Djatlovův incident: Hrůza na Sibiři to jistě byla, ale víc bych to nepřeháněl
Zásah neznámé přírodní síly byla oficiální příčina smrti ve vyšetřovací zprávě sovětské KGB roku 1959. Tato zpráva ve své tendenčně upravené a značně cenzurované podobě je však jediným zdrojem informací a to ještě 55 let po tragédii. Ostatní pozdější zdroje třetích stran jsou pouze dohady. Tyto okolnosti jsou vodou na mlýn záhadomilců.
Lidé umírají a mizí běžně a nikoho to zvlášť nezajímá
Lidé všech kontinentů mizí v bohapustých syrových krajinách na různých místech světa a nikdo je kromě pár příbuzných ani slůvkem nevzpomene. Ovšem kolem tohoto případu se rozvinula velká popkultura s mnoha teoriemi snažícími se vysvětlit záhadný způsob úmrtí všech devíti členů sovětské výpravy. Mnohé z nich jsou opravdu fantaskní a často ignorují či zkreslují očividné důkazy, což mne vyprovokovalo k napsání toho článku.Když jsem poprvé v dubnu 2013 narazil v magazínu Xman pod názvem Hrůza na Sibiři na tento strhující popis události, při pohledu na fotografie z místa tragédie a po přečtení základních několika bodů vyšetřovatelů, jsem si ihned udělal o magickém případu svůj obrázek, který se k mému velkému překvapení nezměnil ani po dlouhém studování snad všech dlouhých popisů a diskuzí k události, které jsou na internetu dostupné. Naopak moje triviální nespekulativní vysvětlení případu se i po nabalování detailnějších poznatků stále utvrzovalo.
Úryvek ze sovětské vyšetřovací zprávy
… Tři turisté (Dyatlov, Slobodin, Kolmogorova) se rozhodli vrátit do stanu, ale padli únavou a prochlazením. Ostatní čtyři sebrali oblečení svým mrtvým přátelům a o něco později a o kus dál se rovněž setkali se svým koncem. Žebra těchto ostatních byla polámána, lebka jednoho muže proražená, oči odejmuty z několika těl. Mrtvole jedné z žen chyběl jazyk. Pátrací výprava našla stan výpravy rozřezán zevnitř a plný zásob s jídlem, teplým oblečením a jinou výbavou, která mohla skupině mladých lidí zachránit život. To dělá z tragédie Djatlovovy výpravy záhadu…
Líčení novinářů
Výprava studentů Uralského polytechnického institutu a vesměs zdatných sportovců započala v lednu roku 1959 ve Sverdlovské oblasti. Výprava si vzala za cíl slézt svahy hory Otorten. Jejich 350km dlouhá cesta měla dle některých zdrojů sloužit jako předpříprava cesty na severní pól k výročí slavné události 21. sjezdu komunistické strany Sovětského svazu. Koncem února výprava přestala komunikovat a zpět se nevracela, proto byla o 14 dní později vyslána výprava záchranná. Tato skupina dobrovolníků postupovala v trase původní výpravy a na jejím konci našla pět z původních devíti členů výpravy ležet mrtvé ve sněhu a ve zbědovaném stavu.
Stručný výčet členů výpravy:
Igor Dyatlov – vůdce výpravy, student radiotechniky, sportovec
Zinaida Kolmogorovová – studentka radiotechniky, zkušená horolezkyně
Lyudmila Dubininová – studenta ekonomie na polytechnice, aktivní turistka
Alexander Kolevatov – student fyziky, průkopník jaderného průmyslu
Rustem Slobodin – vytrvalostní sportovec a horolezec
Yuri Krivonischenko – pracovník jaderné elektrárny, bylo to právě jeho oblečení, které vykazovalo zvýšenou radiaci a vneslo další zbytečné spekulace do příběhu
Yuri Doroshenko – student radiotechniky
Nicolai Thibeaux-Brignolle – technik a Francouz
Semen "Alexander" Zolotarev – nejstarší člen výpravy, kozák obdařený mimořádnou schopností přežít, učitel na leningradské vojenské technice, horský průvodce v Altaji
Yuri Yudin – student na uralské polytechnice, jediný člen výpravy, který ji pro nemoc předčasně ukončil a tudíž zůstal naživu
Deník ukazuje rozpustilost studentů
Deník výpravy byl nalezen ve stanu, podle zdroje Ermak Travel je v nezměněném znění, pouze přeložen do angličtiny. Pro zájemce jsou zde ke stažení i naskenované původní stránky v ruštině. Já jej zde pro značnou popisnost detailů neuvádím, zmíním pouze nejdůležitější body, které mne zaujaly:
Dobrodruhové popisují jak do oblasti dorazili vlakem, jak je vesničané štědře přijali, jak dávali přednášku dětem ve škole a jak je napomínal četník za zpěv na nádraží a za ukradení peněženky místnímu opilci.
Dále kdo s kým spal v hotelu v posteli, jak si ráno bez dříví na zátop vařili čaj. Teď to tam popisují do nejvyšších podrobností, no zkrátka barevné tlachání rozpustilých studentů.
Cimrman: tlachání upovídaného starce
27. Ledna píší, jak děvčata pomáhala místnímu sedlákovi vykládat vůz se senem, zatímco chlapci pěli vězeňské písně. Po osmi kilometrech cesty si zakoupili teplý chléb. Jurij Judin ochořel po sběru místních nerostů a chce se vrátit. Po setmění jsme zpívali písně a vyprávěli si vtipy u táborového ohně. V podobném duchu to jde dál, až ke konci jim postupně zamrzá písnička.
Doplňující fotografie výpravy překypují dobrou náladou a připraveností na drsné životní podmínky.