The Reality of ESP - Russell Targ a jeho poznatky z výzkumu parapsychologického vidění na dálku

Problém těla a mysli (Mind body controversy)

Ve snaze přijít na kloub ESP jevům RT přirovnává myšlenku k radiovému vysílání a mozek či vědomí jednotlivce poté za přijímač (rádio). Uvádí příklady jaké kdysi v CIA testoval, např.: Budu sedět v Kalifornii a několik dní si usilovně představovat něco neobvyklého, tedy černou zmrzlinu z uhelného prachu (např.). Součástí pracovní skupiny bude mimosmyslově obdařený pokusný subjekt na druhé straně USA v New Yorku. A kontrolní skupina se ho ptá: Co ti právě přichází na mysl? RT sice mlží a nikdy jasně netvrdí přesná čísla o úspěšnosti výsledků, ale ilustruje tím pokusy na mentální telepatii, které za studené války probíhaly. Nějaké pozitivní výsledky údajně měly a rozhodně dle RT stojí za další zkoumání. Tvrdí dále, že v tajných výzkumech se došlo k tomu, že myšlenky jednoho člověka mohou způsobovat či ovlivňovat myšlenky druhého a to i na vzdálených místech, jako třeba na druhém konci planety. Sovětský výzkum tomu krásně říkal sugesce na dálku. RT také tvrdí, že lze na dálku ovlivňovat tělesné pochody jednotlivců, jako třeba srdeční tep či vodivost kůže, což jsou zpravidla stresové odpovědi organismu na vlastní myšlenku. Zde přirovnává cestující mysl k volání mobilním telefonem. Sám dodává že je jedno, jestli se signál šíří hmotou nebo nikoli.

Způsob práce

O svém zapojení do výzkumu dálkového nazírání říká, že strávil desítky let klidným seděním v potemnělých komnatách CIA a spolu s nadanými subjekty se snažil na dálku lokalizovat a popsat ruské a čínské vojenské základny, odpalovací stanoviště jaderných zbraní, pátral po obětech únosů a po nezvěstných, nacházel zřícená letadla či předvídal testy jaderných zbraní. V podstatě práce, jakou dělají policejní senzibilové, ale na U.S. vládní úrovni. Z pořadů o senzibilech je rovněž známo, že občas dokáží lokalizovat oběť vraždy s přesností, jakou mohl znát jedině vrah a sami se tím dostanou do podezření. Ovšem také, že chrlí kaskádu zavádějících údajů, takže ve finále je taková pomoc mizivá a policie se k ní obrací pouze, když si neví rady jinak. Nicméně obrací.

RT dále pojednává, že polovinu času strávili tréninkem, kdy jeden ze skupiny v Kalifornii odjel každý den na neznámé místo někde poblíž, a oni ho zkoušeli lokalizovat sedíce v psychotronické laboratoři. Byla měřena přesnost a spolehlivost uváděných popisů dálkového pátrání. Zjišťovaly se souvislosti se vzdáleností kontrolního subjektu, dále zda subjekt ví, že je psychicky pozorován, a další a další metriky přesně tak, jak by to dělal vědec systematickým oddělováním zrna od plev. Byl zde pouze onen rozdíl, že vědci sami naprosto netušili, jak zkoumaný jev funguje. Pouze věděli, že procentuálně vykazuje o něco málo lepší výsledky než přirozená nahodilost u dvojitě slepých pokusů. Vědělo se tedy, že to funguje, ale nejspíš dodnes nikdo přesně neví jak. Zde RT uvádí také jiná zvučná jména mimosmyslově nejnadanějších lidí, které měl tu čest zkoumat: Znáte je z televizních (pseudo)dokumentů: Ingo Swann, Pat Price, Harold Puthoff a Joseph McMoneagle.

Nezávislost na kauzalitě i prostoru

RT se sám podivuje nad tím, že popis a zakreslení míst, která nebyla přímo vybrána za cíl, ale byla vybrána až za několik hodin, šla popsat stejně tak jednoduše jako cílová místa aktuální, avšak s několikahodinovým předstihem. Stejně tak připomíná, že vzdálenost nehraje roli. Je stejně lehké v mysli popsat něco tisíce mil daleko, jako něco, co je za rohem baráku. Označuje psychické schopnosti popisu jako nelokální, protože závislost na vzdálenosti neexistuje.

Zmiňuje však také dnes tolik opěvovanou nezávislost na čase, kdy z pohledu vědomí čas neexistuje a nadaný člověk může nahlížet do všech okamžiků minulých i budoucích. Uvádí, že je tato skutečnost již dávno známa budhistům jako sebeosvobození skrz vnímání obnaženou pozorností. Jako příklad uvádí učení budhisty osmého století (jméno jsem nepochytil). Dovolím si však poznamenat, že s tou nezávislostí na čase a prostoru to skoro vypadá na ustanovení vědomí jako pátého rozměru. Jako by subjekty z pátého rozměru nahlížely na události v prvních čtyřech rozměrech obsažené, aniž by jim vadilo jejich značné rozpětí.

Příliš nerozvádí použití mimosmyslového vnímání v dennodenním použití, jako třeba při hledání ztracených klíčů, hledání kam zaparkoval auto nebo při předvídání trendů na burze, se kterými však prý při pokusech měli pozitivní výsledky a dokonce zbohatli. Ano, vlastně bych se o tom, být na jeho místě, také raději nešířil.

Upozorňuje na změnu paradigmatu

RT uvádí klíčový směr, kterým by se podle něj měli ubírat vědci ve snaze přijít tomu v budoucnu na kloub. A sice jít na to úplně jinou cestou. Nesnažit se pochopit, zda myšlenka je nebo není hmotou v jakkoli zvláštní formě. Varuje před pradávným sporem fundamentálních materialistů a fundamentálních spiritualistů, že o tomhle to vůbec není a tudy cesta nevede. Že mezi nimi konflikt neexistuje. Bohužel právě toto nejzajímavější dále nerozvádí, protože buď neví, nebo si nechává pro čtenáře svých knih.

Oficiální ztráta zájmu

Vtipně dodává, že nejvíce paranormální je sama skutečnost, že celé dekády toto U.S. vláda tajně financovala 20 miliony dolarů. Existují z toho celé knihovny zpráv a protokolů, ale přesto se zřejmě nepřišlo na to, jak tyto schopnosti ovládnout a cíleně využívat. Postupně o ně vlády světa ztrácí zájem neboť se zdá, že je lze používat jen k nezištným účelům a nikdy ne na povel.

RT dále shrnuje: Po 40 let výzkumu ESP produkovalo mnohem víc výsledků než věda potřebovala. Důležité ale je, že počet pozitivních výsledků byl prokazatelně vyšší, než by udávala pravděpodobnost těch náhodně pozitivních. Proto prý nemá smysl ESP popírat.

Výsledky je těžké přijmout

Já ovšem dodávám, že je těžké ESP také přijmout a to právě proto, že trpí faktem, že se na jeho výzkumu pracovalo v utajení a zvěsti o něm jsou najednou vychrleny v okamžiku posledních roků a to vždy neznámými jednotlivci nikoli z vlád ani známými vědci. Takže při troše přemrštěného skepticismu bychom si také mohli zcela oprávněně říci, že si to RT a jemu podobní celé vymysleli, aby v důchodu mohli jezdit po přednáškových turné.