Základní aspekty nemrtvé existence
Důvod vzniku - nehledejme v něm hlubší lidský smysl
Občas narazíte i na zavádějící myšlenku, z koho se nemrtví stávají. V pověstech přibájených až jejich zapisovateli se uvažuje, zda nemrtvý vznikl např. z prokletého člověka, ze sebevraha, zločince, alkoholika, hříšníka, či osoby, která tu za života ještě nedořešila svůj úkol. Tuto úvahu pokládám za zcestnou, protože podstata nemrtvých v romantismu byla prostá: Vstávali z hrobu samovolně aniž věděli jak, aby se sytili krví, masem či životní energií živých nebo aby roznášeli mor či pouze strašili lidi. V mytologii virtuální je vysvětlení také prosté. Nemrtví vznikají tak, že jsou přivedeny k nemrtvé existenci nekromantem (mágem). Ten je reanimuje proto, aby páchali zlo ať už pro zlo samé nebo v armádě nemrtvých takového černokněžníka. Zabývat se tím, z koho nemrtvý vznikne a z koho ne nebo dokonce pro jaký čin, to je velice pošetilé. Otázka viny a trestu člověka dnes již nenáleží ani církvi, tím méně jednotlivcům, kteří se domnívají, že daná osoba spáchala zlo a tedy se za trest stane živým umrlcem. Jak zlo tak dobro jsou velice subjektivní pojmy, nějaký čin je pro jednoho zlem, pro druhého dobrem a dost možná ve skutečnosti oba extrémy vůbec neexistují a jsou pouze pomocným konstruktem lidského mozku k usnadnění chápání reality. Nejbližší je mi vysvětlení z PC her, které jediné má řád: Nemrtvá bytost je vždy zákonně zlá, je protikladem všeho živého a ať s vlastní vůlí nebo bez, nemrtvý bezmyšlenkovitě vždy rozsévá smrt vůči všem a to bez pudu sebezáchovy až do roztrhání těla.
Směšná omezující pravidla - je sice nemrtvý, ale nemůže to a to
Historky o tom, zda nemrtvý může nebo nemůže překročit práh domu jsou směšné a svědčí o tom, že lidé středověku a novověku nevěděli, co vlastně chtějí. Na jednu stranu si smysleli mýtické zlé bytosti, protože je potřebovali stejně jako boha (pud po transcendenci), na stranu druhou se jich sami báli a tak vymýšleli oklešťující pravidla, jak to s nemrtvým skoulet tak, aby po vás sice šel, ale zároveň vám nemohl ublížit. Logické vysvětlení je prosté: Pokud se váš dům ocitne v dosahu nemrtvého, ten vnímá vaši životní energii přes práh i přes zdi. Bude se snažit zahladit Vás na potkání, práh nepráh. Nebude čekat na Vaše svolení ke vstupu. Pokud to bude zombie, rozsápe vás pařáty, pokud kostlivec, rozseká vás zbraněmi, upír vás rozpáře a vysaje. Bude-li to třeba nehmotná spektra, prostě projde zdí a vyletí rovnou do daného poschodí, kde se skrýváte, jako řízená střela dům úplně ignoruje. Zcela směšné je potom omezení denní doby, po kterou jsou nemrtví "aktivní". Copak má zombie nějaké úřední hodiny? Jak se později dočtete, tato časová omezení výskytu jsou hlášena zejména u upírů, avšak budete-li na internetu pátrat v přepisech středověkých manuálů lovců upírů, shledáte, že je tolik názorů kolik autorů a že ona půlnoc může být stejně tak polednem a nebo že i s prvním raním kuropěním se od nich můžeme nadíti nepěkných kousků. Skutečnost zde opět odpovídá přírodní logice: Nemrtvý byl jednou oživen a od tehdy je neúnavně činný. Není omezen biologicky potravou ani dýcháním ani srdce mu netluče konečným počtem úderů. Netluče mu vůbec - je to mrtvola. Může staletí stát v kobce s hrobkou nehnutě a jak se tam objeví živý, ihned jde po něm jako stroj. Může se celá léta trmácet po pustinách a jak zachytí teplo či život člověka, jde po vás klidně i dnem řeky.
Netělesní nemrtví myšlenkové podstaty
Velmi záhadná je podstata netělesných nemrtvých jako postav myšlenkové podstaty (thought form). Ta je nedořešena jak seriózní vědou dneška tak fiktivní mytologií o nemrtvých. V obou případech se neví, jak by se jako nehmotná energie měla projevovat v našem světě, když se neváže na hmotu ani jak by mohla být nositelem vlastní vůle (bez mozku). Nejschůdnější je proto vysvětlení, že je to volní stopa nemrtvého z jiné energie, z jiné reality či vesmíru, která se projevuje pouze v myslích jednotlivců tím způsobem, že vidí onen přízrak tam, kde má stát. Tím je mlhavě vysvětleno i to, proč přízrak vnímají jen někteří lidé (ti co mají) nebo jen zvířata svými jemnými čivy, nebo proč není nebo naopak je vidět na fotografii, když ho přítomní přihlížející viděli nebo naopak neviděli. Je v tom zmatek a záhada nejvyšší. Neodpustím si nejserióznější vysvětlení, totiž, že je to celé nesmysl a že duchové nejsou. Jak říká soudní patolog Dr. Mark Benecke: Když vidíte nemrtvého, je to buď ve filmu, nebo vás šálí smysly např. po otravě alkoholem nebo si z vás prostě někdo vystřelil.
Je velmi diskutabilní, zda pokládat za nemrtvé zemřelé, zjevující se nám ve snu. Osobně se přikláním k názoru, že nikoli.
Protiopatření
Opatření proti návratu zemřelých mají svá opodstatnění, ale pouze ta přirozeně odůvodněná. Nějaké prolévání cesty konví nebo kreslení křížů křídou na dveře, to jsou pověry. Lidí, kdož jim věřili, jsou plné hřbitovy a možná nejeden z nich už dnes někde sám běhá jako nemrtvý. Svoji účinnost rozhodně mají zásahy typu antivampirických intervencí novověku, kde se mrtvole uryje hlava, odsekají či svážou končetiny a trup se zatíží balvanem. Takto znemožněný mrtvý už prostě dále konat nemůže i pokud by se stal nemrtvým a v hrobě procitnul. Proti nehmotným je zřejmě historií nejvíce prověřena praktika církevní, tedy odklánět nemrtvé svěcenou vodou, kříži, recitováním z bible apod. Dá se to vysvětlit tak, že nemrtvý jako bytost zákonně zlá je odpuzován symboly čistého dobra. Zásahy ve jménu božím jsou však pouze dočasným odkláněním nemrtvých (turn undead) a když nejsou provedeny důsledně, nemrtví se po obřadu zase vracejí na své místo. Jsou známy případy, kdy pomohlo např. znovuvysvěcení hřbitova od zamoření přízraky a katolická církev jistě pro tyto úkony má svoje příručky, ale stejně jako vymítání ďábla je to tabuizováno a církev se o tom nikterak nešíří. Často se stalo u případů poltergeistů v jimi zamořeném domě (infested house), že prostě odešli tam, kam po smrti patří pouze poté, co jim živý obyvatel oznámil, že už jsou mrtví a tedy v našem světě neexistují. Zlovolný duch tak zmizel jako prd ve vířivce a nikdy víc se neobjevil. Úplně jiná situace by nastala v domě zamořeném zombiemi. Neví se, zda by v takovém případě slovo boží pomohlo. Lidé tomu nejspíš příliš nedůvěřovali a tak ani není popsán případ, kdy to někdo zkoušel. Zde pomůže snad jedině meč, brokovnice a plameny. Pokud jde ale o zamoření zombiemi teprve čerstvě počínající a přicházející zvenčí, pak nejlépe pomůže stará dobrá metoda zatloukání oken i dveří hřebíky a prkny.
Zjevování svatých
Zjevení svatých, jak se o něm praví v legendách reálné historie, je pozoruhodnou událostí zejména tím, že jde vlastně o jev žádaný a dobrý, přesto by však šel zařadit mezi projevy duchovních (netělesných nemrtvých). Světec se lidem zjevuje s nějakým vznešeným doporučením nebo také varováním. Vzhledem k tomu, jak si církev taková zjevení hlídá a dobová svědectví o nich sice vyšetřuje ale výsledky poté uzamyká do utajených archivů, bohužel se do veřejného povědomí dostávají pouze ta zjevení, jež mají za následek poselství typu: Jdi a postav zde kostel. Všechna další poselství nám zůstávají utajena, a nejen proto se lidem šíří řada konspiračních teorií o tom, že možná bychom se divili, co nám ti svatí ve skutečnosti sdělují a o co jim vlastně jde.
Zjevení svatého však zcela spadá do definice netělesného revenanta, ačkoli jeho úmysly na první pohled nejsou zlé. Jde totiž o postavu zemřelého, který se i po smrti minimálně aspoň jednou zjevil na určitém místě, určitým osobám v určitou dobu. To splývá s definicí přízraku (fantomu) a je částečně podobné i takovým jevům jako duch, poltergeist či bílá paní.
Zdroje
Untoter. Wikipedia Die freie Enzyklopädie. Web. 2019.
https://de.wikipedia.org/wiki/Untoter
Undead. Wikipedia the free Encyclopedia. Web. 2019.
https://en.wikipedia.org/wiki/Undead
Smrt. Wikipedie otevřená encyklopedie. Web. 2019.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Smrt
Nemrtví. Wikipedie otevřená encyklopedie. Web. 2019.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nemrtv%C3%BD