Upírství (2); dodatek

Hnutí upírů

Od 90. let dokonce hnutí upírů vystoupilo z ilegality a už se večer neschází pouze v k tomu vyhrazených klubech. Říkají si žijící upíři, jako např. Michelle Belanger a domnívají se, že jejich dřívější utajování je pro jejich společenství škodlivé. Mají dokonce tu drzost cítit se uraženi těmi několika nemálo zmedializovanými případy, kdy živý upír vraždil. Zfetovaný pseudoupír Rod Farrel umlátil pohrabáčem a vysál rodiče svojí přítelkyně, další znásilnil a pohřbil na chatě novinářku dělající s ním interview, na Floridě kdosi spoutal stopařku, odsával její krev do kelímku a pil ji. Další a další případy vrahů jako Trentona Chase, Petera Kurtena, George Haye, jsou dobře zdokumentovány. Jen v dokumentech o amerických sériových vrazích co najdeme upírů a kanibalů. Dojem, že v USA jsou tyto jevy četnější než jinde, je skutečně jen zdáním. V Evropě se to zatím tolik nemedializovalo, ale dokumentární seriály deviantní vrahy vyzdvihující se už pomalu začínají točit i o Evropských vrazích.

Belanger dále vypovídá, že se subkultura bála otevřeně hovořit o tom, čím je. Také náhled médií i veřejnosti byl prý značně negativní, čemuž se nediví a tak se odpadlická subkultura hnutí živých upírů stáhla do undergroundu. Dnes však vylézá z úkrytu podobně jako zatím neškodní homosexuálové a jiné sociální menšiny, takže kdo ví, čeho se od nich v budoucnu nadějeme. Zdá se mi, že se současným vývojem v ČR, bude homosexuální invalidní cikán s maturitou mít taková privilegia, že na něj budeme všichni krátcí.

Poněkud svazující upírský kodex

Belanger dokonce napsala text upírského morálního kodexu zvaného Černý závoj, a snad se jí i podařilo prosadit, aby se ho mladí moderní upíři učili, jako muslimové korán. Jsou zde přikázání, co se dělat smí a co nikoli. Jsou zde dotčena sporná témata jako např. zatahování dětí k vampirismu, výzva ke zdvořilosti ke starším vampýrům. Vampýři také nesmějí čerpat životní energii od lidí bez jejich výslovného souhlasu. Pití krve je zde zmíněno jako metafora, ale jinak je tabuizováno a oficiálně zakázáno (Dokonce! Lišácky to obešli.).

Takže shrňme si to: nejsou ani nemrtví ani oficiálně nemohou pít krev. Říkají si upíři, ale základní dva znaky nesplňují. Nemrtvost prostě nelze nijak uskutečnit a pít krev lidí legálně nemohou. Takže čím vlastně jsou? Hnutím zfetovaných gotických mladistvých se zálibou v teatrálnosti, jimž zůstává už jen jejich maškaráda, aby se pomocí ní vyjadřovali, podobně jako motorkáři vousy, basisti tetováním (lidé co seděli v base nebo v ní sedět teprve budou), skejťáci trenclemi či rastafariáni vlněnými kulichy s kokrhelem z dredů. Na tomto příkladu krásně vidíme, jak přehnaná demokracie je vlastně anarchií.

Vábení okultních zločinů

Lake County, FLorida, rodiče středoškolačky byli ubiti k smrti jejími kamarády prohlašujícími se za upíry. V německu partnerský pár ubodal známého 66 ranami, pil jeho krev a té noci spal v rakvi. "Tito mladiství poděšení puberťáci chodí mezi námi za denního světla, nebojí se ani svatého kříže ani je nezastrašíte kůlem." Detektiv Dom Reimer z Virginia Beach sleduje okultní zločiny 15 let. Dostal za mříže např. Johna Christophera Bushe, který sváděl a pak se pokoušel uplatnit upírské praktiky na 50 mladistvých dívkách mezi 12-17 lety. Nakonec to skončilo jednou vraždou a nyní si odpykává třicetiletý trest. Reimer jako novodobý bijec upírů (policista dopadající upírské vrahy) se musí vzdělávat o satanismu a okultismu, aby věděl, co přesně má poutat jeho pozornost na takto podezřelých místech činu.

Nejznámějším případem byl teenagerský vrah Rod Farrel, typický uhrovatý mladík, který dokázal přesvědčit komunitu teenagerských vyděděnců, že je 500 let starým upírem schopným cestovat v čase a imunním vůči dopadení. Autorka knihy o případu Roda Farrela, The Embrace, Aphrodite Jones ho charakterizovala takto: Zjistil, že jako upír si kolem sebe dokáže vytvořit docela slušnou partu a pod svými křídly jim dokonce i může pít krev. Stejně tak dával pít svoji krev svým stoupencům. Přivedl ve městě Murray skupinu teenagerů od hraní si na upíry ke skutečnému pití krve. Pro rozháraného puberťáka to ale nakonec bylo málo, až jednoho dne umlátil pohrabáčem manželský pár rodičů svojí přítelkyně. Chtěl totiž získat moc a věděl, že jak stárnou, postupně už svému kultu neprokáže svoji moc tím, že si nabílí ksicht a nasadí umělé tesáky. Katherine Ramsland však připomíná, že Farrel nebyl skutečným upírským vrahem, neboť jeho touha zabít nebyla motivována touhou po krvi. Farrel původně dostal trest smrti, ale jelikož mu bylo v době činu 16 let, byl mu trest změněn na doživotí. Teď už jde jen o to, co je horší, jestli tenkrát Farrel neměl radši s vraždou ještě počkat pár let do plnoletosti, v ideálním případě samozřejmě nevraždit vůbec. Ale zase co s životem jako stárnoucí upírský trouba, kterému už dochází dech. Nebylo by snad rovnou lepší si to celé odsedět v kriminále? Takové rozhodnutí snad Farrel před vraždou jistě udělal.

Moderní děti noci, vábení upírů

Nevím, jak jinde, ale podle TV dokumentů se v amerických městech mladým stoupencům upírské subkultury daří lépe než jinde. Mladým se líbí koktejl netradiční spirituality, sexu a maškarády. Přidejme případně drogy, deathmetal a upírské tanečnice a máme lákadlo jak vyšité.

Bývalý zubní technik, nyní upírský otec kultu, otec Sebastian zjistil, že prodávání umělých tesáků v rockových klubech mu skýtá potěšení. Spojuje moderní upírství spíše s módou než s predátorstvím.

K. Ramsland zde připomíná, že typickému člověku zainteresovanému do upírské subkultury je 16 až 30 let. Mají pocit, že se neztotožňují s hlavním kulturním proudem, tedy jde o novodobou formu rebelství. Vidí upíra jako stvoření plné síly a charismatu. Sebastian považuje za idiota každého, kdo dnes prohlašuje, že žije déle nebo se mění v netopýra díky svému upírství. Zřejmě mu ale úplně uniká, že tak působí sám na první pohled. (Proměna v netopýra je mimochodem také hollywoodský výmysl, protože upíři historie bývali spojováni pouze s vlky či hmyzem - pozn. red.).

Sebastian tvrdí, že zde vzniká nové hnutí sanguinariánů (z lat. sanguis = krev), tedy lidí, kteří přímo hovoří o energetické výměně pitím cizí krve a také to dělají, jak často jenom mohou. Je to silně sexualizované. Pro upíry bez partnerů už se dokonce zformovali dárci krve zvaní černé labutě, ochotni darovat krev kolemjdoucím upírům. Když však upír o svého nebo všechny dárce přijde, má dost velký problém. Musí rychle najít někoho jiného, než začne chřadnout, v horším případě se orientovat na úplně něco jiného a upírský kult opustit. Sebastian který hnutí sanguinariánů založil, si uvědomuje riziko přenosu HIV a žloutenky a tak to sám nedělá. Ramsland připomíná, že takto postižení mladí chtějí vytěžit ze života maximum a mají pocit, že zrovna pití krve jim v tom pomáhá. Skoro to vypadá, že když založím hnutí pití moči a vhodně to prezentuji v New Yorském rockovém klubu, jednou mi za to možná ještě budou platit. Chudák detektiv Reimer se na to dívá úplně smutně a ani se mu nedivím. Zřejmě o tom ví daleko více, než jen do očí bijící fakt, že přiblblá mládež nosí po tmě v nočních klubech ztmavující brýle. Ramsland připomíná, že díky online komunikaci je dnes najdete všude po světě. Dle jejích slov nejen v USA, ale také Kanadě a Mexiku, prostě všude. Ještě v Japonsku také, v Evropě i v Africe.

Pan Whitewolf, autor tradice populárních upírských video, karetních, stolních a společenských her, už se dostává do hledáčku médií více, než by se mu líbilo. Hájí se tím, že to, co produkuje, se nijak neliší od Hvězdných Válek a Star Treku. Rád bych mu ale připomněl, že fantazie, pro které jeho hry vytvářejí potenciál, jdou mnohem dále, než ke spaní v rakvi, nejedení česneku a vyhýbání se krucifixům. Policisté mu opáčí, že létání mládeže vesmírnou lodí po vzoru Star Treku zatím není trestné.