Need for Speed: Rivals, aneb teprve co je doma, to se počítá

O dosud nejlepším závodně ničivém simulátoru současnosti, který překonává NFS 3 i NFS Undercover tím, že nejen přináší závodění a policejní stíhání v luxusních autech v zatím nejluxusnější grafice, ale ještě navíc přináší řidičské zbraně, tedy destruktivní prvky Carmageddonu a multiplikátor skóre z hazardních her, což má za výsledek naprosto strhující adrenalinové ježdění s řidičskou kampaní zločince nebo policajta v jednom pojízdném simulátoru / RPGéčku.

Prodej aut nelze

Naproti tomu však nemůžete svá stará ojetá auta prodávat, ani není jejich cena snižována Heat levelem, nemůžete je prostě prodat vůbec! Tím bohužel padá zajetý princip "prodám vytuněné auto minulé a koupí mi to půlku nového." Ano, to zde bohužel vůbec nelze a hráč je nucen na každé nové si našetřit co nejmistrovštějším ježděním ve starém, omšelém, nestačícím.

Policie není bezzubá

Tentokrát má sice svoje policejní nástroje, které nedosahují účinnosti těch závodnických, ale přece jenom nějaké má! Její největší zbraní je však přesila, policejní vysílačka, podpora z helikoptéry a organizovanost. Po delší době utahají a buď zvrakují nebo zabásnou i toho největšího lovce policajtů.

Už se nelze teleportovat k události

Ano, poprvé sice začínáte v tom místě události v herním světě, v jakém si vyberete, ale jenom poprvé. Jakmile už jednou jedete, nemůžete se dokonce ani po splnění úkolu přeteleportovat jinam a tím rázem zmizet všem policajtům. Jedinou možností je dojet buď do bezpečné skrýše nebo v případě policejní kariéry na nejbližší command post. Nevím zda to přisuzovat tvůrčí nedostatečnosti autorů nebo snaze o zesílení realismu, ale dá se to shrnout jednou větou, že ježdění je prostě hlavní náplň hry. Z bodu A do bodu B, tak jak si ho na mapě zvolíte, prostě musíte dojet.

Skvělá interaktivní navigace

Jednoznačná pochvala rozhodně patří vizuálním pomůckám nejen na mapě a displejích ale také přímo v herním světě. Objeví se vždy jenom, když jsou potřeba, jinak neruší. Například při třísetkilometrové rychlosti se vám šipkami vysvítí pouze ta odbočka ze čtyř, kterou nejrychleji dojedete k vámi vytyčenému cíli. A změní se celá barva vozovky v celé šíři pruhu tak, abyste zajet blbě prostě nemohli. Na těchto pár sekund se to rozsvítí a pak zase zmizí a neruší. Při ryze závodních okruhových událostech, vám je dokonce blokována možnost vyjet z okruhu, takže ačkoli někam vedle na křižovatce namíříte předek auta, samo vás to volně vhodí zpět do směru jízdy, jako neviditelné svodidlo uprostřed křižovatky.

Chybějí tomu auta

Co se týče vozového parku, je to zaměřeno silně na evropská auta a silně na luxusní / sportovní. Italských Ferrari, Lamborghini je tu snad padesát modelů, k tomu několik Poršat, doslova pár BMW a Audi, z amerických taky jen pomálu Chevroletů a Dodgů nejstarších krabicových a nejmodernějších žabáckých typů. Úplně chybí auta japonská a vůbec ostatní. Nedali tam dokonce ani Mitsubishi Lancer, čímž diváky úplně nasrali a hra také postrádá jakákoli obyčejná auta z běžného života. Pamatuji ze všech NFS předchozích, jak úžasný pocit zadostiučinění hráč měl, když ve vlastnoručně přetuněném Focusu či Golfu pokořil o úroveň výkonnější Mercedes či Gallardo.

Nejde pauznout!

Pravý průser nastává, když uprostřed dobře rozjetého závodu chcete zmáčknout klávesu Escape, abyste šli překydat kočku nebo došli sami na záchod. Bohužel hra se sice dostane do menu a do mapy, jenže vaše auto frčí dál, než dojede setrvačností a vyseká se v první zatáčce! Událost ve virtuálním světě prostě musíte dojet jako by byl reálný, jinak se setkáte s neúspěchem a to je opravdu velká chyba na kráse PC hry!

Pocit z jízdy – jako byste seděl za volantem

Jízdní model je docela dobře vybalancovaný na něco přesně mezi NFS Shift a civilnějšími simulátory. Trochu je zde znát, že hra mírně "nevrací volant", ale dá se na to v klidu zvyknout. Jízdní rozlišení aut je špičkové. Hráč jasně poznává podobně rozdílné aspekty v řízení různých modelů stejného výrobce. Krásně poznává klasická klišé v řízení evropských a amerických aut, nových versus starých, italských vs. německých, prostě nádhera. U poršete je krásně znát, jak vás chybějící dlouhý zadek nevynáší v zatáčkách, u lehčích jak lépe akcelerují u těžších jak sedí nejen v zatáčkách jako přibitá. V tom všem je navíc poznat, jak jste jedno dané auto právě vylepšili a to nejen na jízdních veličinách ale i na zvuku motoru, zvuku brždění atd. Je to skutečný simulátor reality závodních světů.

Vmáčknutí do sedel

Dokonce je nějak psychovizuálně řešené i ono pověstné vmáčknutí hráče do sedadla. Hra dělá snad podprahovými signály něco, co způsobí, že hráč se podvědomě vmačkává doma do židle podle aktuální akcelerace, snad i dokonalým ozvučením, snad špičkovým fyzikálním modelem, taková je to jízda!

Každá desetina vteřiny je drahá

Na všech počítačově závodních simulátorech se dá řidičům ilustrovat závažnost problému mikrospánku. Zde, ne, že byste spali u klávesnice, ale stačí na zlomek vteřiny pohnout zrakem třeba k displeji zobrazujícímu stav zbraní a už letíte v saltech z útesu do moře.

Dosud nejvíce jsem jako hráč zkejsl u NFS Undercover, ale tohle je mnohem lepší nástupce! Dají se tam dělat virtuózní věci ve virtuózních autech, zkrátka věci, o něž řadový řidič stojí, automobilní nadšenec se poskrovnu snaží splnit v realitě, požitek je stejný ne-li lepší a ještě navíc se přitom nerozplácnete o betonový pilíř! Skvělé, pro mě nejlepší NFS zatím všech dob.