimatce někde opodál.

Bohužel popisem přírody ty pozitivní stránky končí. Jinak je ze všeho znát, že hra je pouze kulisou multiplayeru a pro single hráče nemá kromě objevení celé mapy vůbec co nabídnout.

Vesnice nejsou civilizované

Přicházíte sice tu a tam k malým táborům, k výspám civilizace, ovšem všichni jejich obyvatelé jsou k vám nepřátelští a interagovat se s nimi nedá jinak než mečem. Hra je tudíž stejně tak pustá, v jaké dokonalosti svoje pustiny zobrazuje. Neexistují zde žádné dialogy, zadávání questů, nakupování, staré a nalezené věci nelze nikomu prodávat, každá výspa civilizace je buď liduprázdná nebo se na vás její obyvatelé nenapravitelně vrhají se zbraní v ruce. Objevování nových míst v té rozlehlé mapě světa tak postrádá smysl, protože tam nenajdete nic jiného než další nestvůry a nic pozitivního.

Stavění pevností

V singleplayeru to sice postrádá smysl, ale v multiplayeru se dá vyřádit na vlastnoručním stavění baráků a potom celých vrstvených pevností. Vlastnoručně si nakácíte dříví, naštípáte kámen, připravíte liány, nahrabete hlínu a můžete stavět kus po kuse. Bohužel daných surovin jsou na malý barák potřeba stovky, a každá surovina se musí dočasně uložit do truhel a zpracovat na k tomu určeném pracovním stole. Takže za prvé se ulítáte k smrti, protože užitná nosnost vaší postavy co se kamení a dřeva týče není o moc lepší než ve skutečnosti. Za druhé i na pitomé truhly spotřebujete stovky jednotek surovin, stejně tak na pracovní stoly. A teď máte stoly na broušení, kování, tavení, kuchyni, výrobnu okrasných předmětů, kovárnu zvlášť na armor, zvlášť na zbraně a další a další. V multiplayeru to vede k dělbě práce, kdy jedni sklízejí a těží, jiní opracovávají, jiní staví a další se kochají jejich architektonickou dovedností. V singleplayeru nemá smysl zhotovit nic než karimatku z lián, dílnu na zbraně a truhlu. Průser je, že tu není žádný fasttravel, že v celé té obří mapě se postava respawnuje jen na dvou místech a že každý kousek surovin musíte do místa dotahat ručně přes hory doly.