Učení se jazyku v cizím prostředí rozfázováno

Zde máte popořadě rozepsané fáze, v jakých probíhalo moje zdokonalování se v němčině. Je nutno dodat, že jde o zdokonalování se metodou hozením do vody. Tři roky v cizí zemi, kdy češtinu slyšíte jedině od rodičů večer doma. Tři roky dennodenního života v německojazyčné třídě na gymnáziu v Rakousku a to 6 dní v týdnu (ve Voralrbergu se tehdy chodilo do školy i v sobotu) průměrně 5 až 6 hodin denně. Daný čas představuje konec doby do toho kterého bodu. Pokud by to bylo v německy mluvící škole v českém prostředí, nebylo by to zdaleka tak drsné ani účinné. Přihoršeno ještě tím, že jsme bydleli ve Švýcarsku a já denně přes Lichtenštejnsko dojížděl do Rakouska do školy. Tato celá oblast mluví příšernými nářečími, kde se často i Němec chytá až po čtvrt roce. Proto právě ten gympl v Rakousku, poněvadž tam, na rozdíl od Švýcarska, musí učitelé při hodinách povinně mluvit spisovnou němčinou. O přestávkách, na ulicích, v obchodech i všude jinde je to však jazykově pravá džungle.

První den

Když jsem jim poprvé vstoupil do třídy byla to opravdu síla okamžiku. Celý první den je jeden velký šok, kdy pomalu ani nevíte, jak se jmenujete.

První týden

Pořád šok, zmítáte se v pocitech neutěšené zoufalosti a beznaděje a říkáte si: No nemám se na to vysrat? Tady stejně nikdy nebudu rovnocenný člověk. Každý den je nechutný dobrodružství.

Zachraňuje mě angličtina, kterou jsem se v Čechách učil znatelně déle než němčinu a jelikož Rakušáci jsou na svoji výbornou plošnou znalost angličtiny dost pyšní, v nejvíce nouzových chvílích si dopomáhám angličtinou. Zatím se němčina ještě nezažrala tak hluboko, takže přepínat do angličtiny se mi daří stále ještě bez problémů.

Prvních čtrnáct dní

Furt to samé. Akorát jste si už zvykli na nové prostředí, lidi, město. Mluvíte jako indián (jen infinitivama a úplně špatnejma pádama), navíc ještě nesouvisle a trhaně. Netrénovaný mozek naprosto nestíhá přemýšlet nad mluvnickými pravidly (český slovosled, nesprávné skloňování, české rody podstatných jmen atd.). Nehledě na to, že ani mluvit nemůžete, protože vaše slovní zásoba je prakticky zanedbatelná. Slyšeli jste již pár užitečných slovíček a frází.

Rozumíte téměř úplné nic (10 - 20%). Jejich rozhovor je pro vás běžící pás zvuků a hlasů mezi nimiž občas rozeznáte známé slovo. Pouze víte o čem je řeč, někdy ani to ne.

Zde se právě projevuje tragická česká školní výuka jazyků. Ačkoli jsem v českých školách míval vždy z jazyků na vysvědčení jedničky a němčinu jsem se vedle angličtiny učil už od základky, tady teprve člověk pozná realitu té hrůzy. Nerozumíme, protože známe pouze výslovnost české učitelky, máme pouze školní slovní zásobu pro běžný život nepoužitelnou a veškerý výsledek výuky v Čechách je tůrování gramatiky, nad kterou v reálu stejně nemáte čas vůbec přemýšlet. Takže jak by řekl Zdeněk Izer: "Česká výuka jazyků - naprostej aušus."

První měsíc

Připadáte si pořád jako idiot, mluvíte pořád jako po mrtvici, nestíháte přemýšlet nad skloňováním nebo předložkami, časování jde už samozřejmě. Vše co chcete říct, si ale musíte předem v duchu připravit, jinak se do toho zamotáte a šíleně rozmektáte. Pořádek slov ve větě je vám úplně ukradený.

Stále to z vás leze jak z chlupatý deky a ještě hodně dlouho bude.
Jste rádi, když delší dobu rozumíte alespoň 30%, občas krátkodobě i víc.
Probíhá fáze rozsáhlého rozšiřování slovní zásoby. Pak teprve přijde gramatika. Mám blok, do kterého si zapíšu každé slovo, kterému nerozumím a myslím si, že je důležité. Doma to překládám a tisknu ve formě tabulek v Excelu, které se neustále učím.

Tři měsíce

Rozdíl už je poznat. Mluvíte podstatně hbitěji a jistěji, ačkoli to z vás pořád leze jak z chlupatý deky. Jste už jakž takž schopni pohotově a smysluplně reagovat na náhlou otázku, i když ne úplně vyčerpávajíc. Ovšem pořád mluvíte bez předchozí přípravy jako vůl.

Učení se gymnaziálním předmětům v němčině dělá veliké problémy pořád.
Rozumíte 40, při troše štěstí i 50%. Ještě pořád, když načnete delší souvětí, radši si to v půlce rozmyslíte a jen beze slova mávnete rukou.
V palici se vám toho honí, ze školy se vracíte s jazykem na vestě a musíte hned po příchodu domů minimálně hodinku spát.
Je to strašně vyčerpávající, protože celou dobu co tam jste, je váš mozek namáhán neustálou snahou dekódovat, co se celý den děje.

Zlom po 4. měsíci

Najednou jako když mávne kouzelným proutkem. Mluvíte rychle a bez přemýšlení a přitom relativně správně oproti začátku. Slovní zásoba už vám stačí k dobrému vyjádření ( i když stále jak magor).
Rozumím! Minimálně 70% a to trvale, bez výkyvů. Už nepřichází dny, kdy byste rozuměli úplné hovno. Stalo se to potom, co jsem měl týdenní přestávku - vánoce v Čechách. Zřejmě se to v té hlavě nějak uleželo.

6. měsíc - Začínáte být zase lidmi.

Už to začíná být pohoda. Základní gramatiku máte v krvi, slovní zásobu dost slušnou, úplně dostačující na běžné dorozumění a občas i nějaké přátelské pokecání a vtípek. Mluvíte normálně rychle, bez přemýšlení. Respektive už máte čas přemýšlet nad stavbou vět, které z vás lezou. Při delším projevu ale na ni stejně serete. Rozumíte fakt už docela i detaily, můžete chodit do kina.

Rozumíte tak 90% s tím, že vám občas ujede nějaký detail, ale nikoli celý smysl. Jste schopni už fakt dobře s kýmkoli pokecat celkem o čemkoli. Učíte se jako v češtině, akorát občas neznáte slovo.

Pořád se učím jako blázen, protože mám novou motivaci. Je to pro vás normální život, už nic neobvyklého ani dobrodružného. Neunavuje vás to. Prostě jako v Čechách.

Kapitoly článku:

⟫ 1: První den |  První týden |  Prvních čtrnáct dní|  První měsíc|  Tři měsíce|  Zlom po 4. měsíci|  6. měsíc - Začínáte být zase lidmi.|  

⇒ 2: Jeden rok|  Rok a půl|  Dva roky|  Odhad|  

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační